Linux není tak svobodný aneb Launchburyho problém

Student, blogger a aktivista v oblasti svobodného softwaru z Toronta Vincent Lanunchbury publikoval v posledním vydání FreeSoftware Magezine zajímavý text GNU/Linux and freedom: non-free software hidden in your GNU/Linux distribution. Upozorňuje v něm na skutečnost, která je víceméně zřejmá, ale o níž se příliš nehovoří (a proto o ní mnoho uživatelů svobodného softwaru upřímně netuší). Vypadá takto: Systémy svobodného softwaru, a zejména Linux, obsahují určité množství komponent a částí, které jsou od definice svobodného softwaru na hony vzdáleny. Linuxové jádro obsahuje součástí uzavřených firmwarů, distribuce Linuxu spoléhají na proprietární ovladače hardwaru, najdeme v nich mnoho více či méně restriktivních komponent od různých dodavatelů.

„Běžní“ uživatelé tuto skutečnost většinou netuší. A výrobci distribucí se ji před nimi někdy snaží maskovat tím, že je nechávají potvrzovat nesprávná licenční ujednání, případně je formulacemi v těchto ujednáních záměrně uvádějí v omyl. Snahy o fyzické odstranění proprietárního softwaru z distribucí a jeho nahrazení čistě svobodnými alternativami pak většinou narážejí na nedostatek, respektive na nedostatky takových alternativ. Absolutně „free“ linuxová distribuce je v důsledku mnohem méně použitelná, než distribuce, která obsahuje fonty od Microsoftu (ano, skutečně jsou tam).

Na světle

Dovolím si celou záležitost pojmenovat podle autora výše odkázaného článku jako „Launchburyho problém“. Ne snad proto, že by onen kanadský student objevil něco úplně nového, nebo dříve neznámého ale prostě proto, že poukázal na věc, která je pravdivá. A která byla publikována tam, kde by podobnou „drzost“ čekal asi málokdo, na stránkách FSM. Onomu studentovi z Toronta za to patří poklona. Svět svobodného softwaru, zejména tvůrců a uživatelů Linuxu by se možná měl, i pod vlivem výše popsaného „objevu“ zamyslet nad několika věcmi, které s ním dílčím způsobem souvisí. I když byly již částečně popsány, pokusím se je zde uvést více na světlo. Problém má v zásadě tři hlavní roviny.

1, Existuje předpoklad, že Linux chtějí používat lidé, kteří trvají na svobodném softwaru.

2, Existuje předpoklad, že dodavatelé distribucí do nich přimíchávají software nesvobodný, a uživatelům tuto skutečnost „nesdělují“.

3, V důsledku toho je současný Linux ne svobodným systémem, ale spíše hybridní směsí softwaru vyvinutého pod různými licencemi a v různém pojetí a existuje předpoklad, že je to tak špatně.

Samozřejmě bychom podobných rovin mohli najít daleko více, ale tyto lze s klidným svědomím považovat za stěžejní. Důvodem je jednoduše to, že mají největší vliv na potenciální uživatele Linuxu, a to jak vliv těmito uživateli bezprostředně vnímaný, tak vliv nepřímý, který by se mohl projevit třeba v situaci, kdy by se někdo z autorů „parazitního“ kódu začal hlásit o svá práva. Pojďme se však na tyto roviny podívat z poněkud odlišného úhlu pohledu.

Pod lupou

Osobně se domnívám, že předpoklad „Lidé chtějí Linux, protože je to svobodný software“ je už od počátku lichý až nesmyslný. Linux je operační systém, který se hodí do některých prostředí, nehodí do některých jiných a přináší určité vlastnosti vyjádřitelné poměrem cena/výkon. Není zdarma a otázka jeho svobody je pro naprostou většinu uživatelů (ať už lidí, nebo firem) spíše podružnou vlastností. Zda konkrétní distribuce obsahuje nebo neobsahuje komponenty s uzavřeným kódem je drtivé většině jejich uživatelů zcela jedno. Přesněji řečeno, je to jedno, pokud vše funguje jak má. V případě, kdy by vyjmutí uzavřené komponenty znamenalo snížení nebo ztrátu funkčnosti, většina uživatelů by se rozhodla pro uzavřenou komponentu a ne pro její méně funkční svobodnou alternativu. Lidé, kteří chtějí používat „striktně svobodný software“, jsou drtivá menšina, z ekonomického hlediska navíc hluboko pod hladinou významnosti.

Pokud jde o druhý bod, tedy „přimíchávání“ do Linuxu, tady se nachází skutečný problém. Není v tom, že by uživatelé, kteří se o tomto dozví, chtěli takto postižené distribuce opustit z důvodů uvedených v bodě 1. Důvodem je, že pokud se tvůrci distribucí skutečně dopouští něčeho podobného, riskují, že do svých děl mohou přidat software, který jednoduše nejsou oprávněni distribuovat. Důsledky něčeho takového by mohly potenciálně dopadnout na jejich uživatele – proto, že produkt který nabízejí má tzv. právní vadu. Majitelé komponenty s omezenou možností distribuce by například mohli požadovat její stažení, nebo (nejspíše) zastavení používání celého systému do doby, než jejich část nebude stažena, nebo zaplacena. Má-li být hlavní konkurenční výhodou Linuxu nezávislost a stabilita, bylo by něco podobného těžkou ranou takřka přesně do srdce této hlavní výhody. Dodavatelé ostatních operačních systémů (mj. Microsoft) standardně přebírají za své uživatele plnou záruku a zodpovědnost za právní bezvadnost produktu. U dodavatelů Linuxu tomu ani zdaleka tak není. Kdy dojde k nějaké závažnější negativní události je tak prakticky pouze otázkou času.

Platí-li první dva body pak třetí, tj. konstatování že Linux je „hybrid“ představuje už jen strohou definici faktu. Vzniká-li distribuce Linuxu smícháním komponent od různých dodavatelů s různými licencemi, je výsledkem těžko prostupná a srozumitelná „džungle“. Jediným racionálním řešením je buď

• sjednotit všechny komponenty pod jednu licenci

nebo

• zastřešit hotový produkt autoritou jeho dodavatele.

Vzhledem k tomu, že první prakticky nelze provést (viz snahy o zcela svobodné distribuce), nabízí se jako jediná možnost to druhé; tedy právní záruky ze strany dodavatelů. Pokud budou uživatelé takové právní záruky vyžadovat, musí se připravit na to, že zvýší ceny hotového produktu.

Konec omylů

Možná si po přečtení předchozích řádků říkáte, že právě vy patříte mezi onu menšinu, která striktně vyžaduje svobodný software, nebo nesouhlasíte a tvrdíte, že svoboda je pro Linux jeho hlavní a stěžejní vlastností. Stěžejní vlastností jakéhokoli softwaru ale není svoboda. Je to funkce. Přitom funkce nemusí být pouze technická, ale i formální a konečně právní. Launchburyho problém je závažný fenomén. Jsem však přesvědčen že ne tak, jak ho sám Launchbury i většina jeho čtenářů chápe. Nejde totiž o to, aby Linux neobsahoval žádný nesvobodný kód. Jde o to, aby se s ním naučil bezpečně a oboustranně užitečně žít.