Odpověď na názor

Ta ne-Intel PC byla alternativou k drahým unixovým workstations, které si jejich výrobci nechali div ne vyvažovat zlatem. Jenže jak jsem psal já, je to dost malý trh. A jak jste psal vy, výkon Intelu šel nahoru, což ten trh ještě zmenšilo. Nakonec to je i důvod, proč v podstatě skoro vymřely "tradiční" Unixy. Přišly PC servery s Windows NT, byly až směšně levné, na spoustu věcí stačily, a snadno se administrovaly. Pak se rozšířil Linux, a ten přetáhl na Intel ty zákazníky, kteří chtěli zůstat na Unixu.

Emulace je teoreticky skvělé řešení problému, a mé srdce, které bije ve dvojkové soustavě, zaplesá. V praxi je ale emulace pomalá, a má mouchy. Koupíte si řekněme 5x dražší stroj, abyste dostal všechen ten výkon, a poběžíte na něm aplikace v emulaci s nižším výkonem, než na tom 5x levnějším stroji na Intelu, a ještě s občasnými problémy. To není moc výhra. Tím nechci tvrdit, že emulace nemá smysl. Ale praktické přínosy emulace jsou kupodivu menší, než by člověk čekal. Navíc pokud ji budete brát jako "přemostění" na dobu než vývojáři vydají nativní verzi pro cílovou architekturu, tak často zjistíte, že prostě nevydají. Mimochodem na architekturách typu RISC za tím mohou být i problémy s data alignmentem, protože co není správně aligned, to většinou prostě nelze použít. Samozřejmě můžete struktury triviálně upravit, ale pokud je používáte v souborových formátech, tak tím přijdete o jejich kompatibilitu.