Mandrake 9.0 Dolphin - recenze

Mandrake byl první (nebo alespoň určitě jednou z prvních) distribucí zaměřenou na práci v grafickém prostředí Linuxu. Jestliže do té doby byl Linux výsadou především technokratů, serverových administrátorů a dalších (většinou) tichých bláznů, Mandrakem počínaje přichází éra uživatelů, kteří mají vkus a dobrý design pro ně není pouhou zbytečností prodlužující dobu, než se to svlíkne, aby se to dalo použít. Mandrake zkrátka feministky neuráží.

Jenže pouhý hezký xichtík opravdu nemůže stačit. Musí to i fungovat. A Linux v kabátku Mandrake funguje dobře. Zdánlivá drobnost, kterou hned uvedu jako příklad, si mě velice získala: Instalační systém Mandraku se stará o to, aby se nainstalovaný software automaticky objevil v nabídkách desktopů. Ano, to množné číslo je na místě. S Linuxem vždy dostáváme i několik (skoro deset) různých správců pracovní plochy. Ale jenom u Mandraku funguje to, že naistalovaný SW se objeví automaticky v nabídce všech. Odpadá tedy nutnost ručního přidávání/ode­bírání…

Další příjemnůstka je „harddrake“, systém na automatické rozpoznávání nainstalovaného hardware.

Jak ho získat

Ale k věci. Mandrake 9.0 je dodáván v několika verzích. Od základní 3CD velké „Downloadable edition“ (tedy stáhnutelná edice – míněno stáhnutelné z Internetu), až po krabicové verze, kde je těch CD víc plus manuál a instalační podpora navíc. Věnovat se budeme Downloadable edition, neboť ta jediná je v době psaní této recenze k dispozici.

3CD překvapí už svou velikostí: První a druhý disk mají totiž téměř 700 MB a dají se tedy vypálit jen na 80 minutová CD. Žádný velký problém, jenomže trochu komicky to doplňuje 3. disk, který má 456 MB. Věřím, že toto rozhození SW má svůj skrytý smysl a dále nepátrám.

Neznalí si možná říkají, proč je těch CD tolik? Znalí vědí, že to je proto, že Linux se nedodává jen jako „holý“ operační systém, ale dostaneme s ním i spoustu dalšího softwaru, který je, stejně jako Linux, volně šiřitelný a v podstatě zdarma.

Takže první krok: Kde to sehnat? Už tu byla zmínka, že se to dá stáhnout z Intenetu. V Česku můžete použít třeba ftp.linux.cz, linux.redbox.cz, ftp.mandrake.cz. Pokud vám stahování dělá potíže (3CD přes modem není zrovna láce), můžete i tuto Dowloadable edition koupit. Originálním zdrojem bude www.mandrakes­tore.com, v Česku potom www.mandrake.cz (mají v nabídce i krabicové verze), qwert.cz/linux/cd (tedy my:o) a další.

Příprava instalace

Takže Mandraka máme a teď s ním šup do počítače! No, zas tak snadné to nebude. Chcete-li Mandrake Linux instalovat, je třeba si vyjasnit pár drobností. Za prvé hardware: Mandrake s jeho zaměřením na grafický režim rozhodně neuspokojíte nějakým P166. Grafické prostředí v Linuxu je obecně pomalejší než to MS Windowsové (pochopitelně – je psané daleko obecněji).

Pokud jde o další HW: Na harddisku čekejte cca 2GB přírůstek, takže plus nějaké to místo na data… Sumárum 5GB by mělo být pro pohodu dost.

Výhodou bude i bootovatelné CD-ROM, ale to je dnes spíš samozřejmost.

Jsou i jiné instalační možnosti, ale ty začátečník těžko zvládne: Po síti pomocí nfs, ftp, http. Dále z HD oddílu. Ve všech těchto případech je nutné začít výrobou instalačních disket, včetně případu, že CD-ROM máte, ale bootovat se z něj nedaří.

Chcete-li se do instalace vrhnout poprvé, pak svoji odvahu podložte studiem návodu na instalaci Linuxu, jehož českou verzi najdete na qwert.cz/linux.

Na 1.CD najdete kromě vlastního Linuxu i pár tipů k instalaci. Koukněte do adresářů /doc/install/cs a /tutorial. V tom prvním najdete pár obecných poznámek, jako například tu, že Mandrake neběhá na procesorech i386 a i486, je tu popis struktury adresářů na instalačních CD, informace o tom, že Mandrake vám pošle zdrojové balíčky, když si o ně napíšete (ale objednat je můžete i tam, kde je rovnou mají – viz výše). Další informace se týkají možnosti upgradovat stávající instalaci Mandraku (nejméně z verze 7.0) a je zde i zmínka o možnosti nainstalovat Mandrake do existujícího windowsového oddílu na harddisku, včetně upozornění, že tato pohodlná cesta k Linuxu je vyvážena značně pomalejší prací…

V adresáři /tutorial najdete soubory index.html a index1.html. Tak si je oba spusťte ve vašem oblíbeném prohlížeči internetových stránek. Oba jsou už anglicky, ale i při chatrné znalosti angličtiny pochopíte, o čem tam je řeč. Především je tu představen samotný instalační proces, jehož prohlídku doporoučuji všem – tedy i zkušeným uživatelů Linuxu. Vždycky je lepší vědět předem, do čeho jdeš, ne? :o)

Vlastní instalace

Takže, jak to nainstalovat? Kdo to zná, ať teď pár řádků přeskočí. Budu předpokládat, že instalujete Linux poprvé, a to na disk, kde už máte nainstalovaná Windows. První, co budete muset udělat, je vytvořit místo pro Linux. Pro něj budete potřebovat dva diskové oddíly minimálně. Proto nejdříve bude asi třeba zmenšit diskový oddíl s Windowsama. Instalační program Mandraku to umí, takže pohoda. Jenom si před spuštěním instalace udělejte defragmentaci, ať to pak nezdržuje.

No a můžeme instalovat. Vložíte instalační CD do mechaniky, rebootujete (nebo zapnete:) počítač, a je-li CD-ROM nastaveno v bootovací sekvenci, zavede se z něj instalační verze Linuxu. Úvodní obrazovka je ošklivá černobílá, takže ji jen odentrujeme a jede se dál. Jen si můžete pamatovat, že kdyby vám někdy Mandrák v budoucnu blbnul, můžete zavést Linux z tohoto CD a v úvodní obrazovce napsat „rescue“ – tím se spustí záchranný režim.

Samotná instalace probíhá v grafickém režimu a vypadá vážně pěkně. Pro zvýšení efektu se vás hned první dialog ptá, jakým jazykem mluvíte, a po výběru češtiny bude instalace probíhat v naší rodné řeči.

V levé části obrazovky je seznam všech bodů, kterými instalace musí projít. Je jich hodně, ale nelekejte se, bude vás to bavit.;-)

Obrazovka instalace

Akční část obrazovky je v pravé části. Dole pak ještě máte okénko, kde se objevuje nápověda k tomu, se právě děje.

Dalším krokem je čtení a přijetí licenčních ujednání.

Následuje dotaz na mód instalace: „recommended“ a „expert“. To jest, jak moc podrobné otázky během instalace unesete. Upřímně řečeno, nevidím důvod jít jinou cestou než „expert“. Oba režimy se totiž velice podobají.

Recommended vás ušetří dotazů na typ klávesnice a myši (autodekce), nastavení úrovně zabezpečení (vybere normální – stejně jako vy v expertním režimu), dotazu, kam umístit linuxový zavaděč, a dialogu na téma, které služby (démoni) se (ne)mají automaticky spouštět po startu systému. Také se vyhnete otázce, zda se má Mandrake startovat rovnou do grafického režimu (automatická odpověď bude samozřejmě ano). Opačně řečeno – expert režim s vámi tyto otázky probere.

V obou režimech musíte projít rozdělením disku na oddíly a formátováním těch linuxových, vybrat skupiny softwaru k instalaci (s možností volby jednotlivých balíčků), nastavení tiskárny, konfiguraci sítě a Internetu. Ke konci instalace dostanete možnost nechat instalátor kouknout na Internet, zda na ftp nejsou aktualizované balíčky, a pokud ano, vybrat, co se má stáhnout a přeinstalovat (máte-li pomalé připojení přes modem, bude jednodušší si aktualizaci provést později z aktualizačního CD, které si na qwert.cz můžete objednat rovnou s instalačními disky). Taky budete zadávat heslo pro superuživatele roota a přidáte případné další uživatele systému. Jsme v Mandraku, takže kromě tradičního jména a hesla můžete uživatelům ještě přiřadit ikonku… Óch! :o) Na závěr si můžete nechat udělat startovací disketu pro případ nouze – doporučuje se.

Přihlašovací okno do grafického režimu „KDM“.

Po nainstalování

Pak už jen restartujete počítač a – Mandrake nastartuje. Po vstupu do grafického režimu je vám nabídnut průvodce prvním spuštěním – kupodivu ho lze odmítnout, ale zkuste ho: Bude vám nabídnuta možnost vybrat si správce pracovní plochy (desktop) dle vašeho gusta. A že je z čeho vybírat: KDE, GNOME, WindowMaker, IceWM, BlackBox, Xfce, Enlightement a Sawfish). Nezoufejte, kdykoliv později to můžete změnit a zkusit jiný. Dále z vás průvodce vytáhne pár osobních dat a umožní nastavit poštovní program KMail. Následně vám nabídne možnost zaregistrovat se přes Internet na MandrakeOnline, z čehož vám mimo jiné plyne pár e-mailů týdně navíc s informacemi o dění kolem Mandrake.

A je vše hotovo. Můžete se začít rochňat vším, co máte:

• systém: Kernel 2.4.19, gcc 3.2 (2.96)
• X server: XFree 4.2.1 (3.3.6)
• Gnome: Gnome 2.0 (lib 1.4.2), Evolution 1.0.8 (komunikační program typu Lotus Domino nebo MS Outlook), Nautilus 2.0.5 (správce souborů a internetový prohlížeč), Gnumeric 1.0.9 (tabulkový program)
• KDE: Kde 3.0.3, Konqueror (správce souborů a internetový prohlížeč), Koffice 1.2
• kancelář: OpenOffice.org 1.0.1 (plnohodnotná náhrada MS Office), KOffice, Gnumeric,…
• prohlížeče internetu: Mozilla 1.1, Galeon 1.2.5, Links 2.1, Konqueror, Nautilus (poprvé chybí Netscape!)
• icq: licq ;-), jabber
• výroba html stránek: Quanta 3.0, Bluesfish 0.7
• grafika: Gimp 1.2.3 (grafický editor na úrovni Photoshopu), GQview 1.0.2 (organizátor obrázků na způsob ACDsee), Sketch (jednoduchý editor vektorové grafiky), xSane (obsluha scanneru), gphoto (editor fotek)
• hry: kromě mnoha dalších: kbounce, sokoban, gnuchess (šachy), freeciv (civilizace)
• multimédia: xmms (přehrávač CD a MP3), xmovie (přehrávač videa), xCDroast (vypalovací program), gqcam (web-kamera)
• další oblíbené: Apache 1.3.26, Perl 5.8.0, PHP 4.2.3, Python 2.2.1, Ruby 1.6.7, PostgreSQL 7.2.2, MySQL 3.23.52, Samba 2.2.6
• dokumentace: Scrollkeeper (veškerá dokumentace pohromadě)
• a ještě mnoho: a mnoho a mnoho… viz tady

Nyní už vás čeká jen sladké probírání se nabídkami, spouštění dosud neviděných programů,… Ó jé! :o)

Co to umí…?

Mandrake se od ostatních distribucí Linuxu snaží lišit především snadností práce, což dle mandračí filosofie představuje především to, že vše by se mělo dát ovládat a nastavovat v grafickém režimu. Kdo to umí z klasické konzole, OK, nikdo mu nebrání, ale i tak si může přečít, že:

• Supermount je systém, který na ploše desktopu udělá inkonku pro každé výměnné zařízení (disketa, CD-ROM ap.) a zařízení jsou přístupná okamžitě po vložení média. Není tedy nutné používat klasické příkazy mount/umount.
• Přihlášení do systému v gafickém režimu nabízí možnost vybrat si libovolný z nainstalovaných správců pracovní plochy (desktopů). Nemusíte tedy dělat pořád v tom, který máte přednastaven jako výchozí. Zadávání přihlašovacího jména a hesla je okrášleno tím, že všichni uživatelé, kteří mají právo se do systému přihlásit, tu jsou uvedeni, a to nejen jménem, ale každý má i svoji ikonku (trochu to připomíná W-XP, ale vypadá to dobře).
• Ať už si vyberete jakýkoliv desktop, jejich nabídky programů budou obsahovat vždy totéž – stará se o to už systém instalující programy (zkrátka rpm jde v Mandraku o kus dál, než jen zprovoznit program v systému). Kdo nezná Linux, nechť se dozví, že nabídky v jednotlivých desktopech si obvykle upravuje uživatel ručne – takže v Mandraku mu tato (pro mnohé ovšem zábavná) práce odpadá.
• Nastavování „sdílení“ adresářů (pojem z prostředí Windows – my bychom řekli exportování) je v grafickém konfiguračním nástroji opět jednoduché – nastavuje se v podstatě stejně snadno jako ve Windows. Jak je to pak ve vztahu k bezpečnosti systému, se neodvažuji posoudit, ale jde to… Nastavuje se zde sdílení adresářů jak uvnitř linuxové sítě (nfs), tak i směrem k Windows počítačům (smb).
• Mandrake Control Center – ovládací centrum. Zde je do jednoho místa shromážděno nastavování poměrně rozsáhlého spektra věcí. Například, jak má systém bootovat, parametry hadrwaru, co se má při startu systému mountovat. Najdeme tu nastavení lokální sítě i internetového připojení, nastavení stupně zabezpečení systému.
• Ovládací centrum nabízí i správu serverů, které vám v systému běží. Jmenujme DNS, časový server, web server, postfix, ftp, news, DHCP, proxy a sambu). Máte-li počítač doma, pak se vás tohle naštěstí týkat nemusí. Uf.:o)
• Správa softwaru – tedy přidávání a odstraňování programů do/z počítače. Zde stojí za zmínku, že systém rpm převzatý od Red Hatu je u Mandraku dotažen podstatně dále. U rpm je obecně ten problém, že umí na jednu stranu hlídat závislosti mezi softwarovými balíčky, ale neumí je řešit. Takže chybí-li vámi instalovanému programu v systému např. nějaká knihovna, rpm to ohlásí jako chybu a odmítne balíček nainstalovat. RpmDrake je ovšem systém, který nejenže tyto závislosti vidí, ale snaží se je i řešit – zkrátka sám dohledává chybějící balíčky a nabízí jejich přiinstalování – tím se mandracký rpm systém blíží geniálnímu deb systému z Debian Linuxu.

Najde se tu toho ještě více, ale nechci Vám brát radost z vlastnoručního prozkoumávání systému. Tohle je recenze a ta má jen upozornit, případně navnadit.

Závěrem

Mandrake Linux v nové verzi nabízí příjemnou práci v grafickém režimu. Stává se tak linuxovým adeptem č.1 na přetáhnutí lidí od MS Windows do Linuxu. „Velké“ hry tu sice zatím moc neběhají (s výjimkou Quake), ale jinak tu není nic, co by bránilo Windows Linuxem nahradit. Však i těch her se už dočkáme. Nadějné systémy jako xwine tuto branku otevírají.