Grafické rozhraní Mac OS X je nazýváno Aqua. Sem spadá vzhled a chování GUI, stejně jako obecné koncepty ovládání a chování prvků interface. Konceptem Aqua se plně řídí aplikace pracující na prostředí Carbon a Cocoa a z větší části i Java aplikace. Programy prostředí Classic a unixové X11 aplikace mohou respektovat koncepty Aqua interface, ale většinou mají vlastní principy ovládání, často vycházející z obecného konceptu jejich původního prostředí. Knihovny Gtk a QT se na Mac OS X chovají většinou podle pravidel Aqua, ale existují i výjimky. Zde jsou nejdůležitější charakteristické prvky grafického prostředí v Mac OS X:
Menu
Menu v horní části obrazovky je pro Mac typické už od prvních verzí systému. Seskupuje systémové Apple Menu s ovládacími nabídkami aktivní aplikace (Edit, File, Help atp…) v levé části panelu. V pravé části se pak nacházejí Menu Extras, jakási obdoba systémové části panelu z ostatních systémů. Pro lepší představu poslouží ilustrační obrázek.
Dock
Dock do Mac OS přibyl až ve verzi 10. Jedná se pravděpodobně o nejvíce kontroverzní prvek grafického rozhraní systému.
Jak je patrné ze screenshotu, v levé části Docku se nacházejí aplikace. Spuštěné aplikace jsou v Docku zobrazeny vždy a poznáte je podle černé šipky pod jejich ikonkou. Neaktivní aplikace se v Docku zobrazují, pouze pokud je tam uživatel umístil. V pravé části Docku se nachází koš a miniatury minimalizovaných oken. Kromě toho sem lze přetahovat soubory a složky. Při pravém kliknutí, prodlouženém kliknutí nebo ctrl-clicku na některou z položek v Docku se zobrazí nabídka činností nebo obsah složky – levým kliknutím je položka aktivována. Přidávání položek do Docku a jejich odstraňování je realizováno prostým přetahováním myší. Důležitou vlastností Docku je, že díky systému Aliasů jsou odkazy na aplikace a soubory funkční i po přesunutí cílové položky.
Exposé
Exposé je integrovaná funkce Mac OS X sloužící k usnadnění práce s velkým množstvím oken – tedy věc typická pro dokumentově orientovaný systém, jako je Mac OS. V zásadě se dá říct, že Exposé nabízí tři funkce – odsunutí všech oken na okraj obrazovky a odkrytí plochy, oddálení oken vybrané aplikace, takže jsou všechna vidět, a oddálení všech oken tak, aby byla všechna vidět. Všechny tři procesy jsou plně animované a velmi dobře slouží k orientaci mezi velkým množstvím otevřených dokumentů. Je rovněž možné použít Exposé v kombinaci s Drag&Drop systémem, tedy uchopit položku, aktivovat rozložení oken a upustit ji na vybrané okno, nebo počkat, až se přiblíží, a potom ji upustit. Při namapování například na prostřední tlačítko myši (kolečko) se Exposé stává skutečně mocným nástrojem.
Sheets, drawers a jednoznačné dialogy
Mac OS X disponuje dvojicí unikátních interface prvků. První z nich, tzv. sheets, v mnohém připomínají typické dialogy z ostatních systémů – na rozdíl od nich ale netvoří samostatné okno, nýbrž jsou součástí mateřského okna, takže nedojde k omylu ohledně jejich smyslu. Drawers jsou vysunující se okna pevně připojená k mateřskému oknu. Obvykle obsahují dodatečné ovládání nebo volby a nejsou součástí hlavního interface aplikace. Je možné je vysouvat a zasouvat dle libosti, a to na té straně okna, kde je nejvíce místa.
Další důležitou vlastností Aqua interface jsou jednoznačné dialogy. Zatímco většina ostatních systémů nabízí v dialozích obvykle odpovědi „Yes”, „No” a „Cancel”, případně „Ok” a „Cancel”, dialogové možnosti v Mac OS X vždy říkají přesně, co způsobí daná volba. Například ukládací dialog nabízí možnosti „Don't Save”, „Save” a „Cancel”, což značnou měrou usnadňuje orientaci v GUI.
Orientace na obsah
Celým systémem prostupuje obecná snaha o orientaci na obsah spíše než na aplikaci. Mac OS X nezná maximalizaci – okna nemají zabírat celou obrazovku. Mac OS X nezná mateřské okno a malá okénka v něm, princip tolik oblíbený u MS Office. Ačkoliv existují výjimky, obecně platí pravidlo „co okno to dokument”. S tím koresponduje i umístění hlavní nabídky v horní části obrazovky a téměř kompletní absence ovládacích prvků v samotném okně dokumentu. Všechny ovládací prvky jsou uloženy ve zvláštních oknech, která se skryjí, pokud není aktivní dokument toho správného typu. Například nástrojová paleta Photoshopu je zobrazena pouze, pokud je vybráno okno s obrázkem otevřeným právě ve Photoshopu. Tato ovládací okna se pochopitelně nezobrazí v Exposé. Ovládací prvky náležející každému dokumentu odděleně jsou většinou zobrazeny přímo v okně dokumentu. Mezi ně patří například míra přiblížení nebo zarovnání v případě textu či odeslání, příloha a uložení v případě posílaného mailu.
Mnohým lidem neznámý je také fakt, že aplikace v Mac OS X většinou běží i bez jakýchkoliv otevřených oken. Například program TextEdit může být spuštěný, ačkoliv jsem zavřel všechna jeho okna, a to do chvíle, dokud jej neukončím příkazem Quit. Tento koncept do značné míry eliminuje zbytečné ukončování a startování aplikace pokaždé, když zavřu staré okno před otevřením nového. Druhou stranou mince je cena, kterou si takový přístup nutně vybírá na paměti systému – protože je však drtivá většina knihoven v Mac OS X sdílená, zabírají aplikace obvykle jenom minimální množství RAM a v případě nedostatku fyzické paměti je systém schopen je efektivně přenést do swapu.
Jedno tlačítko na myši – aneb na počtu nezáleží
Je známým a často kritizovaným faktem, že pro ovládání Mac OS X postačí myš s jedním tlačítkem. Je samozřejmě možné do Maca zapojit jakoukoliv myš zakoupenou za 200 korun někde v papírnictví a vše bude fungovat. Podpora kolečka na myši, pravého kliknutí – to všechno je v systému od základu zabudováno a nikdy nenarazíte na jakýkoliv problém. Právě naopak, používat dvoutlačítkovou myš je v Mac OS X přímo žádoucí. Myšlenka jednotlačítkové myši ale spočívá v principu jednoduchosti; právě protože se designéři Aqua vždy snaží o plnou ovladatelnost pouhým jedním tlačítkem, je Mac OS X tak snadný a intuitivní na ovládání i pro lidi počítačově zcela negramotné. Rád bych tedy rozptýlil veškeré obavy z jednoho tlačítka a ujistil čtenáře, že ať už do systému připojí cokoliv, třeba myš Strategic Commander eXtreme – version Napoleon DeLuxe, která má dvacet koleček a sto padesát tlačítek i se zabudovaným kanónem, bude to fungovat a pravděpodobně budou k dispozici i speciální ovladače přímo od výrobce, které zpřístupní další netušené funkce.
ČLÁNKY DO MAILU