"Květnatost" je něco jiného, protože odvozené (tím pádem pozměněné) slovo signalizuje, že má jiný význam (a hledej, šmudlo; ale alespoň šmudla ví, že má hledat).
Problém angličtiny spočívá v tom, že některá frekventovaná slova mají až několik desítek různých významů, čili anglický text se tím stává kombinatorickým luštěním. A daleko pravděpodobněji se v angličtině objeví smysluplný překlep (dáno menším počtem písmen). Problém je i to, že průměrný anglický rodilý mluvčí má podstatně nižší slovní zásobu než třeba český nebo německý. Mj. proto je anglická umělecká literatura verbálně velmi chudá (nebo pro většinu rodilých mluvčí nečitelná).
A pravidla bez výjimek (byť složitá nebo pro nás nezvyklá) jsou rozhodně lepší než pravidla s takovým množstvím výjimek, že se v praxi nedají použít.
Hantec paradoxně připomíná tu angličtinu. Je totiž směsicí českých (a jiných slovanských, vč. různých nářečí), německých, hebrejských (včetně patvarů z jidiš) a romských slov (mnohdy oproti originálu přetvořených) s řadou ustálených frází (protože např. frázi "vysadit dlabanec" neporozumíte ani tehdy, když znáte význam jednotlivých slov). A některá slova mají ještě obskurnější původ, např. "šalina" od toho, že v Brně kdysi existoval podnik "Elektrische linie", z něhož je to zkomoleno.