Marcel Kolaja: Jsou technologie přeregulované nebo podregulované?
Akt o digitálních trzích (DMA) vznikl jako reakce na obří internetové společnosti. Není problém v tom, když je některá firma velká, ale když zneužívá svého postavení, což se děje.
Cílem jsou férovější a konkurenčnější digitální trhy a doplnit pravidla hospodářské soutěže.
Zavádí povinnosti pro „žáby na prameni“, které provozují konkrétní služby: vyhledávače, obchody s aplikacemi, komunitní služby a podobně. Většina z povinností začala pro tyto vybrané subjekty platit v březnu 2024. V současné době je takto regulováno sedm společností: Alphabet, Amazon, Apple, Boking, ByteDance, Meta a Microsoft.
Návrh legislativy vznikl tak, že se vyšlo z předchozích případů zneužívání dominantního postavení na trhu a odhalily se vstupní body pro toto zneužití. Předpokládá se, že když se tyto body odstraní, zamezí se možnosti zneužití dominantního postavení.
Typickým příkladem je umožnit uživatelům odinstalovat předinstalované aplikace, nebo povinná interoperabilita mezi chatovacími aplikacemi.
Jednou z dalších povinností je také umožnit uživatelům instalovat aplikace z jiných zdrojů. Na sociálních sítích jsem si vyslechl, jak likviduju bezpečnost zařízení od Apple.
Společnost Apple ovšem ve svém obchodě vybírá 30% poplatek. To je podle mě jasné zneužití dominantního postavení na trhu.
Potvrzuje to také předběžné rozhodnutí v případu Spotify vs. Apple.
Služby také nesmějí při určování pořadí ve výsledcích vyhledávání upřednostňovat svoje služby před službami třetích stran. Finanční sankce jsou gigantické, až do 10 % celosvětového ročního obratu, což třeba pro firmu Apple jsou obrovské peníze.
Proto regulované společnosti dělají všechno pro to, aby byla tahle legislativa vnímána velmi negativně.
Akt o digitálních službách (DSA) je aktualizací 20 let starých pravidel ze směrnice o elektronickém obchodu (ECD). Vztahuje se na zprostředkovatele on-line a platforem a zavádí kategorii velmi velkých platforem a velmi velkých vyhledávačů obsluhujících více než 45 milionů uživatelů. Cílem je jakási harmonizace odstraňování ilegálního obsahu.
V současné době se legislativa vztahuje na dvacítku firem.
To je jen střípek mnohem širší evropské legislativy, kterou je potřeba ještě implementovat. Je potřeba, aby Evropská komise vydala implementační dokumenty, celý proces je velmi složitý.
Výsledný úspěch bude záviset na tom, jak bude Evropská komise pravidla vynucovat.
Pracuje se také na revizi GDPR, aktu o digitální spravedlnosti (DFA), řeší se boj s dezinformacemi a dokončuje se CSAR neboli „chat control“. Podařilo se nám legislativu nakonec úplně obrátit a bude sloužit pro policii při šetření konkrétních případů zneužívání dětí na internetu.
Některé členské země ale stále trvají na tom, aby v legislativě zůstala všeobecná kontrola nad soukromými zprávami.
Co nás naopak pravděpodobně nečeká? Pravidla pro používání nebo dokonce zákaz používání spyware, zavedení práva na šifrování, posílení digitálních práv, povinnost respektovat do-not-track místo otravných dialogů s cookies a poplatky od poskytovatelů obsahu k poskytovatelům připojení. Vedlo by to k likvidaci síťové neutrality, na čemž se shodujeme v komunitě ochránců digitálních práv.
Existují různé regulatorní přístupy. Můžeme se snažit udělat platformy lepšími nebo udělat platformy méně významnými. Firmy budou samozřejmě říkat, že je regulace špatná. Ale je dobrá legislativa a špatná legislativa.
Podle Kolaji jsou technologie podregulované, protože umožňují velkým firmám se neomezeně rozrůstat a pohltit celý trh.
Lukáš Kotek: Retro laptop Pocket 386 a FreeDOS
Pocket 386 je počítač vyrobený v roce 2024, který skutečně používá procesor 386. Nové počítače už používají jen UEFI, takže na nich už není možné zprovoznit FreeDOS.
I když je možné na konkrétním počítači přepnout na BIOS, je podpora hardware v DOSu velmi limitovaná a některé porty není možné zprovoznit. Na tomto počítači je DOS jako doma a byl vyvinut právě proto, aby na něm DOS správně fungoval.
Samozřejmě stále existuje dostatek starých počítačů, případně je možné si spustit FreeDOS ve virtuálním prostředí. Je to ale pořád zábava, retro a baví mě na tom ta jednoduchost a přímočarost.
DOS vás nijak nehlídá a můžete ho velmi rychle zbořit, ale za pár sekund vám nastartuje znovu.
Jde o čínský projekt stejných autorů, jako například starší Book 8088. Rozptyl ceny je bláznivý, Pocket se dá sehnat za 200 dolarů, ale i za dvojnásobek.
Nakupovat je možné na AliExpressu, eBay nebo Tindie.
Uvnitř je průmyslový čip Ali M6117 ukrývající CPU Intel 386 SX, který je zcela nechlazený a není pro něj potřeba ani pasivní chladič. K dispozici je 8 MB operační paměti, GPU Cirrus Logic GD5422 a zvuková karta Yamaha YMF262-M s OPL3. Všechny tyhle součásti jsou dostupné a vyměnitelné.
Počítač má 7" širokoúhlý displej s rozlišením 800×480, USB port obsluhovaný čipem CH375B a o diskové úložiště se stará karta CF. Na přiložené 2GB kartě byl předinstalovaný MS-DOS 6.22 spolu s Windows 3.11. Původního software jsem se zbavil a nainstaloval jsem si FreeDOS.
Jde o DOS kompatibilní s MS-DOSem, ale jde o open source pod GNU GPL.
FreeDOS je vyvíjen už od roku 1994 a má spoustu užitečných rozšíření. Podporuje například lepší souborové systémy včetně FAT32, obsahuje množství ovladačů pro síťové karty, ve výchozí instalaci je podpora myši a systém nabízí také příjemnější shell. Síťování tu funguje dobře, můžete pustit nějaký dosový prohlížeč a stránka se vám načte.
Fungují porty pro připojení myši a klávesnice přes PS/2, externí monitor je možné připojit pomocí D-SUB (VGA). Pro zprovoznění USB je potřeba z původního systému zachovat ovladač a zavést ho po startu. Port je možné použít výhradně pro připojení úložiště do 2GB kapacity. Je to velmi pomalé, nějaké stovky kilobitů za sekundu.
Výhodou počítače je, že je velmi kompaktní a lehký a nejsou s ním žádné problémy v DOSu. Počítač má také spoustu různých konektorů a je možné k němu připojit řadu periferií. Příjemné také je, že klávesnice nabízí i numerický blok a Pocket má docela dobré zpracování. Baterie vydrží o něco déle než dvě hodiny, což není špatné.
Mezi mínusy patří chybějící pravý Alt, což komplikuje psaní některých znaků. Počítač se také chová nestabilně při nízkém stavu baterie a klávesnice není příliš vhodná na dlouhé psaní. Je to velmi zajímavý hobby projekt, ale jako profi zařízení je to spíš sporné.
Josef Reidinger: Agama: novy linuxový instalátor po roce
Distribuce openSUSE připravuje nový systémový instalátor Agama, který umí nainstalovat různé varianty: Leap, MicroOS, Slowroll nebo Thumbleweed. Instalátor se ovládá přes webové rozhraní, takže je možné spustit prohlížeč přímo na instalovaném počítači nebo se připojit vzdáleně. Na konzoli se vám po bootu objeví IP adresa, heslo roota a otisky certifikátu pro HTTPS.
Webové rozhraní je plně responzivní, takže funguje dobře na různých zařízeních.
Při instalaci je potřeba zejména nastavit způsob přihlašování roota, což může být heslo nebo SSH klíče. Pak už můžete začít instalovat linuxový systém.
Možností je samozřejmě více, je možné například vybrat jazyk a rozložení klávesnice, nastavit síť, zvolit software a podobně. Je možné se připojit z různých zařízení klidně v jednu chvíli a ovládat instalaci z více strojů zároveň. Vše běží z backendu, takže se klidně můžete později připojit z mobilu a sledovat instalaci vzdáleně.
Nejpokročilejší část konfigurace se pak týká rozložení disků. Tady je možné navolit rozložení oddílů, přidat podporu LVM, zapnout šifrování souborového systému nebo oddělení domovského adresáře. Instalátor podporuje také technologii FDE, takže je možné heslo k šifrovanému disku uložit do TPM2.
Tenhle režim je vhodný do prostředí, kde hrozí jen ukradení disku a ne celého počítače.
Zatím se Agama nikde nepoužívá, ale plánuje se použití v Leap 16 a SLES 16. Oba produkty by měly vyjít na podzim 2025.
Zatím není jasné, kdy s Agamou přijdou Tumbleweed a Slowroll. To přijde až ve chvíli, kdy se posbírají nějaké uživatelské zkušenosti a dojde na rozhodnutí o přechodu.
Připravuje se podpora bezpečnostních profilů, adaptovatelný instalátor pro jednoduché produkty, kompletní podpora instalace bez sítě, podpora pro rozšíření a zpětná kompatibilita pro parametry jádra. Uživatelé jsou zvyklí si například nastavit síť pomocí parametrů jádra, takže bychom to rádi podporovali.
Naopak byl z důvodu nezájmu opuštěn instalátor v kontejnerech a není k dispozici ani veřejné DBUS API. Používáme ho jen interně pro komunikaci mezi Rustem a Ruby, nemáme v plánu ho otevírat ven a budeme ho hodně měnit.
Pro vnější komunikaci je možné použít HTTP API.
Martin Kolman: Sailfish OS – znovuzrození nezničitelného mobilního OS
Sailfish OS je mobilní operační systém postavený na linuxových technologiích. Vloni to vypadalo na poslední přednášku, ale jsem tu i letos.
Vloni totiž byla společnost Jolla v procesu soudem řízené restrukturalizace kvůli pohledávkám vůči věřitelům a snaze zbavit se ruských investorů. Jolla úspěšně zkrachovala v květnu roku 2024 a byznys převzal původní management pod názvem Jollaboys.
Jolla tedy dále existuje a jede se dál.
V říjnu proběhla v Praze akce Sailathon, kde se sešli lidé z Jolly a vývojáři různých aplikací. Tři dny se opravovaly bugy a rozšiřovala se funkcionalita.
Firma Jolla původně vyšla z vývojářského týmu společnosti Nokia, kde se podobná vývojářská setkání také organizovala.
Bylo také představeno zařízení Jolla C2, což je pokračovatel telefonu Jolla C z roku 2016. Zatím se vyrobilo a prodalo prvních 1000 kusů. Vlastně jde o zařízení Reeder S19 MAX PRO S, které má velmi dobrou podporu v Sailfish OS. Jde o návrat ke kořenům, kdy Jolla prodávala vlastní zařízení s podporou svého systému.
V roce 2014 ale Jolla přešla na model podpory zařízení jiných výrobců.
Hardwarově jde o střední třídu, uvnitř běží osmijádrový procesor Unisoc, 8 GB RAM, 128GB úložiště s možností doplnění o SD kartu. Telefon bohužel neumí 5G, ale jen LTE, BT 5.0 a Wi-Fi 5. Do zařízení je možné dát dvě nano SIM, při zachování podpory pro micro SD.
Existuje už i Sailfish OS 5, který je k dispozici zatím právě jen pro Jolla C2, který používá Firefox 91 ESR. Konečně je také k dispozici plná podpora otočení zařízení na šířku, nově je možné také blokovat telefonní čísla a přibyla i další drobná vylepšení a opravy chyb.
Sailfish pro novou verzi nabídne předplatné ve výši 4,99 eur měsíčně, přičemž uživatel pak bude dostávat dlouhodobě bezpečnostní aktualizace i na poměrně stará zařízení. Takový model předplatného udrží systém aktuálním, dokud bude dostatek platících zákazníků.
Podporována je dnes například i přibližně deset let stará Xperia. Je tu ovšem určitý střet zájmů, protože výrobce udržuje systém pro starší zařízení, ale zároveň chce prodávat nové přístroje.
Sailfish OS stále ještě používá Qt 5.6, které je z roku 2017. Původní investoři se velmi báli toho, že GNU GPL 3 by mohla ohrozit jejich obchodní aktivity. Verze knihovny Qt se tedy v systému zasekla na prastaré verzi.
To znamená problémy s kompatibilitou, takže už není možné napsat multiplatformní aplikaci, která by fungovala zároveň na běžných linuxových platformách a zároveň na Sailfish OS. Nyní je problém s investory vyřešen a je možné začít migrovat na novou verzi Qt 6.
Jolla naskočila i na vlnu AI a připravila vlastní výpočetní mobilní platformu. Jde o specializovaný počítač s procesorem ARM doplněným o „AI čip“, 16 GB paměti 128GB eMMC a 1TB SSD a běžnou konektivitou Wi-Fi 6, ethernetem a bluetooth. O software se stará společnost Venho.ai. Podstatné je, že veškeré zpracování by mělo probíhat lokálně a data by neměla unikat nikam do internetu. Zatím je to vše ještě v počátcích a uvidíme třeba za rok.
Lidé z komunity velmi oceňují, že Sailfish OS jede dál a vycházejí na něj aktualizace. Dobrou zprávou je také podpora nových zařízení z řady Xperia. Největší hrozbou pro podobný mobilní operační systém je, že nebude možné sehnat pro něj hardware.
Pavel Machek: Hry, rotoped a sen o létajícím kole
V Linuxu je možné hrát třeba emulátory nebo nějaké jednoduché hry v konzoli. Z pokročilejších je možné zkusit třeba FlightGear, což je velmi věrný letecký simulátor. Stačí vám rozumný počítač a trochu lepší grafická karta. Naprostou nutností je joystick.
K tomu je potřeba ještě letadlo, kterých komunita připravila přibližně stovku. Potřebujete také krajinu, což značí jeden až sto padesát gigabajtů místa na disku.
Hodí se mít více monitorů pro širší rozhled nebo pro další údaje.
FlightGear není plnohodnotný letecký simulátor a neumí třeba ohodnotit přistání. Čeká, že víte, co je možné přežít a čeká, že víte, co nemáte dělat.
V simulátoru se také neřeší velmi neobvyklé situace a obvykle se o mnoha problémech ani nedozvíte. Všechny modely nejsou stejně kvalitní, stejně jako krajina, ale je možné si vybrat.
Simulace má své limity, například se špatně simulují nestandardní situace, setrvačnost vrtule, či rozvířený vzduch přes kabinu. Chybí také stres, který je ve skutečnosti velký problém.
Na druhé straně to může být zábava, protože můžeme zkoušet různá letadla a zapínat si náhodné poruchy.
Pro zajímavější zábavu je možné použít skript FlightGame, který spustí FlightGear, nastaví podmínky a připraví překvapení. Dají se tam dělat velmi zajímavé věci, ale při opakování už to není taková zábava.
Je možné připravit i nerealistické chyby, například zhoršující se přesně načasovaný únik paliva. Otázka je, co je ještě reálné a co je podraz, ale jde pořád o hru.
Hraní her může být zábava, ale do života je potřeba zapojit i sport. Já jezdím na koni, ale to není sport, tam sportuje ten kůň.
Kolo je lepší varianta, ale v zimě a v bahně to není moc příjemné. Řešením by mohl být rotoped, ale ten většina lidí používá jen první měsíc. Pak ho používají jako věšák, který překáží.
Výhodou je, že se pak chtějí rotopedu zbavit, často za odvoz nebo za pár korun.
Rotoped je ale možné připojit k počítači, protože je to vlastně spínač, že kterého vedou dva dráty na řídítka do přístroje pro měření rychlosti. Dráty je možné, často pomocí konektoru, použít a připojit třeba jako tlačítko od myši. Když šlápnu, otočí se jednou kolo a to mi udělá impuls na myši.
Je tak možné měřit impulzy a vytvářet statistiky rychlosti a výkonu. To je ale pořád docela nuda.
Na YouTube se dají stáhnout videa z jízd po Alpách. Není nic jednoduššího než svázat rychlost přehrávání videa s rychlostí šlapání.
Alpy jsou hezčí než koukat do zdí, ale pořád to ještě není ono. Je možné ale použít něco interaktivního, jako sportovní simulátor nebo závodní hru jako SuperTuxKart.
Jan Tleskač měl sen o létajícím kole, které je možné dnes skutečně postavit. Existuje i šlapací vrtulník, ale ten zkoušeli zatím jen v hale a pravděpodobně by neletěl bez přízemního efektu.
Přišel tedy nápad připojit rotoped k FlightGearu a létat jako na létajícím kole.
To je funkční a zábavná kombinace sportu a hraní leteckého simulátoru, trochu problém je vzdálenost světových letišť na skutečných mapách. Vyletím nad letiště a už jsem unavený. Další letiště je ale daleko, doletím tam vůbec?
Bylo by proto užitečné mít pro tyto účely speciální nerealistickou mapu, na které budou letiště hodně hustě u sebe.
(Autorem fotografií je Petr Krčmář.)
ČLÁNKY DO MAILU