Evropská komise připravuje návrh, který by měl ukončit střídání letního a standardního času. Pokud se vše podaří a návrh projde Evropským parlamentem, mohli bychom se posledního posunu dočkat už v březnu příštího roku. Lidé to chtějí, my to uděláme,
řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Úprava je výsledkem takzvané veřejné konzultace, ve které svůj názor vyjádřilo 4,6 milionu Evropanů a 84 % z nich se vyjádřilo pro zrušení střídání. Na řadě je ovšem další otázka: když přestaneme střídat, zůstaneme u letního nebo standardního středoevropského času?
Rekordní zájem o vyjádření k této otázce je klasickou ukázkou zákona triviality, kterému se také přezdívá efekt přístřešku pro kola. Lapidárně řečeno: k problému, kterému rozumí každý, se také chce každý vyjádřit. Když budete spolurozhodovat o stavbě jaderné elektrárny, většinu času strávíte v diskusi nad triviálním přístřeškem pro kola zaměstnanců. Je to triviální problém, takže se dá diskutovat donekonečna. Proto tolik názorů, hlasů a emocí.
Letní, standardní a zimní
Letní čas je systémová úprava času v letních měsících, kdy hodiny neukazují správný pásmový čas, ale posunou se zpravidla o hodinu kupředu. Na konci období se letní čas zruší a hodiny se vrací k pásmovému času.
Letní čas byl poprvé zaveden v roce 1916, poté byl na různých místech zase zrušen a několikrát obnoven. V českých zemích se začal natrvalo používat v roce 1979. Pravidlo zní, že se letní čas přidává poslední víkend v březnu a ruší se poslední víkend v říjnu (do roku 1996 to bylo září).
V debatě o změnách času se často chybně operuje s pojmem zimní čas. Ten byl u nás použit jen jednou, v zimě na přelomu let 1946 a 1947. Tehdy se ručička posunula o hodinu dozadu, měli jsme tedy stejný čas jako Londýn (tehdy ještě GMT+0). Od té doby se u nás zimní čas nikdy nezavedl.
Bohužel tuto terminologickou chybu dělá většina médií a v názvu zmíněné veřejné konzultace ji udělala i sama Evropská komise. Vychází se mylně z předpokladu, že opakem (antonymem) k času letnímu je čas zimní. V tomto případě to ovšem neplatí, ostatně jako v mnoha jiných. Deník také není opakem nočníku.
Konec koordinovaného střídání
Evropská unie zavedla svou směrnici o střídání času v roce 1980. Její snahou byla koordinace zavádění letního času napříč evropskými zeměmi, které do té doby jednaly samostatně. Blížíme se do fáze, kdy opět koordinovaně změníme pravidla hry.
Připravovaná úprava směrnice počítá s tím, že by všechny evropské státy naposledy koordinovaně přešly na letní čas v březnu 2019. Poté by bylo na jednotlivých zemích, aby podle své vlastní legislativy volitelně přešly v říjnu ještě jednou zpět na standardní pásmový čas. Tím se střídání nadobro zastaví.
Odpovědi respondentů byly zveřejněny v dokumentu s výsledky [PDF]. Negativní zkušenosti s posunem času vyjádřilo 76 % respondentů, proti tomu jen 19 % má zkušenost dobrou. Češi byli se svými odpověďmi velmi blízko evropskému průměru.
Pro zrušení střídání se vyjádřilo 84 % dotazovaných, zbývajících 16 % si přeje zachovat stávající systém pravidelného nasazování letního času. V některých zemích, jako v Řecku a na Kypru, byly výsledky velmi vyrovnané. Naopak například ve Finsku, Polsku nebo Španělsku bylo pro zrušení více než 90 % dotázaných. Česko bylo opět blízko evropskému průměru.
Jako hlavní důvod pro zrušení pak Evropané uváděli vliv na zdraví či žádný dopad na ušetřenou energii. Nejčastějším důvodem uváděným proti zrušení byl větší komfort při volnočasových aktivitách.
Jaké pásmo si zvolit?
Máme tedy jasno v tom, že chceme zrušit střídání. Otevírá se nám ale cesta pro další debatu: chceme mít trvale pásmový čas (UTC+1) nebo chceme zůstat u letního času (UTC+2)? I na to se Komise ve veřejné anketě ptala.
Většina respondentů (56 %) si přeje zůstat u letního času, tedy trvale posunout své časové pásmo o jednu hodinu. Naopak 36 % Evropanů by rádo zůstalo u původního časového pásma a 8 % nemá vyhraněný názor.
Nejvíce si posun pásma přejí v Portugalsku (79 %), na Kypru (73 %) nebo v Polsku (72 %). Naopak svůj současný pásmový čas si nejvíce přejí zachovat ve Finsku (48 %), v Dánsku (46 %) nebo u nás v Česku (45 %). Jen 38 % Čechů si přeje trvale posunout časové pásmo.
Je třeba dodat, že nešlo o referendum nebo volby a výsledky tedy nejsou nutně reprezentativní a už vůbec ne závazné. Veřejné debaty tedy budou v jednotlivých státech pokračovat. My sami jsme ve zprávičce zveřejnili anketu pro své čtenáře a z ní vyplynulo, že jen 34 % našich čtenářů si přeje posun pásma, zatímco 51 % si přeje zůstat u standardního času.
Tři časová pásma
Časová pásma byla zavedena na konci 19. století a rozdělila svět na 24 pomyslných oblastí, každou po 15 stupních zeměpisné délky. Vychází se z předpokladu, že v dané oblasti je v poledne slunce v nejvyšším bode. Tím se tedy obvykle řídí čas v daném pásmu, který je příslušně posunutý vůči univerzálnímu času (UTC).
Ve skutečnosti je na každém státu, jaké časové pásmo si zvolí. Existují různé posuny včetně těch o 30 nebo 45 minut, jaké najdeme v Indii nebo Nepálu. V Evropě máme tři časová pásma (UTC+0, +1 a +2) a jejich rozdělení je různé, nejen proto, že hranice států přesně nekopírují hranice časových pásem.
Pěkně je to vidět na mapě (můžete si prohlédnout celý svět), která zobrazuje rozdíly mezi astronomickým a standardním časem v dané oblasti.
Je patrné, že Česko je prakticky ideálně uprostřed svého časového pásma a pokud žijete v Liberci, Nymburce či Jindřichově Hradci, máte v poledne skutečně sluníčko v nejvyšším bodě na obloze. Ani ve zbytku republiky není rozdíl nijak zásadní.
Zajímavým extrémem je například Španělsko, které celé leží ve stejném časovém pásmu jako Británie (UTC+0), ale kvůli sousední Francii má posunuté pásmo (UTC+1). Proto se nám zdá, že Španělé pozdě vstávají a naopak si užívají volna dlouho do noci. Mají totiž úmyslně posunuté hodinky.
Je tedy nutné si v následující debatě uvědomit, že různé země mají odlišný přístup a hodně záleží na zvyku. Rozhodně se posunem ručiček neupravuje rotace Země ani množství slunečního svitu dopadajícího na povrch. To jen my lidé si musíme vybrat, které časové pásmo je nám příjemnější.
ČLÁNKY DO MAILU
