Ze se tak ptam (fakt me to zajima) - co bylo tak pekne na tom assembleru? Ze existoval jen jediny rozumny adresovy registr DPTR (naplnovany pres hodnich/spodnich osm bitu), polovina RAM nebyla adresovatelna primo a pro vetsi cipy (ne 51/52) se stejne muselo adresovat silene pres ruku? Skoda, ze se neprosadil Z8, ten mel lepsi reseni.
(btw: 68HC11 byla taky dost hruza, kdyz jsme u toho)