Upřímně řečeno, každá metoda jiná než DNS bude vždy mít větší míru rizika, protože se tam přidává další prvek, který může mít z rozumných důvodů v moci někdo jiný, než vlastník domény.
DNS ve skutečnost mívá v ruce také někdo jiný. Navíc je to umocněné tím, že v praxi ještě najdete laiky, kteří si svůj web spravují sami (instalace redakčního systému, správa obsahu), ale DNS už je nad jejich znalosti. Takže přístupy ke správě DNS se šíří možná ještě rychleji.
Jakmile se začne používat automatizace mezi web serverem a DNS pro vložení ověřovacího záznamu, vzniknou další možnosti kompromitace.
Používání HTTPS přešlo z roviny zejména ověření poskytovatele vydavatelem certifkátu, do prostého šifrovacího mechanismu. Z jednoho pohledu se jedná o povýšení stavu (šifrování dostupné všem), z druhého pohledu došlo ke snížení standardu (nevím s kým ve skutečnosti komunikuji).
Mně víc chybí ta druhá funkce, i když vnímám argumenty o tom, jak je nutné šifrovat za všech okolností.