Dobrý den,
ano, souhlasím. Mladší generace "učitelů" (schválně dávám do uvozovek, protože většina kantorského sboru zmíněné školy jednoduše nejsou aprobovaní učitelé a mnohdy jsou to lidé jen s maturitou bez praxe zaměstnaní hned po předání maturitního vysvědčení na té samé škole) je mladým studentům rozhodně blíže ... jak věkově, tak hlavně myšlením, ale mnohdy i názory nebo používanými technologiemi nebo dokonce upřednostňující stejné moderní trendy. Při výuce je pak samozřejmě jednodušší studenty zaujmout.
Já naopak s oblibou raději vzpomínám na starší generaci učitelů té školy... mnohdy nám lezli na nervy, ale s odstupem času mohu říci, že mi dali mnohem více, než se tehdy na první pohled mohlo zdát.
Jen pozor, ty projekty, o kterých se ve článku píše a které pan Sáblík tak vehementně prosazuje, jsou mnohdy pro studenty, kteří sdílí názory pana ředitele a tedy sdílí nadšení i pro ty samotné projekty.
Ruku na srdce - ty předměty jsou plošně pro všechny a většina těch studentů potřebuje prostě dostudovat. Takže mnoho těch projektů, i když jsou opravdu praktické, následně stejně skončí v šuplíku nebo na poličce.
Za 14 let, co jsem pro pana Sáblíka pracoval, tak jsou ty projekty mnohdy o něčem úplně jiném, ale to je téma na jiný článek.
A přestože zrovna na tohle nemám s panem Sáblíkem stejný názor, tak se mu nedá upřít myšlenka, že právě prací na nějakém živém projektu, ideálně z praxe, se student naučí mnohem více, než pouhým sezením v lavici. Asi bych to tedy otočil ... mnohdy student na projektu vidí to, co se ve škole nenaučí.
Jenže výsledkem takového procesu jsou mnohdy studenti, kteří sice umí něco z praxe, ale už neumí myslet... a to alespoň dva kroky dopředu.
H.