Linuxovému desktopu škodí především paskvily typu Gnome, Cinnamon a podobné. Když něco takového uvidí uživatel Windows, řekne si, že něco jako Windows 98 s našroubovaným kompozitorem je na rok 2019 příliš málo, a že tedy ten Linux zkusí znova až za 10 let. Když něco takového uvidí uživatel OS X, řekne si, že Mac OS 9 se svým kolabujícím kooperativním multitaskingem a s usměvavými CRT monitory by byl, pokud jde o vzhled a použitelnost, příliš dlouhý krok zpět, a že ten Linux taky zkusí znova až za 10 let.
Žádný z těchto uživatelů bohužel netuší, jak je svobodný desktop flexibilní a že od nejlepšího desktopového prostředí na světě (KDE) je oba dělí zpravidla jen jeden jediný příkaz instalátoru. To ale nějakému náhodnému uživateli, který chce jenom vyzkoušet "ten Linux" z nějakého live média, nemá kdo jak vysvětlit, když to live médium nabootuje do nějakého zoufalství a nabízí to zoufalství jako implicitní desktop! Pro daného uživatele je to v tu chvíli "ten Linux".
Kdyby bylo ve běžných live distribucích jako implicitní prostředí KDE, mohl dnes mít Linux nesrovnatelně větší zastoupení na desktopu než 1%, protože KDE je prostředí, které nediktuje uživateli konkrétní styl práce a neplete se mu do toho, kde chce mít jaké ovládací prvky na ploše, na které straně chce mít které panely atd. Prostě dovolí uživateli přizpůsobit si konfiguraci podle představ, zvyklostí, potřeb a stylu práce a pak zkrátka funguje a do ničeho se neplete.
Taková perlička: Vzpomínám si dodnes barvitě na reakci jednoho 85-letého uživatele, kterému kdosi nainstaloval Gnome. Chvíli v tom klikal a pak povídá: No dobře, a kde si tady nastavím automatické skrývání tady toho spouštěcího panelu? Jo, nikde, samozřejmě, protože uživatel má sloužit Gnome, nikoliv Gnome uživateli. Tak je to totiž celé navržené, obráceně, na hlavu postaveně.
Z mé vlastní zkušenosti bych takových perliček našel mnohem víc:
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím klávesovou zkratku pro skrytí dekorací okna? Nijak.
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím, aby se okna IM aplikací nezobrazovala ve správci oken (když mají ikonu v panelu) a aby se ukazovala na všech plochách, když jsou vidět? Nijak.
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím způsob seskupování seznamu oken v panelu a filtrování seznamu podle obrazovek, ploch a aktivit, zkrátka podle gusta, počtu panelů atd.? Nijak.
Inu, nedá se nic dělat, ale bez maximálního nasazení KDE (nebo jiného prostředí stejné úrovně, což zatím neexistuje) jako implicitního prostředí bude mít Linux dál 1% na desktopu. První dojem dělá hodně.
Samozřejmě je super, že existuje víc prostředí na výběr, a nemám vůbec nic proti Gnome nebo Cinnamon jako takovým. Kdo chce sloužit počítači, místo aby počítač sloužil jemu, a být ovládaný počítačem, místo aby ovládal počítač, budiž mu přáno! Všechna tahle prostředí by samozřejmě měla být, stejně jako dnes, i nadále na výběr ve všech repository balíčků. Jenom do těch live médií, instalátorů a implicitně zvolených prostředí, což jsou často první setkání nových uživatelů s Linuxem, se prostě Gnome či Cinnamon hrubě nehodí. Způsobují, že se svobodnému desktopu nedaří přehoupnout přes to jedno procento.
Příklad na závěr: Zkuste si porovnat instalaci Fedory z KDE spinu a z implicitního spinu. Implicitní spin ukáže zoufalý polofunkční instalátor přes celou obrazovku, který opravdu vypadá a funguje jako Windows 98. Chtěli byste se při instalaci podívat na web? Chachacha!!! Tak to byste chtěli moc. Zoufalství a nouze. KDE spin nabootuje do kompletního funkčního desktopu, kde si můžete spustit pár aplikací a prohlížeč, případně Konsoli, chcete-li provádět cokoliv méně obvyklého, a instalátor je prostě běžné okno. Ten nový uživatel, který vidí Linux poprvé, sice asi nebude spouštět Konsoli, ale zato rozhodně ocení, že má plnohodnotný desktop s běžnými ovládacími prvky a že si může spustit browser a během instalace se dívat na různé návody, vyhledávat si pojmy, které nezná, atd., a instalátor bude prostě ve vedlejším okně, které vypadá a chová se jako okno v drtivé většině těch "komerčních" systémů.