Můj příspěvek o tom, že neznám nikoho, kdo by se naučil programovat na VŠ, nechtěl kritizovat úroveň výuky. Měl jsem spíše na mysli, že znalost teorie ještě nestačí. K využití těchto znalostí je potřeba praxe a ta se získává většinou až v zaměstnání. Programoval jsem v jednom jazyce 10 let a 10 let jsem se učil jazyk používat. S láskou vzpomínám na své začátky v sálovém středisku, kde byla dokonalá dělba práce (programátor pouze programoval) a starší kolegové nás učili všemu, k čemu za své praxe dospěli a ještě nám předávali různá udělátka pro zvýšení produktivity. Díky tomu jme se vyvarovali mnohým chybám a rychle jsme dosáhli jejich úrovně. Dnes co programátor to solitér, ve firmě má na starosti snad všechno s výjimkou úklidu, programy píše podloudně po nocích, protože v práci je co čtvrhodinu vyrušován, notoricky známé věci musí objevovat znovu a že píše programy špatně, na to příjde za 5 let, pokud vůbec.
Pracovník roste svými úkoly. Pokud mám znát všechno, co firma potřebuje už při svém nástupu, pak se už nemám co učit a budu jenom krnět. Práce v takové firmě nemá valný smysl.
A nejlepší odborník je vždycky ten, kterého si firma vychová.