Dobrý den,
souhlasím i nesouhlasím :). Oba názory jsou pravdivé a je to a vždy bylo hlavně o lidech - v tomto případě o učitelích. Kdo se reálně problémy zabývá, zkoumá, zjišťuje, prosekává slepé uličky, ten pak může s nadhledem s dnes mnohdy chytřejšími žáky, než je on sám, komunikovat a zkoumat. Mladí studenti mají obrovskou výhodu mladých mozků, představivosti a nápadů, které ještě nesvazují žádná pravidla a nařízení a nějaké "best practice". A to je skvělé.
Také jsme měli učitele, kteří na DOD převáděli, jak máme skvělé vybavení a následně jsme ho ve výuce nikdy nepoužili. Bohužel to tak bylo, je a bude.
Znal jsem mnoho bezvadných vyučujících a velmi rád na ně vzpomínám. Stejně tak si pamatuji na hodiny s lidmi, kteří za katedrou nejspíše nikdy stát neměli. Ale takový je prostě život. V praxi také člověk narazí na kolegy, kteří opravdu něco umí... no a pak je tu ta slavná srážka s blbcem.
Ale druhou stranu mince, kterou vidím, je mimo jiné to, že by škola vedle nějakých vědomostí (předně, každý se učí sám a v podstatě poznává a vzdělává se celý život) měla žákům předat i něco trochu jiného... nějaký smysl pro povinnosti, dotahování úkolů (a teď nemyslím domácích úkolů, ale úkolů na projektech), nějaký nadhled nad tím, že když něco dělám, tak to není jen černobílé, pohled na problémy z více stran a tedy že problém může mít více než jedno jediné řešení. Prostě něco, co se vědomostmi nezíská. A tohle není věc, která se dá naučit za den, dva. Je to kontinuální proces.
H.