Z Google+ na Mastodon
Mastodon vznikl v roce 2016. Já si na něm založil účet o rok později. Víceméně jen ze zvědavosti, zajímalo mě, jak tato decentralizovaná síť postavená na open source funguje. První rok jsem ale účet pořádně nepoužíval. Natrvalo jsem se v Mastodonu usadil až poté, co Google oznámil, že ukončuje svoji sociální síť Google+. Tu si z nějakého důvodu oblíbila linuxová komunita. Roky jsme si budovali vazby a kontakty, aby se to pak s jedním oznámením zhroutilo jako domeček z karet.
Nebyl jsem tenkrát jediný a konec Google+ znamenal první z vln nově příchozích uživatelů na Mastodon. Vlna zase opadla, většina uživatelů uvěřila, že něco takového se už nemůže stát, a přešla na Twitter. I já jsem nakonec používal primárně Twitter. Mastodon pro mě byl takovou oddechovkou od čím dál toxičtější modré sítě.
Nezávislost a decentralizace
V poslední době se skloňuje jen Mastodon, ale ve skutečnosti to je jenom jeden kousek do skládačky, která se jmenuje Fediverse, svět služeb navzájem propojených otevřeným protokolem. Mastodon je zaměřený na microblogging, ale pokud preferujete sdílení obrázků, můžete používat Pixelfed, na videa máte případně PeerTube atd. Každá služba běží na na sobě nezávislých serverech, kterým se říká instance.
Tím, že jsou vzájemně propojené a uživatelé spolu můžou komunikovat, ať už je jejich účet kdekoliv, to vytváří zdánlivě jednu platformu. Ve skutečnosti se ale jedná o tisíce nezávislých komunit, takže síť není možné z principu ovládnout, stejně jako nemůžete ovládnout třeba e-mail.
Roky jsme argumentovali, že sociální sítě jsou dnes natolik důležitou součástí našich životů, že není úplně rozumné vsázet na platformy, kde je uživatel de facto produktem, který se prodává inzerentům, a vše závisí na libovůli úzké skupiny lidí. Argument, že to, co roky používají ke komunikaci s ostatními, může někdo ze dne na den ukončit nebo zcela překopat, brali lidi spíš jako teoretické riziko.
Twitter pomohl Mastodonu
Až musel přijít Elon Musk, koupit Twitter a přesně toto udělat. Těžko říct, co s Twitterem bude. Někdo po odchodu téměř 90 % zaměstnanců čeká brzký kolaps. Můj tip je takový, že se Twitter nezhroutí technologicky a náhle, ale postupně bude degradovat po obsahové stránce, utápět se v kontroverzních rozhodnutích, boji s inzerenty a regulačními orgány. Je také možné, že z něj Musk udělá stroj na peníze, ale jsem přesvědčený, že už to nebude ten Twitter, který jsme milovali. Ať už to dopadne jakkoliv, mnoho lidí si uvědomilo, že ač si kolem Twitteru vybudovali svůj online život, mají jen roli pozorovatelů, kterým se tento online domov mění pod rukama, aniž by nad tím měli sebemenší kontrolu.
Tak začal „běh“ na Mastodon. Musím se přiznat, že jsem byl ze začátku skeptický. Za ty roky jsem zažil několik vln, kdy uživatele nějaká velká platforma v něčem zklamala a oni hledali alternativu v Mastodonu. Každá vlna přinesla určitý počet nových uživatelů, ale nikdy to nebylo nic, co by z Mastodonu udělalo relevantní sociální síť. Tato vlna ale předčí všechny předchozí násobně a pořád sílí.
Ještě před pár měsíci se prakticky všichni čeští uživatelé Mastodonu znali, protože nás bylo jen pár desítek. Během pár týdnů český Mastodon narostl na vyšší tisíce, možná už nižší desetitisíce uživatelů. Celosvětově už míří k 10 milionům registrovaných a 3 milionům aktivních uživatelů. Já jen s úžasem zírám a přemýšlím, v co se Mastodon přemění.
Rušno na síti
Zvykám si taky na nebývalý ruch. Počet sledujících mi vzrostl na aktuálních 1200. Poměr zapojení/sledující je podstatně vyšší než na Twitteru. Navíc dosah zpráv není uměle omezovaný algoritmy. Když napíšete zprávu, která lidi osloví, může opravdu oběhnout svět. Jeden můj post má 1100 sdílení a 2000 „oblíbení“.
Můj neúspěšnější tweet za 12 let na Twitteru měl 45 retweetů a 120 liků. Poprvé jsem se dostal do situace, kdy jsem musel vypnout notifikace na reakce, protože mi mobil blikal každých 10 sekund. Mastodon taky vždycky byl o interakci, ne o tom, že něco vypustíte do světa a dál nereagujete. Pokud chcete reagovat na komentáře, zabere to při takovém množství reakcí čas.
Hodně lidem přijde federalizovaný model sítě nepřirozený nebo matoucí. Na jednu stranu se jim nelze divit, protože to poslední léta fungovalo přesně opačně, centralizovaně, na druhou je to jen návrat k tomu, jak to fungovalo dřív. Lidi se sdružovali na fórech, které měly k uživatelům mnohem blíž, většinou jejich správce dobře znali, protože byl sám v komunitě aktivní.
Vzpomeňme na legendární fóra Nyx nebo Hofyland, která mimochodem fungují dodnes. My jsme třeba při webu o našem městě Luhacovice.com provozovali Luhačovický hydepark, který byl jednu dobu tak populární, že ho používalo vedení města ke komunikaci s občany. Pak se stalo to, že jsme hromadně odevzdali prostor pro naši online diskusi americkým korporacím, což se zpětně ukazuje jako ne zcela moudrý krok, který teď vyvolává nekonečné diskuse o selhání role sociálních sítí ve společnosti a který se snažíme řešit všemožnými regulacemi. Fediverse je návratem zpět a představuje evoluci oněch fór s přidanou hodnotou v tom, že můžete komunikovat i s uživateli ostatních fór.
Decentralizovaná moderace
U centralizovaných služeb typu Facebook nebo Twitter je problém s moderováním. Jedna sada pravidel nikdy neuspokojí všechny. Když služba rozhodne tak, bude ji obviňovat jedna strana, že nadržuje druhé, když rozhodne onak, bude ukřivděná zase druhá strana. Jsou navíc natolik velké a důležité pro společenskou diskusi, že jim nelze nechat zcela volnou ruku. Na scénu tak nastupuje regulace, která nikdy není elegantní.
U Fediverse něco takového funguje přirozenějším, samoregulačním způsobem. Pravidla si stanovuje každá instance sama. Uživatel si tak může vybírat tu, která je jeho smýšlení nejbližší. Pokud ho nějaká zablokuje, nemůže si stěžovat, že je to omezení svobody projevu, protože má další stovky instancí, kde najde útočiště. Jednotlivé instance se můžou také rozhodovat, s kterými jinými instancemi komunikovat.
Každá instance pak musí zvažovat, zda se stane útočištěm toxických lidí a ohrozí možnost všech svých uživatelů komunikovat s ostatními, nebo bude vynucovat rozumná pravidla, aby s ní chtěli ostatní bavit. Ve Fediverse vznikla řada instancí, které bych se nebál nazvat odpudivými místy. Nikdo jim ale nebere právo na existenci (pokud tedy přímo neporušují zákony země, kde sídlí), jen se s nimi ostatní nebaví. Přesně podle hesla „freedom of speech isn’t freedom of reach“, neboli můžete si říkat, co chcete, ale ostatní nemají povinnost vás poslouchat.
Na Mastodonu mě také baví to opětovné přiblížení správců a uživatelů. Na Twitteru jste jakékoliv stížnosti řešili z odosobněnou službou. Když už na vás zareagovala, tak se s vámi příliš nemazala. Když jsme provozovali naše malé městské fórum, řešili jsme věci na individuální úrovni. Uživatelé znali nás a my i většinu uživatelů. U malých instancí Mastodonu je to podobné. U naší sice neznám admina osobně, ale vím, kdo to je, jak má nastavené hodnoty, vím, že v případě problémů se mu můžu kdykoliv ozvat.
Uspěje Mastodon?
Co se týče nákladů na provoz, jsme soběstační. Měsíčně vybereme na dobrovolných příspěvcích skoro 200 dolarů. Admin s uživateli probírá, za co to utratit, jak instanci rozvíjet. Nasadili jsme třeba ElasticSearch, který přinesl full-textové vyhledávání. Teď se diskutuje, jestli investovat peníze do automatických překladů zpráv pomocí DeepL. Prostě člověk má pocit, že není jen pouhým pozorovatelem bez jakékoliv možnosti službu ovlivnit.
Zpráva od admina
Mastodon a celkově Fediverse teď dostal díky Muskovi šanci, na kterou roky čekal. Co zatím fungovalo na vzorku statisíců uživatelů jako taková utopie, bude muset obstát v prostředí s řádově větším počtem lidí. Obstojí? Těžko říct. Moc bych si přál, aby obstálo. protože zavedené sociální sítě selhávají a mají na naše společnosti spíše negativní dopad. Je to jeden velký sociální experiment. Bude decentralizované moderování a nastavování pravidel škálovat? Nezmění se prostředí na toxické s růstem počtu uživatelů, jak se to stalo Twitteru a Facebooku? Překoná UX problémy, které jsou s decentralizací spojené? Na odpovědi si budeme muset počkat.
Napsáno původně pro Sešívaný blog.
ČLÁNKY DO MAILU