Článek můžete považovat za podrobný návod a lze podle něj přímo postupovat krok za krokem. Probereme si v něm jednotlivé body instalace balíku MPlayer. Až jej dočtete, budete mít MPlayer a MEncoder nainstalovaný.
Co je MPlayer
Mplayer je velmi populární a silný balík pro práci s videem a audiem. Možná jej znáte jako klasický přehrávač, ale jeho možnosti jsou daleko širší. Hlavním cílem projektu, který běží od roku 2000, je nabídnout software, který bude rychlý, nabitý funkcemi a bude umět pracovat se všemi dostupnými video i audio formáty.
Podle všeho se to skutečně daří, a tak MPlayer umí zpracovat například audio formáty wav, mp3, ogg, wma, video formáty mpeg, mov, DivX, XviD a mnoho dalších. Zpracovat ovšem v tomto případě neznamená jen přehrát, ale také encodovat, převádět, streamovat a další. Postupně si probereme všechny schopnosti MPlayer i jeho bratříčka MEncoder, který je součástí stejného balíku. Dnes si nainstalujeme vše potřebné.
Jak nainstalovat
Jako vždy existuje několik cest, jak balík MPlayer získat a nainstalovat. Je velmi pravděpodobné, že vaše oblíbená distribuce stejnojmenný balík obsahuje, ale mnoho zkušených uživatelů doporučuje vyrobit vlastní kompilaci ze zdrojových kódů.
Jednak tím získáte možnost přesně specifikovat, co má váš MPlayer umět a můžete ovlivnit řadu jeho funkcí, ale také dosáhnete optimalizace pro svůj počítač a tím i vyššího výkonu.
Pokud patříte mezi začátečníky a nikdy jste nic podobného nedělali, na začátku vás uklidním. Celá kompilace probíhá automaticky a sofistikované skripty všechno zvládnou za vás. Navíc popíši podrobně všechny kroky.
Stahujeme
První kroky pochopitelně povedou do sekce download na stránce projektu. Na první pohled vás zaskočí počet odkazů, ale nebojte se, nebudeme stahovat všechno.
Nás bude zajímat soubor označený jako MPlayer (verze) source. Pokud jste odvážní, můžete získat poslední verzi z CVS nebo také zkompilovanou verzi pro MS Windows. V tuto chvíli ale stáhneme zdrojové kódy.
Nahrajeme si je do oblíbeného adresáře, třeba ~/src/Mplayer a tam je rozbalíme. Jsou v archívu komprimovaném bzip2.
$ tar -xjf * Vrátíme se ke stahovací stránce. Další v pořadí je položka codecs, což jsou pochopitelně kodeky. Abychom mohli pracovat se všemi formáty a kodeky, budeme potřebovat i tenhle balíček. Vlastně jsou tu dva:
- essential codecs package – základní balík s kodeky
- other binary codec packages – další binární kodeky
První obsahuje většinu potřebných kodeků, druhý spíše různé specialitky. Doporučuji stáhnout oba, není důvod zůstat na půli cesty. Takže stáhnout a opět rozbalit, tentokrát nejlépe někam, kam budou mít přístup všichni uživatelé. Můžeme použít standardní adresář /usr/local/lib/codecs. Obsah archívů tam prostě nakopírujte.
Kodeky jsou v binární podobě a nebudeme je kompilovat. Zajímavé je, že některé z nich mají příponu .dll. Je to skutečně tak, jsou to soubory z MS Windows. MPlayer je umí použít tak, že do nich jako do černé skříňky sype data a z druhé strany padají výsledky. Takto je možno pracovat i s formáty, ke kterým není dokumentace. Zároveň to je také důvod, proč někteří ortodoxní zastánci čistoty software nad MPlayerem prskají. Mít na disku Windowsovské knihovny není skutečně úplně košer, mnoha lidem to ale nevadí.
Poslední důležitou věcí, kterou budeme potřebovat, jsou fonty. Úplně nutné nejsou, ale velmi často se nejspíš setkáváte s titulky, které byste asi rádi viděli. Takže sáhněte po titulcích Arial - Central European (ISO 8859-2). Asi byste mohli použít i CP1250, protože většina titulků je stejně v kódování pro MS Windows, ale není problém si je překódovat během přehrávání. Později ukážu.
Fontíky nakopírujte do adresáře /usr/local/share/mplayer, tam je bude program hledat. Samozřejmě je možno tuto cestu změnit jak při kompilaci, tak i při pozdějším přehrávání.
Při rozbalení se vám objeví čtyři adresáře s různou velikostí fontů: 14, 18, 24 a 28. Můžete si vybrat, jak velké chcete titulky mít. Já osobně používám velikost 24. MPlayer ale bude hledat adresář s jednoduchým názvem font a tak můžete zvolený adresář buďto přejmenovat, nebo si jednoduše vytvoříte symbolický link.
$ ln -s ln -s font-arial-24-iso-8859-2 font Poslední součást, kterou si můžete stáhnout, je skin pro grafické rozhraní MPlayeru. Pokud máte rádi řádku, určitě nebudete skin potřebovat. Samozřejmě si vysvětlíme, jak jej použít, ale MPlayer se dá plně ovládnout z terminálu.
Kompilujeme
Takže máme všechno potřebné tam, kde to chceme mít a můžme se vrhnout na kompilaci. Budeme k ní potřebovat pár věcí, jako překladač gcc, vývojové knihovny pro Xka (obvykle se balíčky jmenují X.org-verze-dev) a pro grafické rozhraní budete ještě potřebovat knihovny libpng a GTK, obojí opět i s devel balíky.
A jdeme na to. Přesuňte se do adresáře, kam jsme rozbalovali samotný MPlayer ( ~/src/Mplayer a dále do adresáře, který se nám vybalil z archivu. V něm je halda dalších podadresářů včetně dokumentace a dalších důležitých věcí. Nás ale bude zajímat skript configure, který předžvýká vše potřebné pro kompilaci. Umí spoustu věcí a má hromady parametrů, můžete se podívat, co umí:
$ ./configure --help | less Jak vidíte, je toho opravdu hodně, ale my budeme potřebovat jen malou část. Až se s MPlayerem sžijete, můžete tuhle část zopakovat a podívat se, co by se třeba dalo vylepšit.
Já kompiluji s následujícími parametry:
./configure --enable-menu --enable-xv --language=cs Pokud chcete grafické rozhraní, ještě přidejte parametr --enable-gui. Configure nám „očichá” systém a hardware, aby kompilaci co nejlépe připravil. Může vás také pokárat za chybějící součást systému. V tom případě ji doinstalujte (asi to bude nějaká knihovna nebo zmíněné devel balíky) a akci zopakujte.
Pokud vše proběhne dobře, stačí pustit samotnou kompilaci příkazem
$ make A kompilace nám vesele běží. Celé to nějakou dobu trvá a tak si můžeme zatím říct, co se během ní děje. Pro nás je podstatné, že se výsledek optimalizuje pro náš procesor a systém. Nebude proto potřeba při každém spouštění detekovat hardware a MPlayer poběží maximální rychlostí. To je hlavní výhoda proti předkompilovaným balíkům z vaší distribuce. Máte také díky zmíněným parametrům možnost měnit výslednou podobu MPlayeru.
Nemůžu přesně říct, jak dlouho proces poběží, záleží to na výkonu vašeho počítače, především na procesoru. Ale řekněme, že minuty až desítky minut.
Pokud se objeví zase příkazová řádka a výpis nekončí nepříjemným slovíčkem error, máte vyhráno a právě jste si zkompilovali MPlayer.
Instalujeme
Zkompilované binárky je ale teď potřeba nainstalovat. Buďto můžete použít obligátní
$ make install nebo si vytvořit balíček pro svou distribuci. K tomu můžete využít utilitu checkinstall, kterou si musíte doinstalovat. Pak si balíček normálně nainstalujete, jak jste zvyklí.
Třetí možností je prosté nakopírování vzniklých souborů mplayer a mencoder do některého systémového adresáře, třeba /usr/bin. Stačí to a oba programy pojedou.
Hrajeme
Teď zbývá poslední věc, zkusíme, jestli nám přehrávač hraje. Stačí nejjednodušší cesta:
$ mplayer film.avi Pokud se objeví okno a film pojede, podařilo se nám MPlayer nainstalovat. Jste-li vyznavači grafických okýnek a stáhli jste si nějaký skin, nahrajte jej do adresáře /usr/local/share/mplayer/Skin/default nebo ~/.mplayer/Skin/default. Mplayer by jej měl sám použít.
Příště si budeme povídat o různých parametrech, ovládacích klávesách, překódování titulků a vůbec o možnostech přehrávání video a audio souborů.
ČLÁNKY DO MAILU