Patrně jste si to ještě neuvědomili, ale velmi důležitým momentem je výběr správné linuxové distribuce. Pokud jste opravdový, počítačem netknutý začátečník, máte to paradoxně jednodušší než ten, který již pracoval s nějakým konkurenčním operačním systémem a má nějakou představu o tom, jak operační systém funguje a ovládá se.
Je to jako se stavem před a po sametové revoluci. Představte si, že jste přišli do samoobsluhy a chtěli si koupit mléko. Obvykle jste si mohli zvolit, jestli chcete s fialovým nebo stříbrným víčkem (plnotučné či polotučné), maximálně v igelitovém pytlíku. A to bylo vše. Dnes jste v obchodě konfrontováni s faktem, že máme mléko krabicové, ve skle, v sáčku či PET lahvi a navíc ještě od několika výrobců z Česka či jiné části světa. Také je některé ochucené, jiné s přídavkem vitamínů atd.
A teď to naroubujme na počítačové systémy. U Microsoftu vám dají na výběr z Home nebo Professional verze, navíc přidají ještě možnost zvolit si několik úrovní jako je Basic, Standard nebo Ultimate. Přejdeme-li k Linuxu, patrně zjistíte, že existuje několik distribucí v mnoha různých variantách. Ty nejpoužívanější se počítají na desítky. Nemůžete tak jednoduše říci, že používáte Linux, obvykle musíte dodat, o jakou distribuci se jedná.
Jak jsme si již řekli, linuxová distribuce je jakási sbírka komponent, která se skládá z jádra operačního systému GNU/Linux (ano, to je správný název, pro účely seriálu však zkracuji na pouhé Linux), knihoven a dalších GNU nástrojů. Tohle mají obvykle distribuce stejné nebo skoro stejné. Navíc si každý přidává svůj vlastní instalátor, tedy aplikaci, která provede korektní přenos a nastavení linuxové distribuce na váš počítač. Dalším prvkem je tzv. balíčkovací systém, což je aplikace, která si dokáže nějakým způsobem „ošéfovat“ korektní přidávání a odebírání dalších programů ve vaší distribuci. Navíc jsou samozřejmě některé aplikace předinstalovány spolu s některými úpravami, které autor považoval za vhodné udělat. Při sestavování distribuce máte naprosto volné ruce a funguje to jako stavebnice. Není přesně řečeno, z jakých součástí se musí distribuce skládat a obvykle ten, kdo distribuci vytváří, není autorem aplikací, které jsou v balíčku obsaženy. To samozřejmě přináší možnost sestavit si vlastní linuxovou distribuci a proto jich existuje opravdu veliké množství (od profesionálních až po ty amatérské či jednoúčelové). Jen pro vaši představu – jedny z největších stránek věnující se právě linuxovým distribucím (www.distrowatch.com) mají ve svém archivu za posledních 12 měsíců informace o více než 350 distribucích. Pokud se však vrátíme do minulosti, narazíme jen asi na celkem 3 distribuce, ze kterých dnes vycházejí všichni ostatní – Debian, Red Hat a Slackware.
Jedna z nejobvyklejších otázek začátečníka je asi ta, kdy se pídí, kterou distribuci zvolit. Obvyklá odpověď bývá, že dobrá je ta a ta, ale na tamtu ať se taky podívá, případně ať vyzkouší ještě tyhle tři. A v tu chvíli nastává zmatek. Není totiž snadné říci, která distribuce je nejlepší. Vstupních parametrů je několik a každému vyhovuje jiná sestava distribucí. Univerzální rada neexistuje a ani v tomto článku ji nedostanete. A proto je tolik zmatků. Začátečník obvykle nechce či nemůže pochopit, že musí či by měl vyzkoušet více distribucí a vybrat si tu pravou. U Windows je to jednoduché – možnost volby moc nemám, což někteří lidé shledávají tím pravým. U linuxových distribucí je to jiné. Já sám osobně jsem vyzkoušel asi tři distribuce (a to si myslím, že jsem jich zkoušel jen málo) a nakonec jsem si vybral.
Přehled linuxových distribucí
Neznáte žádné linuxové distribuce? Chcete pomoci s výběrem té správné? Nevíte, jaké jsou mezi nimi rozdíly? Potřebujete zjistit, kde svou distribuci získáte? Podívejte se na přehled linuxových distribucí.Z ohledem na zkušenosti začátečníka bych asi jako primární požadavky stanovil fakt, že vysněná distribuce by měla být hodně interaktivní a založená na grafických nástrojích, nemusí obsahovat úplně nejnovější aplikace a utility (ty jde stáhnout z internetu dodatečně) a měla by v co největší míře s uživatelem komunikovat česky. Navíc není hříchem, pokud si necháte vaši distribuci nainstalovat nějakým pokročilým uživatelem (nebo dokonce i výrobcem počítače), z vlastní zkušenosti však vím, že už v dnešní době lze instalační proces pouze odklikat a již ve výchozím nastavení vše chodí, jak má.
Současně je nutno zdůraznit fakt, že i pokud máte starší počítač (např. 3 roky a více), můžete s klidným srdcem použít nejnovější distribuce, obvykle jsou na to připraveny a běží opravdu velmi dobře bez nutnosti nějak speciálně upravovat váš počítač (například nákupem paměti nebo nové grafické karty), což nelze říci o konkurenci.
Jak tedy objektivně rozhodnout, jakou distribuci zvolit? To už jsem rozebíral – není to možné. Podíváme se na to z pohledu uživatelů. Můžeme říci, že pokud se něco používá, je to asi dobré. Objektivní se mi jeví, pokud začátečník nasadí distribuci, která patří např. mezi 10 nejpoužívanějších.
Každý, kdo dnes čte něco o Linuxu či o linuxových distribucích, musí padnout na distribuci Ubuntu. Poprvé se objevila v roce 2004 a stojí za ní vesmírný turista. Je to onen slavný jihoafrický milionář Mark Shuttleworth, který byl původně Debian vývojářem. Do celého projektu nalil velké množství peněz a připravil perfektní infrastrukturu s dokumentací a nástroji pro spolupráci mezi uživateli a vývojáři. Tím se snažil vyhnout chybám svých konkurentů, protože vše bylo pečlivě a už od začátku promyšleno do posledních detailů. Jedním ze znaků Ubuntu je, že jej nedistribuuje žádná komerční firma, vše je řízeno komunitou. K Ubuntu je možno sehnat mnoho kvalitní dokumentace, obsahuje řadu nástrojů pro snadné používání (třeba migrace dat z Windows, instalátor ovladačů grafických karet atd.) a navíc je dbáno i na grafickou stránku celé distribuce. Protože je Ubuntu hodně populární, nenechali na sebe dlouho čekat i další odnože, které z něj vycházejí, pouze přidávají své nové prvky. Můžete si tak stáhnout např. Edubuntu (zaměřeno na výukové nástroje) nebo Kubuntu, které používá jiného výchozího správce oken. Pro začátečníky je komunitou nabízena velmi dobrá podpora.
Další distribucí, o které by mohl začátečník uvažovat, je openSUSE. Původní předek pochází z Německa. V roce 2003 celou vývojářskou firmu pohltil Novell, jméno ale zůstalo. Zároveň se se vstupem Novellu začala tato distribuce více otevírat vývojářům a uživatelům, hlavně v podobě licencí a dostupnosti- Jedná se o distribuci, která je známá především svým grafickým nástrojem YaST, což je nástroj na snadnou správu celé distribuce. Navíc oproti Ubuntu nabízí i krabicovou verzi, která přidává komerční podporu a velmi kvalitní tištěnou příručku. Pro některé uživatele však openSUSE reprezentovaný Novellem trochu zprofanoval, protože podepsal dohodu s Microsoftem. Tato dohoda byla v podstatě uznáním nároků Microsoftu na patenty, které jsou údajně přítomny v Linuxu. Mnozí to Novellu vyčítají a ti radikálnější také raději přešli k jiné distribuci. Po funkční stránce však lze distribuci openSUSE začátečníkům doporučit.
Dalším pojmem je distribuce nazvaná Fedora. Je to vlastně Red Hat Linux. Firma se totiž rozštěpila na dva celky – pod značkou Red Hat jsou vydávány komerční verze a Fedora je odnož téhož, jen šířena zdarma, to vše od roku 2004. Její vývoj je tedy hodně podřízen Red Hatu, vyplývá však z toho fakt, že je Fedora v tomto směru hodně inovativní. Disponuje opravdu nejaktuálnějšími součástmi a také díky ní se vývoj Linuxu jako takového dostává do vyšších obrátek. Je ovšem založena i na vysoké bezpečnosti a nekompromisní filozofii svobodného software. Někdy je však příliš vidět, že funkce jsou zaměřovány na firemní klientelu, i když řada uživatelů používá Fedoru na svých domácích počítačích a nedá na ni dopustit.
V roce 1998 přišel Gael Duval s vlastní distribucí, kterou nazval Mandrake. V průběhu času byl však přinucen jméno změnit, dnes je tento produkt nabízen pod značkou Mandriva Linux. Osobně jsem uživatelem právě této distribuce a oceňuji na ní hlavně to, že se snaží hodně vylepšovat detekci všemožného hardware, přináší své vlastní nástroje pro správu systému a také velmi zdařilý instalátor s aplikací na snadné rozdělování pevných disků. S Mandrakem to však také bylo jako na houpačce. V roce 2003 se nově založená firma MandrakeSoft potácela na kraji bankrotu a došlo k ojedinělé výzvě – chtějí-li uživatelé, aby tato distribuce existovala i nadále, ať posílají příspěvky, případně nakupují naše placené produkty. A uživatelé se činili tak, že za rok bylo nebezpečí bankrotu zažehnáno.
V České republice se Mandrivě hodně daří, z velké části za to může český Mandriva guru Ivan Bíbr. Ten již několik let vydává knihy s vloženou Mandrivou, které jsou výtečně napsány a francouzská centrála mu opravdu má být za co vděčná. Obecně je Mandriva dobrou distribucí jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé uživatele, díky kvalitní české literatuře je také doporučována pro prvotní seznámení se s Linuxem. Někdy se také uživatelé této distribuce setkávají s posměchem zkušenějších kolegů a jsou označováni jako klikači. Je to způsobeno tím, že Mandriva opravdu obsahuje velké množství grafických konfiguračních nástrojů.
V poslední době se i v Česku začíná šířit celosvětově hodně používaná distribuce PCLinuxOS. Je založena na Mandrivě a vznikla v roce 2003. Tato distribuce je nejčastěji zmiňována v souvislosti s uživateli přicházejícími s Windows, protože se snaží maximálně se přizpůsobit Windows modelu, tj. po nainstalování vše funguje ihned z krabice. Nemusíte dohrávat ovladače, kodeky aj. Proto je pro začátečníky maximálně vhodná. V loňském roce se rozjela i česká komunita, a tak je možno sehnat PCLinuxOS s českou podporou.
Linuxových distribucí samozřejmě existuje více, zmínil jsem opravdu jen pár a dle mého soudu těch, které jsou primárně určeny začátečníkům. Zelenáč obvykle netouží po distribuci, kterou by si mohl kompletně ušít na míru svého počítače (Gentoo) nebo dát přednost stabilitě před novinkami (Debian).
Záměrně jsem vám také zatajil ještě informace o tzv. live distribucích, které jsou pro letmé otestování ještě vhodnější. Ty budeme popisovat v příštím díle.
