Zcela obecně souhlasím. Empiricky moc ne. Když používám stejný systém, stejně si povyšuju verze různých aplikací, ať už přímo updatem v dané distribuci nebo z PPA, instalací ze zdrojů (make/cmake nebo pip nebo cargo install nebo cokoli) a konfiguraci už tam pro starší verzi mám a je na aplikaci, aby se s tím vyrovnala.
Většina aplikací to dává, princip je úplně stejný, když jsem přecházel třeba z LTS 20.04 na 22.04. Jasně, může se stát, že nějaká aplikace se rozhodne něco radikálně změnit a legacy formát neřešit, ale to je život. Jenže já upgradovat chci a dělám to tak, že si na jednu partition nainstaluju novou verzi, přepíšu si domovský adresář z původního a pokud vše alespoň trochu funguje, řeším detaily za pochodu. A věci v /etc, typicky právě ten postfix nebo třeba cups, řeším opatrným srovnáním starého a nového. U většiny věcí to je v pohodě. Kdybych zjistil, že mi nejede nějaká per user konfigurace, jasně že bych mohl konfiguraci z nového systému vyresetovat a pak řešit, co změnit.
Pokud jde o přenos systému na systém (jiný stroj bez přístupu k původním oddílům), hodí se mít starý home a etc někde po ruce ve formě tarballu. Největší quest je stejně pročistit si napřed cache browserů, Downloads od velkých ISO souborů a jiných bloatů, domácí tmp od buildů apod. Což se hodí tak jako tak.