Narozdíl od poštovních klientů typu Kmail nebo Mozilla se mutt drží trošku jiné filosofie. Neumí v podstatě nic víc než třídit poštu. Na vše ostatní, tedy na vyzvedávání, psaní a odesílání, se používají externí programy. Ovládání programu je velmi jednoduché a intuitivní, i když je to něco jiného než třeba Mozilla. Většinu operací v muttu snadno provedeme stiskem jedné klávesy.
Začínáme
Nainstalujeme si mutt. Jestli použijete rpm, deb, portage, nebo přeložíte program ze zdrojového kódu, nechávám zcela na vás. Program spustíme velmi jednoduše:
bfu@somecomputer bfu # mutt Mutt nastartuje a v případě, že nemáte vytořený mailbox, vám nabídne jeho vytvoření, doporučuju souhlasit. Více s ním v této chvíli asi nezmůžete. Takže se vrhneme do temných vod konfigurace.
Konfigurace
Konfigurace muttu je uložena ve dvou souborech. V souboru/etc/mutt/Muttrc jsou globální nastavení a obecně platí, že by jich mělo být co nejméně. Vše ostatní ma každý uživatel definováno v souboru .muttrc v domovském adresáři. Založíme tedy tento soubor a dáme se do konfigurace.
Importujeme poštu z mozilly
Import pošty z Mozilly je poměrně jednoduchá věc. Stači zkopírovat soubory s vaší poštou do nově vytvořeného muttovského mailboxu (soubory *.msf nemusíte). V .muttrc pak nastavíte
set spoolfile="~/.maildir/Inbox" Postup při importu z ostatních linuxových mail klientů by měl být obdobný.
Pokud nyní spustíme mutt, měl by nám naběhnout výpis doručené pošty.
Editor
K psaní pošty používá mutt externí textový editor. Pokud se nám nelíbí defaultní systémový editor (třeba nano v gentoo) a chcete používat jiný (třeba vim nebo mcedit), přidejte do svého .muttrc následující řádek:
set editor="/usr/bin/vim" Přijímání pošty
Na začátku jsem napsal, že mutt neumí přijímat poštu. Není to tak docela pravda. Doporučuje se používat k vyzvedávání pošty nějaký externí program jako getmail nebo fetchmail, ale v rámci cesty nejmenšího odporu využijeme mutt i k vyzvedávání pošty z účtu pop3.
Do souboru .muttrc tedy napíšeme
set pop_host="adresa_pop3_serveru"
set pop_user="username"
set pop_pass="password" Pokud nechcete, aby bylo heslo uloženo na disku, můžete posledni řádek vynechat a mutt se vás pokaždé na heslo zeptá.
Další možnosti
- set pop_delete
- Nastaví, jestli má mutt mazat zprávy na pop3 serveru. Standardně je nastavno ask-no, tedy že mutt se vás zeptá a za defaultní odpověd považuje ne. Můžete zadat ask-yes, no, yes
- set pop_last
- Mutt bude stahovat pouze dosud nestaženou poštu. Pokud necháváte zprávy na serveru, určitě nastavte na yes
- set pop_checkinterval
- Jak často bude mutt stahovat poštu (ve vteřinách). Defaultně je nastaveno 60 sekund.
Když nyní spustíme mutta, měli bychom být schopni stáhnout novou poštu (G).
Odesílání pošty
Na rozdíl od stahování mutt skutečně neumí odeslat poštu. Standardně se k tomu snaží použít program sendmail, jehož konfigurace se s cestou nejmenšího odporu příliš neslučuje. Konfigurace eximu nebo postfixu jen pro přeposílání mailů na SMTP server poskytovatele mi přišla poněkud zbytečná. Hledal sem tedy jiná řešení.
V gentoo je standardně obsažen prográmek ssmtp, jehož konfigurace mi přišla dost chaotická a který není bohužel příliš spolehlivý (vlastní zkušenosti a mnoho nářků k nalezení na Internetu). Poněkud lépe je na tom prográmek nbsmtp, který ovšem, stejně jako ssmtp, nepodporuje smtp autorizaci, což je u většiny providerů problém.
Ideálním řešením se ukázalo esmtp. K jeho běhu potřebujete libestmp. (uživatelům gentoo stačí pouze emerge libesmtp), a potom už můžete stáhnout samotný program (uživatelé gentoo mají smůlu, ebuild neexistuje). Dohromady je to asi 500 KB zdrojových kódů, kompilace probíhá velmi rychle.
Dále si vytvoříme konfigurační soubor pro esmtp (neobracejte oči k výšinám, bude to rychlé). Soubor uložíme do svého domovského adresáře třeba jako .esmtp.conf
hostname="adresa_smtp_serveru"
username="uzivatelske_jmeno"
password="heslo" Kdo procházel konfigurací ssmtp, musí tuto stručnost odcenit. Nyní stačí do vašeho .muttrc přidat:
set sendmail="/usr/local/bin/esmtp -C ~/.esmtp.conf" A je to
Nyní spustíme mutt a vytvoříme novou zprávu (m), vyplníme adresáta a předmět, napíšeme v námi zvoleném editoru a odešleme (y).
První konfigurace muttu je za námi, příště si ukážeme další práci s poštou, a jak to udělat, aby práce s muttem byla pohodlnější.
ČLÁNKY DO MAILU