Já jsem vždycky bral GVFS/Kio jako nouzovku („podívat se co kde je“) a pro jakékoli produkční použití to připojím standardním způsobem (mount -t cifs). Takže jestli je tohle největší slabina, tak je to vlastně super :-).
Tomu ale neříkám Desktop OS.
Tohle neumím asi úplně dobře posoudit (linuxový guru && windowsový BFU && nepoužívám grafický instalátor), ale měl jsem za to, že v instalátoru bylo na tohle zaškrtávátko. Oproti tomu nastavit BitLocker tak, aby 1) nebyl klíč v TPM ze kterého se při bootu automaticky přečte do RAM (!), 2) používalo se skutečné šifrování a ne fake „ochrana heslem“ reportovaná diskem (tohle přepnuli teprve asi před půl rokem), 3) nezálohoval se do MS cloudu, mi přišlo dost ne-obvious.
V tom máte samozřejmě velký kus pravdy. K tomu nastavení, v nejjednodušším případě jde skutečně jenom o zaškrtnutí políčka v instalátoru. Jenže to je jen při instalaci "from scratch". Zašifrovat oddíl, na kterém už jsou data, je v Ubuntu (a nejspíš i ve všech ostatních distrech) dost velký opruz, ve Woknech je to podstatně jednodušší (samozřejmě se všemi těmi problémy, o kterých se zmiňujete). A to nemluvím o tom, že v laptopu mám dva SSD s BTRFS roztaženém po obou (RAID0) a aby se mi oba odemkly jedním heslem při bootu znamenalo vrtat se ve skriptech. Opět značně jednodušší ve Woknech.