Pri Archu (napriklad) si uzivatel musi nieco nastudovat ale potom vsetko jednoducho funguje (takmer nema co nefungovat) a vsetko je o tom ako si to uzivatel nastavi. Ked ma nejaky drobny problem tak ho vie vyriesit.
Ještě, že jste použil „téměř“. Většina věcí více méně funguje, ale na některých zapeklitostech se asi ještě pěkně zapotím:
x v chatu skype nelze psát české znaky, ale nakopírovat přes clipboard třeba z geditu ano.
x eiciel (ACL GUI) se nainstaluje i s extensions pro nautilus, ale v nautilu jej nevidět a nevidět.
x compiz vs vzdálený desktop (x2go). Compiz se pochopitelně nenačte, ale bohužel se nespustí ani metacity. Pouštět jej ručně není moc zábavné, navíc se nespustí i pár pluginu gnome-panel.
x x2goserver-one – v samostatném shellu musím pustit třeba „sudo ls“ a než vyprší platnost hesla pro sudo, tak se přihlásit z jiného počítače pomocí x2goclient. Jinak je log plný hlášek o nemožnosti použít sudo bez tty.
V ubuntu (tedy vlastně debianu) to tak nějak šlo samo :-) a pro případné problémy jsou postupy na webu. U archlinuxu to je drobet slabší, uživatelů je zkrátka méně.
Ale nestěžuju si, věděl jsem do čeho jdu (pár let jsem používal gentoo). Výhoda snadné kompilace nových verzí sw, který mne zajímá, převažuje trable s počátečním nastavením. Alespoň doufám.