Vy sice píšete o tom že je potřeba si udělat celkový obrázek, ale sám žádný nenabízíte. Napíšete "...homosexuality jsou stovky druhů a vrozené jsou jen některé. To jsou moderní poznatky. No doubt.", ale na opakovanou žádost nedodáte žádné zdroje. Tvrdíte že čísla která ukazují to jak muži ženy obtěžují, týrají, znásilňují a zabíjejí je jen střípek v celém obrázku, ale nepřijdete s lepšími čísly.
Píšete o "útlaku žen v mužské společnosti protože v IT oboru není rozložení mužů a žen jako ve společnosti 50:50", i když jsem jasně psal "Za mě není cílem, aby 50% hasičů a kopáčů byly ženy, a 50% zdravotních sester a kadeřníků byli muži. ...". Ano, rozložení schopností mužů a žen se liší, na tom se shodneme.
Píšete o doplňování a spolupráci oboou pohlaví, a jestli to správně chápu, uvádíte jako příklad Skandinávii, kde minimálně Finsko, Švédsko a Norsko mají (měly?) kvóty na zastoupení žen v politice a/nebo ve firmách, což mi přijde jako velmi kontroverzní praktika.
Ta kriminalita mužů je šokující fakt. Za okrajovou drobnost to můžete považovat jako muž, kterého se to netýká, a možná se to shodou okolností netýká ani žádné ženy, která je vám blízká. Neopakujte že muži vraždí partnerky 2x více než naopak, když je to 9x - projděte si ta čísla pořádně. Živitelem rodiny jsou dneska většinou oba partneři, i když muži více. Z trestné činnosti mužů mohou mít prospěch i jiní muži, ženy, děti... Pokud jde o hledání práce, tak to mají nejtěžší ženy na mateřské nebo po mateřské (pokud v jejich zemi nějakou mají). A to všechno je jistě zajímavé, ale odvádí to od zásadní otázky: Opravňuje podle vás cokoliv z toho to aby muži ženy týrali (24% žen), znásilňovali (11% žen), nebo dokonce zabíjeli v míře řádově vyšší, než se děje naopak? Pokud ne (v to chci doufat), tak nic z toho o čem jste psal přece není v kontextu důležité. Vždyť argumentujete stylem "svoji přítelkyni často fackuji a párkrát jsem ji znásilnil když jsem zrovna měl chuť a ona ne, ale zase ji občas podržím dveře, kupuji večeři častěji než ona, a navíc kdo ví jak by to bylo, kdyby ona byla silnější a agresivnější než já". V takovém případě je úplně jedno jestli jí držíte dveře nebo kupujete večeři častěji než ona - prostě je špatné ji fackovat a znásilňovat. Nemá smysl se vymlouvat stylem "OK, ale to fackování a znásilňování není celá realita, a proč se proti tomu vůbec ohrazuje a vráží tak klín do jinak fungujícího vztahu?". Argument "celou realitou" prostě nemůže zakrývat to, že něco silně špatně.
Pokud ženy hlasitě protestují proti různým formám obtěžování a násilí, které na nich muži páchají, tak je přece nesmysl to interpretovat jako hon na muže. Co byste čekal, že budou dělat? Mají být prostě potichu, nedělat problémy, nebourat tradice a "nevrážet klín"? Pokud se shodneme, že je potřeba věci změnit, protože nejsou v pořádku (a o tom řada žen nemá pochybnosti), tak se vás ptám: myslíte že se věci zlepší samy od sebe, bez toho aby se ženy ozvaly? Za mě je odpověď ne, určitě se samo od sebe nic nezlepší.
A že ta snada o změnu má občas absurdní formy? To není nic nového. Před 50 lety, když si ženy nemohly bez manžela ani otevřít bankovní účet, měly zakázáno studium na špičkových univerzitách, neprovdaným v lékárně neprodali antikoncepci, a v některých západních zemích neměly ani volební právo (Švýcarsko, Portugalsko, Lichtenštejnsko), protestovaly mimo jiné likvidací kosmetiky a pálením podprsenek. Z dnešního hlediska úsměvné. Dneska v jihoamerických machistických a velmi násilných společnostech oslavují svojí menstruaci a mluví u toho o síle ženskosti. Je to úplně stejně úsměvné. Ale nepleťme si tyhle absurdní projevy s podstatou věci.