Problém Česka a dalších zemí bývalé Rakousko-Uherské monarchie je dědictví atypického posunu dne, daného více než půlstoletou vládou Františka Josefa I, který od už puberty trpěl senilní demencí a stařeckou nespavostí a vstával již ve 4 ráno a vnutil to nakonec celé monarchii.
Státy, kde se běžně chodí do práce na 9 a do školy na 10 se v době letního času částečně přiblíží poměrům u nás za času normálního.
MMCH tento problém se promítá i do nemožnosti použít některé západní dotazníky na tzv. ranní a večerní typ (biorytmů), protože otázky, které jsou v tamních zemích validní, u nás v podstatě nemají smysl.
Další věcí je, že státy jako je Itálie nebo Španělsko mají odpolední siestu - nepracuje řada továren i úřady, zavírají se obchody atd. a život se rozjíždí kolem 16. hodiny odpoledne. V takto uspořádaném denním režimu zase posun času udělá něco jiného než u nás.
Je mi 43 a celou základku i celý gympl se vyučování zahajovalo vždy v 8:00 a byly to souvislé bloky výuky, které se ve své délce v jednotlivých dnech lišily maximálně o jednu vyučovací hodinu. Až na vysoké (už po revoluci) jsem si rozvrh řešil sám a tudíž ho měl více variabilní, některé dny jsem začínal například na 7.