Nejdříve si musíme podrobněji vysvětlit, co pod pojmem digitální fotografie vlastně rozumíme. Jedná se o jakékoliv obrazové materiály pořízené digitálním fotoaparátem. Záměrně zmiňuji obraz nikoliv video. Některé fotoaparáty totiž používají trochu nestandardní formáty, se kterými může být problém. Jednu záležitost si vyjasněme hned na úvod. Na přikládaných médiích v krabicích s digitálními fotoaparáty obvykle nenajdete něco jako ovladače či dokonce aplikace, které by fungovaly pod Linuxem. Nic není ztraceno, obvykle to funguje i bez nich. Pokud byste chtěli získat přehled o podporovaných přístrojích, zkuste tuto stránku.
Základní věcí je, jak vlastně bude komunikovat váš digitální fotoaparát s počítačem. Dnes se můžete setkat s tzv. PTP (Picture Transfer Protocol – protokol pro přenos obrázků) a s připojením pomocí tzv. USB Mass Storage Device Class. První jmenované PTP je ISO standardem (je schválen mezinárodním úřadem zabývajícím se správou těchto standardů a k dispozici je jeho úplný popis k implementaci do vašeho zařízení), který definuje komunikační zvyklosti, dle kterých se budou propojovat počítač (nebo libovolné jiné zařízení) a fotoaparát a vzájemně posílat si informace. Vše bez nutnosti doinstalovávat jakýsi ovladač na konkrétní typ přístroje. Jen pro zjednodušení – funguje to podobně jak protokol http mezi internetovým prohlížečem na vašem počítači a Web serverem nabízejícím obsah stránek. Všechny masově používané operační systémy mají podporu buď přímo vestavěnou (Microsoft Windows, Apple Mac OS), nebo jsou k dispozici knihovny, které je možno využít v aplikacích (Linux a knihovny libptp nebo libgphoto). Každopádně podpora tohoto komunikačního protokolu ze strany operačních systémů je na dobré úrovni. Setkáte se s ním ve fotoaparátech značek Nikon, Canon nebo Eastman Kodak.
Z pohledu uživatele je však ještě zajímavější podpora druhého způsobu USB Mass Storage Device Class. Zařízení používající tento způsob komunikace je totiž možno v systému používat jako jakékoliv záznamové zařízení, jako je pevný disk či flash disk. Po připojení zařízení k počítači se v něm objeví jako nové médium právě tohoto typu a lze s ním pracovat jako s běžným diskem. Nejste samozřejmě vázáni na konkrétního výrobce fotoaparátu, v systému máte jen jedno nové médium navíc. Není pak podstatné, zda váš fotoaparát používá pro ukládání interní paměť či paměťovou kartu typu SD, CF nebo Memory Stick. Z pohledu systému se jedná o datové úložiště a takto s ním i pracuje. Jakákoliv aplikace, která umožňuje použít načítání dat z libovolného média, pak bude podporovat i váš fotoaparát, i když s tím tvůrci vůbec nepočítali. Podpora tohoto komunikačního protokolu je taktéž velmi dobrá i napříč širokým spektrem operačních systémů a výrobců fotoaparátů. Někteří výrobci také implementují do svých přístrojů oba protokoly a můžete si vybrat (nelze je používat současně samozřejmě, musíte si vybrat jeden).
I když selžou pokusy o připojení konkrétního fotoaparátu k počítači s Linuxem, stále existuje jedna velmi zajímavá, jednoduchá a geniální metoda stažení fotografií z digitálního fotoaparátu. Pokud neukládáte fotografie přímo do interní paměti fotoaparátu, jsou data uložena na paměťových kartách. Prostým zakoupením čtečky paměťových karet (což je zařízení připojované jako externí úložiště pomocí USB Mass Storage Device Class) se rázem vše vyřeší. Musíte si samozřejmě pořídit takovou čtečku, která podporuje typ paměťové karty používané ve vašem fotoaparátu. Existují i čtečky několik v jednom, které dokáží přečíst několik druhů paměťových karet. Po připojení čtečky s vloženou kartou, můžete právě obsah této paměťové karty překopírovat do počítače a používat jakoukoliv aplikaci, která s digitálními fotografiemi pracuje. Cena čtečky se pohybuje v řádu stokorun.
Co vlastně bude začátečník na počítači s digitálními fotografiemi dělat? Nejprve je musíte do počítače nějakým způsobem dostat a někam je uložit. Pak je začnete postupně procházet a třídit (na špatné a dobré záběry), pak případně budete některé fotografie upravovat (tzv. efekt červených očí a jeho odstraňování, ořezávání, otáčení apod.). Poté si je seřadíte tak, abyste se v nich vyznali (dle data pořízení či dle akce, kterou dokumentují). Pro účely prezentace na internetových stránkách byste chtěli určitě vytvořit nějakou online prezentaci tzv. galerii. Existují samozřejmě aplikace, které nabízejí v jednom balíčku několik nástrojů pro zvládnutí popsaných kroků, dají se sehnat i programy označitelné jako jednoúčelové. Na poli svobodného software je k dispozici několik velmi kvalitních produktů, které si postupně představíme. Některé nástroje jsou na obsluhu velmi jednoduché, jiné – mocnější, zase potřebují nějaký čas na jejich zvládnutí.
Postupně si tedy představíme programy pro správu vaší fotografické sbírky (třeba Digikam nebo Picasa), přejdeme k úpravám fotografií (třeba Picasa a GIMP) a pak si popíšeme programy na tvorbu online galerií (třeba JAlbum). Lehce se dotkneme i prezentace fotografií v OpenOffice.org Impress.
