Něco na tom všem je, ale přílišná unifikace může být velmi nebezpečná. Vytvoří se tím stejnorodé prostředí, které může začít stagnovat. Inovace nedostanou příležitost k vyzkoušení, protože narazí na opatrnictví vedoucí skupiny vývojářů, mnoho lidí přestane pomáhat a nechá to "na nich". Distribuce přijdou o možnost odlišit se něčím, co je podle jejich názoru lepší. Další nebezpečí je ve zranitelnosti, kdy jedna objevená díra způsobí velkou katastrofu, což snad můžeme pozorovat u windows. Myslím, že podobný pokus tu už byl v podobě programu LinuxConf, nebo tak nějak.
Osobně bych raději než univerzální konfigurační nástroje uvítal větší sjednocení adresářových struktur, aby nebylo třeba dělat balíčky pro různé distribuce. Přijetí LSB jde nějak pomalu. Dále mi z hlediska uživatelů vadí ukládání konfiguračních .dot souborů přímo do jejich adresáře. Ano, zobrazování jde v souborových manažerech většinou vypnout, ale uvítal bych spíš adresář ~/.settings nebo možná i /usersettings/jména_uživatelů, kam by se to všechno dávalo. Uživateli by to nepřekáželo a snížila by se šance, že dojde k nějakému nechtěnému poškození.