Linux Mint 17.1 Rebecca tak trochu mate označením. Je to nové vydání, nebo je to jen malá aktualizace? Na tuto otázku nelze úplně jasně odpovědět. Prvně si musíme vyjasnit, jak Mint změnil systém vydání. Dosud nová verze distribuce vždy zakládala na nejnovější verzi Ubuntu. To se mění a Mint už nově bude pracovat pouze s LTS vydáními, aktuálně tedy Ubuntu 14.04.
Nové vydání tedy používá stejnou balíčkovou základnu jako Linux Mint 17, který vyšel na jaře. Co se týče novinek souvisejících se samotným Mintem, tedy hlavní přidanou hodnotou, v těch je nové vydání srovnatelné s předchozími. Verze 17.1 tedy vylepšuje zejména záležitosti související s prostředím, ale uvnitř zůstává stejná.
Upgrade je jasná volba
Otázka, zda systém povýšit, nebo ne, má výjimečně jasnou odpověď: ano. Upgrade totiž fakticky bude znamenat pouze povýšení několika balíčků a pravděpodobnost, že se něco rozbije, je podle mě velmi nízká. Na rozdíl dřívějšího systému vydání, kdy povýšení znamenalo nahrazení stovek balíčků.
Povýšení systému je celkem snadné. Prvně se ale ujistěte, že máte Správce aktualizací (mintupdate) minimálně ve verzi 4.7.7, která vyšla až 4. prosince a umožňuje právě snadný přechod na novější desetinkové vydání. Poté stačí ve Správci aktualizací spustit průvodce upgradem. Na něm není co popisovat, zkrátka vám představí nové vlastnosti a aktualizuje potřebné balíčky.
Přechod na novou verzi systému
Snad jen doplňme, že upgrade nijak nepracuje s linuxovým jádrem, čímž se zase notně snižuje pravděpodobnost poruchy. Možnost instalace novějšího jádra je ponechána čistě na uživateli, který tak může učinit v nabídce Správce jader. Pokud chcete Linux Mint 17.1 nainstalovat na čisto, jako tradičně máte na výběr mezi variantami s prostředím Cinnamon a MATE. Obě jsou dostupné ve verzi pro 32bitové i 64bitové procesory.
Obecné novinky: přehlednější aktualizace
Nejprve se podívejme na novinky, které mají obě varianty společné. Zde došlo zejména k vyladění novinek uvedených v minulé verzi, tedy správy balíčků a linuxových jader. Přehled aktualizací je nově podstatně čitelnější, neboť jsou balíčky sdruženy do skupin. Např. aktualizace LibreOffice už se zobrazí jako jediná položka, pod kterou je zahrnuto X dotčených balíčků. Takový systém není nikterak nový, Ubuntu to tímto způsobem řeší už poměrně dlouho.
Správce jader v minulém vydání potěšil, ale dojem kazilo prapodivné rozhraní. Na to jsme také v recenzi upozorňovali. Rozhraní se časem ukázalo jako prakticky nepoužitelné v případech, kdy je k dispozici mnoho jader. Správce byl tedy redesignován do podoby správce aktualizací, která je určitě mnohem přehlednější. Přepracováno rovněž bylo jazykové nastavení, které nově umožňuje nastavit zvlášť jazyk a zvlášť region (odvíjí se z něj formát čísel apod.).
Co se týče vzhledu, změnily se tentokrát jen drobnosti. Pokud se vám přesto bude zdát vzhled nějaký jiný, pravděpodobně to bude novým písmem. Jedná se o rodinu fontů Noto, kterou můžete znát z druhé generace Androidu. Písmo je to poměrně hezké, nicméně důvod změny je spíše pragmatický – Noto se pyšní kvalitní podporou mnoha jazykových sad, zejména těch asijských.
Cinnamon: ve znamení optimalizace
Prostředí Cinnamon povýšilo na verzi 2.4, která se chlubí zejména rychlejšími reakcemi díky úpravě a pročištění kódu. Osobně jsem rozdíl nezaregistroval, ale s rychlostí či odezvou Cinnamonu jsem problém nikdy neměl. Změna možná bude znatelnější na slabších strojích. Jak už bývá zvykem, nová verze Cinnamonu přináší také několik nových možností konfigurace. Zmiňme hlavně nabídku Soukromí, která nabízí možnost po určité době zapomenout historii přístupu k souborům, případně ji vůbec nezaznamenávat.
I v Cinnamonu bylo přepracováno několik nabídek, jen stručně: Motivy, Pozadí a Připojení k síti. V nabídce Pozadí naleznete i jednu funkční novinku, a to automatické střídání tapet, přičemž samozřejmě můžete specifikovat interval výměny. Nabídka Připojení k síti pak byla přebrána z aktuální verze GNOME 3. Souborový správce Nemo byl vylepšen jen drobně, např. přidal podporu emblémů.
MATE: podpora Compizu v základu
Během posledního půlroku nová verze prostředí MATE nevyšla, takže Mint zůstává u verze 1.8. Přesto i edice s MATE obsahuje jednu velkou novinku. Nově totiž ve výchozím stavu podporuje rovnou dva správce oken: Marca a Compiz. Marco je už několik vydání výchozím správcem oken a tak to i zůstává, je prostě nenáročný a spolehlivý. Alternativní Compiz asi netřeba představovat – nabízí hromadu oku lahodících efektů, ale potřebuje alespoň základní hardwarovou akceleraci (svobodné ovladače postačí). Preferovaného správce oken můžete zvolit v nabídce Nastavení plochy → Okna.
S Compizem přichází i nástroj pro jeho podrobnou konfiguraci
Nový Mint je konkurenceschopnější
Fanoušci distribuce přijali změnu systému vydání poměrně kladně a já s nimi musím souhlasit. Distribucí s roční podporou je celá řada, ale těch opravdu přívětivých s jasným plánem do budoucna a delší podporou jen málo. Mint mezi ně směle můžeme zařadit. S učiněnými změnami se Linux Mint stává čím dál vhodnější pro průměrné přeběhlíky z Windows.
Dostanou tradiční rozhraní, téměř pětiletou podporu a jednou za půl roku i zajímavou a hlavně nerizikovou aktualizaci prostředí. Můžete namítnout, že jiné distribuce to v určitých případech mohou nabídnout také. To je pravda, nicméně dělení na LTS a neLTS verze už působí zmatky. U Mintu je to jasné – použijte vždy nejnovější vydání.
ČLÁNKY DO MAILU