Vlákno názorů k článku Modrá Twibright Ronja: výukový spoj na ČVUT od Kiwi - 1. Který vyučující konkrétně a v jakém kontextu...

1. Který vyučující konkrétně a v jakém kontextu to tvrdil? Jsem čím dál více alergický na tyto anonymní výroky. Budu-li mít konkrétní problém, v němž rozměr matice nefiguruje jako parametr, pak skutečně z hlediska tohoto konkrétního problému mohu maticové operace považovat za elementární, jak už zde bylo zmíněno. Při analýze časové složitosti nějakého grafového algoritmu na předmětech typu Techniky programování asi málokoho napadne tvrdit, že násobení dvou čísel je přece taky nekonstantní, neboť závisí na počtu bitů. V kontextu tohoto problému to je elementární operace se složitostí O(1).

2. Vysvětlit jak a proč funguje bipolární tranzistor není zas tak jednoduché. Však za to také byla udělena Nobelova cena za fyziku třem lidem. Ostatně mohu parafrázovat samotného autora - "dvě diody od sebe (resp. proti sobě), to by přece nemělo vůbec fungovat!" A taky nebude, pokud to není zrealizováno v rámci jednoho krystalu.

3. Zapojení, která při letmém pohledu nefungují, je plná červená řada Amatérských rádií. Taková zapojení se dělí na dva druhy: ta, jež nestandardním, ale chytrým způsobem využívají nějaké vlastnosti (sice to není nejvhodnější příklad, ale napadá mě např. generátor videosignálu v počítači Ondra), a ta, jež fungují spíš náhodou, jsou nešikovná, potenciálně nespolehlivá (večer si při práci na to rozsvítíte stolní lampičku a po pár minutách zapojení záhadně přestane fungovat). Obávám se, že Ronja patří spíše do té druhé kategorie, což bylo ostatně v komentářích k jiným článkům o tomto projektu zmiňováno a rozebíráno konkrétně.

Obávám se, že Ronja patří spíše do té druhé kategorie, což bylo ostatně v komentářích k jiným článkům o tomto projektu zmiňováno a rozebíráno konkrétně.

Taky si to myslim. Ale k tomu nam s pravdepodobnosti hranicici s jistotou autor nic nerekne, nebot jeho mysl oddriftovala daleko od konstruktivniho mysleni, ktere paradoxne v dnesnim clanku, asi coby nostalgickou vzpominku na lepsi casy, tak vyzdvihuje.

Hodnotu Ronji spatruju v tom, ze prisla ve vyhodne dobe a byla otevrena, proto se dockala mnoha realizaci a ukazala zajimavou alternativu. A inspirovala par skupin a lidi, aby to zkusili udelat poradne. Jednoznacnej prinos.

1. přesně, navíc pokud to bylo v kontextu SIMD, tak tam se mnohdy násobení matic 3x3 a 4x4 (což je v praxi asi tak nejvíc vidět) provede s O(1). A i sčítání může mít složitost O(n) (GMP...)

2. záleží i na poměru dotací báze, kolektoru, emitoru, geometrii atd. Podle mě lidi lépe pochopí unipolární tranzistor. ale "náhradní" zapojení tranzistoru jako dvou diod proti sobě je ... blbost.

Přiznávám, že já, coby absolvent elektro průmyslovky a ČVUT FEL, jsem tranzistor také pochopil až náhodou ve svých 35 letech. Do té doby jsem si vystačil s tím, co učí ve škole. A co tak vidím kolem sebe, tak většina lidí ho nechápe dodnes. Což jim nebrání ho správně použít, jen jsou odkázáni na vzorečky a vždy se musí nejprve zamyslet, který použít. Holt "dvojbran", "společný emitor" atd. si vybírá svou daň. Fyzikální podstatu chápe málokdo. Naštěstí pro praktické použití stačí vědět, jak se ta součástka chová. Proč se tak chová je podružné. Ale zajímavé a hlavně už si pak řadu věcí člověk odvodí sám.

Já jsem tranzistor pochopil už před desítkami let. Je jen otázka co se pod tím termínem skývá. Já objevuji nové a nové věci o tranzistoru snad několikrát do roka. Protože tranzistor je nelineární součástka - má řadu parazitních kapacit, indukčností, odporů. Kromě toho se chová jako generátor šumu, na různých místech má své limity pro průraz. Na různých cestách má různá zpoždění a nelineární náběhy, atd. Dále jsou to tepelné závislosti tranzistorů a vlastní změny charakteristik vlivem vlastního i cizího tepla. Kromě toho jsou zpětné charakteristiky, kdy výstupní hodnoty ovlivňují vstupní hodnoty. A to jsem nezmínil mnoho dalších věcí, které je dobré o tranzistoru znát, aby ho člověk znal dokonale, a věděl jak se chová v jakémkoli případě použití.

Pro praxi, tedy to co většina lidí chápe jako "vím, jak se tranzistor chová", jej stačí znát velice povrchně. Pokud člověk neleze do vyšší frekvencí, neleze do impulsních věcí, neleze do malých či velkých signálů, atd. stačí slabikářová jednoduchá představa.

V nejjednodušší (nepřesné) představě je tranzistor 1) z hlediska napěťových úbytků dvojice diod, 2) jinak je to převodník proud na vstupu na výrazně násobený proud na výstupu (pokud se provozuje v přibližně lineární oblasti a v rámci SOA) - tedy proudový zesilovač.

Nicméně článek, pod kterým reagujeme, je o tom, že autor je poněkud slavoman. Když jsem viděl schéma ronji, tipl bych si, že autoři neznají tranzistor příliš dokonale.

Miloslav Ponkrác