K čemu je to dobré
Proč vlastně vyrábět v dnešní době malý notebook za pár dolarů, který nenabídne žádné pořádné multimediální funkce, 3D grafiku, DVD vypalovačku a 101 dalších úžasných funkcí. Jednoduše proto, že na světě existují lidé, kteří si podobné stroje prostě nemohou dovolit.
Existují i tací, kteří si nemohou dovolit ani počítač za 100 USD, ale k tomu se dostaneme až později. Proto se MIT rozhodl jít do velmi zajímavého projektu, který by vyrobil nevyrobitelné, a to notebook za 100 USD.
Jedním z řešení je pochopitelně zakoupit několik počítačů pro celou školu, ale tuto situaci známe i z našeho školství a všichni víme, že to není ideální ani pro školu, ani pro studenty, kteří se s vlastním počítačem naučí mnoha novým věcem.
Úvodní požadavky
Co je potřeba vyrobit, bylo nastíněno už na začátku. Hlavním kritériem je v tomto případě především cena, ovšem aby notebook k něčemu byl, musí také fungovat a být schopen provozovat aktuální software. Žádná kalkulačka tedy nepřichází v úvahu.
Předpokládá se, že se zařízení bude používat na různých místech, která budou často nehostinná, a tak je potřeba vyrobit odolný obal, který jej ochrání. Na podobných místech rovněž nemusí být k dispozici elektřina, bylo tedy nutno vyřešit i tuto otázku.
Co se vařilo
O notebooku za 100 USD se mluví už mnoho měsíců. Vědci, kteří jej připravovali, nechtěli dlouho sdělit konkrétní informace, protože stále nebylo jasné, jak bude výsledek vypadat a jestli se vůbec původní záměr podaří.
Ještě nedávno bylo známo jen to, že bude malý, bytelný a snad bude obsahovat 500 MHz procesor od AMD. Spekulovalo se o mnoha problémech, o vysoké ceně za komponenty a o tom, zda je vůbec možno něco podobného vyrobit.
Když začaly být obrysy zřetelnější, přišlo několik komerčních firem s nabídkou pomocné ruky. Mezi nimi byly i Microsoft a Apple. Obě společnosti nabídly MIT zcela zdarma licence na své operační systémy a obě firmy byly také slušně odmítnuty.
Tato reakce vyvolala vlnu záporných reakcí, které ale MIT umlčel prohlášením, že nechce, aby byli noví uživatelé závislí na jednom dodavateli. To je zcela pochopitelné, nehledě na špatnou dostupnost komerční podpory v mnoha zemích, pro které je notebook určen.
Bylo proto rozhodnuto, že jedinou přípustnou možností je operační systém postavený na open-source software. I přesto byl výběr poměrně široký a nakonec byl zvolen Linux.
Co se uvařilo
Po dlouhých měsících byl konečně před několika dny představen hotový a finální prototyp. Přesně už tedy víme, jak vývoj dopadl. Notebook běží skutečně na 500 MHz procesoru společnosti AMD, má 1 GB disk postavený na pamětech flash, LCD displej, WiFi kartu a USB porty.
Problém s nedostupnou elektrickou energií byl vyřešen integrovaným generátorem. Lidově řečeno: Zatočíte si klikou a můžete pracovat.
Proč je to tak levné
Snížit cenu na přínosnou úroveň asi nebylo jednoduché a MIT uvedl tři kroky, které k tomu vedly:
- Velkou položkou byl od začátku displej. Byl vybrán typ, který je často montován do levných DVD přehrávačů. Mohou být přepnuty do černobílého režimu, kdy jsou dobře čitelné na přímém slunci. Jejich cena je 35 USD.
- Odlehčení celého systému a odebrání nepotřebných částí.
- A konečně notebooky budou vyráběny v ohromných sériích, které sníží výrobní náklady.
Kde to můžu koupit?!
Odpověď je jednodušší, než čekáte: Nikde. Zatím není možno notebook pořídit, protože se prostě ještě nevyrábí. Ani potom nebude pravděpodobně k dispozici na volném trhu. I když, známe rčení „Nikdy neříkej nikdy”. Takže pokud bude zájem dostatečně velký, můžeme očekávat, že se notebook nebo jeho napodobenina nakonec k běžnému uživateli dostane. Řekněte – nekoupili byste něco podobného svým dětem?
Výroba začne ve chvíli, kdy bude objednáno 5 až 10 milionů kusů. Podle odhadu MIT by se měly první kusy expedovat přibližně za rok, tj. na konci roku 2006 nebo začátkem roku 2007.
Dodávky budou mířit přímo na ministerstva školství, odkud budou distribuovány jednotlivým žákům, jako třeba učebnice nebo sešity.
Kdo to zaplatí
Dostávám se k otázce, kterou jsem nakousl už na začátku článku. Tady je možná zakopán největší pes. Pro průměrného Evropana nebo Američana je sto dolarů celkem směšná částka a mohl by si notebooky vydláždit příjezdovou cestu ke svému domu. Úplně jinak je tomu ale v opravdu chudých zemích, třeba v Africe.
Existují například země, kde 100 USD musí stačit celé rodině na rok jejího života. Rodiče takového žáka si proto nemohou dovolit vydat roční plat na jednu učební pomůcku.
V tom by právě mohla pomoci nová nezisková organizace s názvem One Laptop per Child (Jeden Notebook na Dítě), která by mohla tyto notebooky dětem pořizovat a rozdávat je bezplatně. Jistě se podobných aktivit objeví časem víc a třeba pomohou i jiné světové organizace.
Závěrečné dilema
Můžeme s naprostou jistotou říci, že MIT zapracoval na skvělém projektu, který, pokud se povede, nemá ve světě obdoby. Otázka ale zní: Není nejprve potřeba naučit lidi číst, obléci je a dát jim najíst, než jim začneme rozdávat notebooky?
Obrázky pocházejí ze stránky projektu laptop.media.mit.edu. Chcete-li vidět osmiminutové video s tímto notebookem, podívejte se na naši starší zprávičku.
