Názor k článku LFS: postavte si vlastní Linux od benghi - Mám už tyhle vtipy za sebou, takže si...

Mám už tyhle vtipy za sebou, takže si dovolím pár názorů.

Pokud se pokoušíte o LFS na desktop...tak se z toho pos.*te do vejšky třináctipatrové budovy! Pokud totiž už náhodou a čistě omylem zvítězíte nad Xkama, čekají vás takový srandy, jako jsou QT, pááč bez toho se bohužel nehnete. Když jsem QT dráždil naposledy, tak se to dělalo lehce přes týden. Faktem je, že dnes jsou počítače rychlejší, ale ty QT jsou taky výrazně větší, myslím si, že to minimálně dva dny vezme, pokud bude hodně rychlej stroj, vezme to minimálně pár hodin. Podobnejch zk.* aplikací je daleko víc, podle mýho LFS na desktop budete dávat dohromady minimálně čtvrt roku (člověk taky musí dělat něco jinýho, že). Podle mýho se to nevyplatí pokud nemáte ambice stavět nějakej zvláštní vlastní hardware, nebo nechystáte desktopovou distribuci.

Něco jinýho je server. Tady to naopak doporučuju, obzvlášť když děláte něco atypickýho, nebo máte jasnou představu o tom, co má server dělat. Výhody LFS jsou především v tom, že dost věcí můžete udělat úplně jinak, než jak vám to předhazujou v distribucích + některý věci tam nemusíte mít vůbec.

Příklad. Pokud chcete na serveru jet jen a pouze jedinej poměrně komplexní program, pak nemá cenu instalovat nic víc než jádro, zavaděč, glibc a tenhle program. Dostanete se do situace, kdy system startuje dvě vteřiny a v podstatě se tam nemá co podělat, neb init nemusí být udělanej komplet, popravdě řečeno, je to tak možná i lepší.

Ale i u složitějších situací většinou stačí zkonfigurovat síť a spustit dva až tři další programy. Nepotřebujete na nic Xka a podobný věci, který spíš komplikujou život.

Další výhoda je v tom, že můžete vyrobit počítač bez grafický karty. V serveru je to fakt zbytečnej hardware. Jenomže ji tam mít musíte už kvůli biosu... Tedy teoreticky, protože existuje linuxbios, leč existují i různé jiné náhrady. Podle mýho jde ohnout téměř každej BIOS, aby neotravoval s grafikou, leč nastává průšvih když se něco podělá v CMOS, pročež je lepší náhrada biosu, která tuhle pitomost ignoruje. Podstatný je, že pak jako konzolu můžete použít seriovej port, což má tři poměrně zásadní výhody (ale vyžaduje to mod BIOSu). Pokud ten server sedí na nějakým blbým místě, nemusíte za sebou tahat monitor a klávesnici, stačí notebook se seriovým portem, což je obvykle věc výrazně menší...navíc si ten seriák můžete vyvést na čelní panel, což zjednodušuje drátování na místě. Druhák ušetříte zhruba 30W na příkonu (což vzhledem k tomu, že to jede trvale není nezajimavý), co je ale důležitější, totéž ušetříte na vyzářeným teple!!! Takže třetí výhodou je jednodužší chlazení, protože čím míň ventilátorů v serveru je, tím líp. To je obvykle to jediný kvůli čemu se musí otevírat ta bedna. Pokud se s tím vyblbnete...existují ,,prodloužení'' seriového portu přes ethernet. V týhle kombinaci to nemusí být nezajimavý a může to ušetřit nejednu cestu. V nejhorším pádě na to můžete posadit modem. Sice patrně neuvidíte start toho systému, ale konzolu patrně mít budete. To moc nepomůže, pokud je v baráku VoIP, ale sehnat GSM modul, co se chová jak klasickej telefonní modem není zas není úplně nereálný.

A jak bych TOHLE narouboval na nějakou běžnou serverovou distribuci fakt nevím. Každopádně si můžete udělat schopnej a fungující základ pro budoucí servery. Jak co se hardware týče, tak po softwarový stránce. Spustit nad tím software příslušnej pro konkrétní řešení už nedá moc práce.

Hlavní výhoda LFS je ale v něčem jiným. Pokud totiž projdete celým tím procesem, máte jistotu v tom, že víte co se vám tam děje a jak to celý funguje. Je dost nepravděpodobný, že se za provozu vyhroutí něco, co nemáte už dávno za sebou při instalaci toho systému. Nejde o to, že se na tom něco naučíte, jde o to, že budete přesně vědět jak máte váš konkrétní server zevnitř udělanej.