Mandriva Linux 2006 CZ: Instalace a konfigurace

Instalace byla prováděna dvakrát. Jednou přímo na PC, jehož konfiguraci zmíním za okamžik, a pak ještě v Qemu k ověření některých dalších zajímavých voleb instalace. Veškeré screenshoty z instalace jsou právě z Qemu.

S hardwarem to neměla Mandriva v tomto případě nikterak obtížné, jelikož se nejedná o žádnou novinku, ale o PC, které má již za sebou nějaký ten pátek spolehlivého provozu a jeho komponenty byly vybírány právě s ohledem na Linux. Jedná se o:

• Procesor Intel Celeron 2 GHz
• Základní deska Asus P4P800-VM postavená na Intel 865G, Intel 82801EB (ICH5) a síťová karta 82562EZ 10/100 Ethernet.
• RAM 512MB
• Grafická karta Asus V9520 – GeForce FX 5200
• Harddisk ATA Seagate Barracuda 60GB – ST360021A a SATA Seagate Barracuda 200GB – ST3200822AS
• DVD-RAM Nec ND-4550a
• CD-RW HP 8200
• TV Karta Items Much TV IT-005
• Klávesnice a myš Microsoft Wireless Optical Desktop Pro
• Bluetooth MicroStar MS6967
• Tiskárna + skener HP PSC 2110

Instalace

Instalace byla zahájena nabootováním z prvního DVD. V případě mé mechaniky Nec ND-4550a všechno proběhlo tak, jak má. Podle diskusních fór je však mezi lidmi spousta i zánovních mechanik, které bootování z dvouvrstvého DVD nezvládnou. V tom případě je zapotřebí buď použít CD, nebo si vyrobit bootovací disketu. Sice to je nepříjemnost, ale naštěstí se instalace neprovádí každý den.

Po nabootování instalačního média se před námi objeví důvěrně známé instalační prostředí, které jíž Mandriva/Mandrake používá několik let, pouze s mírně pozměněnou grafikou. Jako obvykle tedy začíná volbou jazyka a tedy i kódování. Žádná změna se zde nekoná a pro češtinu je to pořád ISO-8859–2. Unicode (UTF-8) sice zvolit jde, ale příliš se sebou nechlubí a je skryto se za tlačítkem Mutli Languages. V Mandrivě asi vědí, kde je tlačí bota, a tak se držím výchozího nastavení.

Dalším krokem je přečtení a odsouhlasení licence. I když má produkt v názvu CZ, je z vlastního textu česky pouze první a poslední odstavec. Předpoklad, že to stejně nikdo nečte?

Po nastavení rozložení klávesnice a úrovně zabezpečení se dostáváme k rozdělení disku pro vlastní instalaci. Je docela příjemné, že instalační program přizpůsobuje nabízené varianty aktuálnímu stavu disku, a tak když máme na disku pouze Windows, nabízí možnost odstranění Windows, použití volného místa na oddíle Windows nebo vlastní rozdělení. Pokud máme na disku už i nějaký Linux, položka odstranit Windows se rázem přejmenovává na smazat celý disk a navíc přibývá možnost použít existující oddíl.

Jelikož jsem měl na disku již připravený ext3 oddíl, zvolil jsem možnost vlastní rozdělení disku, abych si všechno pěkně ohlídal. V mém případě bylo všechno v pořádku, ale mrzela mne nefunkčnost volby zpět, i když byla nabízena. Umím si docela živě představit začátečníka, který přecenil své síly a rád by se vrátil, ale bohužel.

Poněvadž mne zaujala i možnost Použít volné místo na Windows oddílu, vyzkoušel jsem tuhle variantu alespoň v Qemu. Nainstaloval jsem v něm Windows XP, nakopíroval tam i nějaká data a pak dal nainstalovat Mandrivu právě s volbou Použít volné místo na Windows oddílu. Stačilo zadat, nakolik chci zmenšit NTFS oddíl, a instalace již dál probíhala klasicky. Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen, poněvadž zatím nemám příliš důvěru k programům, které zapisují na NTFS a nemají k tomu posvěcení Microsoftu. Zde však všechno dopadlo dobře. Windows sice při startu poznaly, že se něco dělo a provedly kontrolu disku, ale jinak bylo vše v naprostém pořádku a žádná datová katastrofa se nekonala. Nicméně to, že se to povedlo jednou, neznamená, že se to musí podařit i příště a bez zálohy bych si to „na ostro” provést nedovolil. Na to ovšem dost razantně upozorňuje i Příručka uživatele, za což si zaslouží pochvalu.

Po zformátování zvolených oddílů je dalším krokem vyžadujícím asistenci výběr skupiny balíčků. Zde trošičku zamrzí, že se instalační program nesnaží přizpůsobit výběr velikosti oddílu. Při instalaci v Qemu jsem měl méně místa na disku, než kolik zabíral výchozí výběr balíčků. Při pokusu pokračovat jsem byl sice na tuto skutečnost upozorněn, ale domnívám se, že v takovém případě mohlo být již předem např. KDE automaticky nahrazeno něčím méně objemným.

Dalším krokem je nakopírování zvolených balíčků na disk a pro zkrácení dlouhé chvíle se vykreslují různé obrázky snažící se vysvětlit, jak je nový systém skvělý. Mezi ně se tentokráte vloudila i reklama na produkty firmy Intel a na Skype. Zejména reklama na Skype mi zde docela vadila, a tak doufám, že peníze za ni utržené alespoň nějak pomohly ve vývoji distribuce.

Balíčky jsou na disku a nastává čas na nastavení rootovského hesla. Dialog sice není moc upovídaný, ale je zde k dispozici docela pěkná, do češtiny přeložená nápověda. Škoda jen, že její přečtení není víc vnucováno. Začínajícím uživatelům by to jistě prospělo.

Po rootovi přichází na řadu i obyčejní uživatelé a dále pak možnost nastavení automatického přihlášení. I když u počítače pracuji sám a instalační program to mohl dle počtu zadaných uživatelů poznat, možnost automatického přihlašování se mi moc nezamlouvá a spíše bych raději viděl tuto volbu ve výchozím nastavení jako vypnutou.

Nyní nastává čas pro výběr boot manageru. Na výběr je zde Lilo i Grub. Všechno by vypadalo dobře, kdyby nebylo Mandrivou prokletého tlačítka zpět. Kdyby se instalující teď chtěl vrátit k nastavení automatického přihlášení, tak nejen že se mu to nepovede, ale okamžitě přichází i o možnost nastavení lilo/grub. Tlačítko zpět se chová jako pokračovat a instalace se spokojeně přesouvá k souhrnu.

V Souhrnu lze naštěstí případně chybné nastavení boot manageru změnit a dále pak poupravit nastavení hardwaru v případě, že byl špatně detekován. Celkově se Souhrn jeví přehledně a výraznější nedostatky jsem nezpozoroval. Výhradu bych měl pouze k nastavení myši a tradičně zase k tlačítku zpět. Po výběru myši nastává čas na otestování všech tlačítek a zde volba zpět opět nefunguje. Nevrací uživatele k výběru jiné myši, ale pouze překreslí testovací rozhraní.

Po odsouhlasení Souhrnu již následuje pouze případná aktualizace systému a Mandriva je připravena nabootovat.

První boot

Instalace proběhla úspěšně a systém nabíhá. Lilo i framebufer mají tentokráte velmi vydařenou grafiku a i za pěkně střiženým kabátkem funguje všechno tak, jak má. Slůvko „selhalo” se během startu neobjevilo. Nakonfigurování grafické karty proběhlo během instalace úspěšně a X server nabíhá, dle vykresleného loga, již s použitím binárních ovladačů Nvidia, a to i ve správném rozlišení. Nic není potřeba měnít.

Po úspěšném přihlášení do Gnome nastal čas na obhlídku funkčnosti hardware. Jelikož tiskárna byla nakonfigurována již během instalace, očekával jsem, že stejně tak bude již funkční i skener, když se jedná o multifunkční zařízeni. Spustil jsem tedy Gimp, abych zkusil něco naskenovat, ale zde jsem neuspěl. Získat můžu tak akorát snímek obrazovky. Takže otvírám Ovládací centrum/Hardwa­re/Nastavení skeneru, a zde už jde všechno tak, jak má. Nastává čas pro příkazovou řádku a ukazuje se, že sane i xsane byl automaticky nainstalován. Všechno je tedy v pořádku a skener funguje. Trošku ovšem zamrzí, že je jeho funkčnost „utajována”. Když už byl při instalaci automaticky vybrán Gimp, mohl být nainstalován i xsane-gimp. O tom, že by si xsane zasloužil ikonu v menu multimedia/grafika, snad není ani potřeba hovořit.

Integrovaná zvuková karta funguje dobře, a tak přichází na řadu TV karta. Tvtime-scanner úspěšně nalézá kanály, a tak jej okamžitě přerušuji a používám konfigurační soubor ze stávající distribuce s již vyladěnými kanály. TV je taky v pořádku.

S integrovaným síťovým adaptérem také Mandriva neměla nejmenší potíže. Pouze stačilo ručně zadat pár údajů souvisejících s nastavením sítě a vše již fungovalo. Jediné, co nefungovalo ihned po instalaci, byl bluetooth adaptér. Toho si ale Mandriva všimla sama dřív než já a pří nahlédnutí do Ovládacího centra – Přehled a nastavení hardware mi bylo okamžitě doporučeno doinstalovat bluez-utils. Možná by ani bluetooth neuškodilo v Ovládacím centru nějaké vlastní „klikátko”. Pro začínajícího uživatele může být např. konfigurace připojení k internetu prostřednictvím GPRS prováděná částečně v příkazové řádce problém, stejně tak nastavení PAN prostřednictvím bluetooth, o kterém se nezmiňuje ani přiložená publikace.

Závěrem

Instalační program není ani po letech používání rozhodně dokonalý a zejména častá nefunkčnost tlačítka zpět ukazuje, že mu rozhodně není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužil. Vždyť právě instalační program je to, s čím se uživatel distribuce obvykle prvně setká a u některých uživatelů to je i jejich první setkání s Linuxem.

Výsledek instalace je již o poznání lepší. Zde si nová Mandriva poradila s „předhozeným železem” takřka dokonale. Zcela fungující systém byl otázkou slabé hodinky od zasunutí instalačního DVD do mechaniky po provedení restartu.

Po dnešní úspěšné instalaci se příště podíváme, jak se tvůrcům distribuce povedlo sladit a doladit programové vybavení.