1. Který vyučující konkrétně a v jakém kontextu to tvrdil? Jsem čím dál více alergický na tyto anonymní výroky. Budu-li mít konkrétní problém, v němž rozměr matice nefiguruje jako parametr, pak skutečně z hlediska tohoto konkrétního problému mohu maticové operace považovat za elementární, jak už zde bylo zmíněno. Při analýze časové složitosti nějakého grafového algoritmu na předmětech typu Techniky programování asi málokoho napadne tvrdit, že násobení dvou čísel je přece taky nekonstantní, neboť závisí na počtu bitů. V kontextu tohoto problému to je elementární operace se složitostí O(1).
2. Vysvětlit jak a proč funguje bipolární tranzistor není zas tak jednoduché. Však za to také byla udělena Nobelova cena za fyziku třem lidem. Ostatně mohu parafrázovat samotného autora - "dvě diody od sebe (resp. proti sobě), to by přece nemělo vůbec fungovat!" A taky nebude, pokud to není zrealizováno v rámci jednoho krystalu.
3. Zapojení, která při letmém pohledu nefungují, je plná červená řada Amatérských rádií. Taková zapojení se dělí na dva druhy: ta, jež nestandardním, ale chytrým způsobem využívají nějaké vlastnosti (sice to není nejvhodnější příklad, ale napadá mě např. generátor videosignálu v počítači Ondra), a ta, jež fungují spíš náhodou, jsou nešikovná, potenciálně nespolehlivá (večer si při práci na to rozsvítíte stolní lampičku a po pár minutách zapojení záhadně přestane fungovat). Obávám se, že Ronja patří spíše do té druhé kategorie, což bylo ostatně v komentářích k jiným článkům o tomto projektu zmiňováno a rozebíráno konkrétně.