Úvodem vzpomeňme inkriminovaný rozhovor z loňského října, kdy Swapnil Bhartiya tři čtvrtě hodiny rozprávěl s Linusem Torvaldsem (a také Gregem K-H).
Debata se dotkla i linuxového desktopu a došlo tak na Linusovo obligátní povzdechnutí nad jeho nejednotností a jejího dopadu na podíl Linuxu na desktopech.
Steven J. Vaughan-Nichols se právě těchto pasáží před několika dny chytl, svůj text nazval Linuxový desktop je v potížích a rozšířil téma i na celé distribuce a jejich vývojářské obtíže.
Linusův (nevyslyšený) povzdech
Připomíná Linusův povzdech o tom, že nejednotnost desktopu škodí, přičemž je vlastně vyřešena v systémech Chrome OS a Android. V nich Linus vidí cestu, kterou by se budoucí linuxový desktop mohl vydat.
Trefně ale Steven dodává, že ani jeden velký hráč na poli linuxových distribucí nemá jako primární zájem desktop. Po Red Hatu či SUSE už i Ubuntu sběhlo spíše do světa serverů, cloudu či internetu věcí. Za nejpokročilejší distribuci na cestě k dobrému linuxovému desktopu považuje Mint.
Mint jako další na ráně
Avšak jeho hlavní autor Clement „Clem“ Lefebvre před časem v pravidelném shrnutí novinek ve vývoji konstatoval něco v tom smyslu, že není vždy snadné dosáhnout toho, co chceme. Často ani není snadné to definovat, můžeme mít pochybnosti, pracovat na tom tvrdě a pak mít takové pochybnosti, že to možná ani nevydáme. Můžeme být demotivovaní, nejistí, deprimovaní negativními reakcemi a toto vše může vést vývojáře k tomu, že si vezmou od projektu pauzu, případně z něj odejdou zcela.
Linux Mint 19 Beta – Cinnamon
U Mintu je tohle aktuálně třeba jeho výchozí správce oken Muffin. Snažili se jej udělat plynulejší, přišly radikální změny v kódu a refactoring a vše spotřebovalo velké množství času. Hlavního vývojáře Muffinu to přivedlo na (roz)scestí. Tak naplno, jak se projektu věnoval v lednu (kdy byl bez práce) prostě nebylo udržitelné. Dnes má práci na plný úvazek a jen pracím na opravách chyb věnoval každý večer i víkend. Prakticky každý volný moment. A do toho všeho se blížilo vydání příští verze, realizace nových vlastností a běžné životní nároky dalších členů týmu.
Právě toto je středobod všech hlavních problémů malých projektů open-source světa, které nejsou vytvářeny proto, aby dané korporaci přinesly zisk. Tyto a podobné případy slýcháme relativně pravidelně, vzpomeňme třeba Patricka Volkerdinga, jemuž se v jednu chvíli pomalu lidé skládali na nové zuby a účet za elektřinu.
Existuje řešení?
Steven správně komentuje, že není snadné vytvářet linuxový desktop. Distribuce mají tendenci vydržet pár let (uvádí 5 až 6), po kterých jejich vývojáře dostihne běžný život a obvykle to vede k rychlému konci, kdy vše nahradí nějaká další nová distribuce. Pravda, výjimkou je v tomto asi Ubuntu, ale to je zaštítěno velkými penězi Marka Shuttlewortha, nicméně jako primární cíl už také nemá desktop tak silně jako kdysi.
Ze Stevenova článku mezi řádky vykukuje postěžování si nad roztříštěností. Jakoby svět linuxových desktopů musel stále a stále narážet do zdi, kdy další noví vývojáři začnou pracovat na něčem, co má svoji obdobu, byť trochu jinak vypadající. A tak tu máme KDE a GNOME, Xfce a LXQt a další a další desktopy. Máme tu GStreamer a FFmpeg, máme tu různé implementace H.264, AV1, JPEGu a … kacířská myšlenka … jádra webového prohlížeče.
Pokud by bylo dobré, kdyby se linuxový desktop sjednotil, podobně jako to dělá Google s Chrome OS a Androidem, proč bychom měli mít Firefox a Chromium, Operu a Vivaldi? Jednotnost má jistě spoustu kladných vlastností. Jenže také řadu těch záporných.
Kdo by vládl jednotnému linuxovému desktopu? Snad GNOME/systemd/Wayland? A kdo by o tom rozhodoval? THX 1138 či D-503?
ČLÁNKY DO MAILU