Na návštěvě v bratislavském datacentru Datacube

V našem seriálu Na návštěvě máme v plánu zavítat do několika různých datových center. Jako první přišlo na řadu slovenské Datacube, které nedávno vyrostlo v Bratislavě. Je v našem okolí nejmladší a je vybudováno ve standardu TIER III, což ho staví na žebříčku podobných institucí hodně vysoko. Byli jsme tedy zvědavi, jak to vypadá uvnitř.

Další fotografie z Datacube naleznete v naší fotogalerii.

Datacube se nachází v průmyslové zóně v Bratislavě. Při cestě míjíme několik dalších menších budov, které také používají různé společnosti jako prostory pro servery. To už ale přijíždíme k masivní bráně s ostnatým drátem, která by prý měla vydržet i náraz nákladního auta. Docela tomu i věříme, ale protože jsme tu objednaní, nemusíme to zkoušet. Brána se otevírá.

Nezvaným hostům vstup zakázán

Přijíždíme k velké šedivé budově z větší části bez oken, před kterou už nás vítají naši průvodci. Obchodní ředitel Peter Uhrík a jeden z majitelů společnosti Imrich Valach. Hned si všimneme nedalekého továrního komínu, na jehož špici dělníci pracují. Budou ho rozebírat, vysvětluje nám Peter Uhrík, ale trvali jsme na tom, že ho nebudou odstřelovat. I když máme spočítané, že i kdyby spadl, neohrozí nás to.

Datacube, vlevo vchod, vpravo nakládací rampa

Technologie venku

Nejprve se společně rozhlížíme venku. Kolem budovy je poměrně velký pozemek, který působí až zbytečně naddimenzovaným dojmem. Peter Uhrík nám ale vysvětluje, proč tomu tak je. Vypadá to veliké, ale když se sem má dostat osmnáctimetrový kamion, vytočit se tu, zaparkovat a vykládat racky se servery, tak takový prostor potřebuje.

Celý pozemek je obehnaný vysokým plotem a kouká na nás velká spousta kamer. Vnější prostor máme takto zabezpečený proto, že máme venku důležité technologie, vysvětluje nám Uhrík a ukazuje na dva bílé kontejnery obsahující dieslové agregáty. Každý z nich má výkon 2,2 MVA. Jsme připraveni na to, že za plného provozu jich tu může být až třináct a budova může odebírat až 20 MW. Je to jedna z výhod toho, že celá tahle budova byla postavena na zelené louce a mohli jsme si vybírat vhodnou lokalitu s dostatečným množstvím dostupné elektrické energie.

Dva generátory, prý jsou překvapivě tiché

Generátory potřebují samozřejmě také velmi slušnou dávku paliva. Máme tu i takovou solidní benzínovou pumpu. Pod zemí je tu dvakrát 50 000 litrů nafty. Na to byste jezdili pěkně dlouho, dodává se smíchem. Nádrže je samozřejmě možné doplňovat za provozu a jako všechno, i ony jsou zdvojené pro případ problémů. Datacentrum na jejich obsah v plném provozu vydrží běžet 72 hodin.

S generátory jsou ještě samozřejmě spojené baterie, které udrží plně obsazenou budovu deset minut. To je doba, během které musí naskočit diesely, ale ty startují méně než minutu, takže máme velkou rezervu, vysvětluje Valach. Zajímají nás různé alternativní napájecí technologie, ale nad těmi kroutí hlavou. Existují různé možnosti jako rotační setrvačníkové UPS, využití odpadního tepla nebo spodní vody, ale zákazníci očekávají klasiku, baterie a diesel. Tady není pro experimenty žádný prostor.

Srdce napájecího systému

Primárním zdrojem energie pro datacentrum je ale elektřina z distribuční sítě. Tady v přední části budovy jsou vidět vstupy do sedmi kobek pro trafa, v tuto chvíli je osazeno jen jedno a jedno záložní. Každý z instalovaných transformátorů má výkon 3,6 MVA. Kolem kobek už ale vystupujeme po schodech do budovy.

Transformátor. Nesahat!

Technologie uvnitř

Za vchodovými dveřmi nás čeká vstupní místnost se dvěma hlídači za bezpečnostním sklem. Musíme se prokázat doklady, jsme zapsáni a poté musíme projít bezpečnostní propustí. Ta funguje jako otočný válec, do kterého musíte vstoupit a projít jím. V podlaze je navíc nainstalovaná váha pro kontrolu rozdílu hmotnosti návštěvníků. Nikdo nic nepovoleného neodnese, všechno hlídá dvoučlenná ochranka.

Průchod nebo turbovýtah ze Star Treku?

To už ale vstupujeme do jedné ze širokých chodeb, které vedou od zadní vykládací rampy ke dveřím do jednotlivých sálů. Od této chvíle už jsme na úrovni distanční podlahy, která už je po celém patře ve stejné úrovni. To je velmi důležité, protože někteří velcí výrobci do svých zařízení vkládají čidla pro náklon a pokud se rack příliš nakloní, přicházíte o záruku, vysvětluje Uhrík.

Na chodbě nás upozorňuje na zvláštní vedení zavěšené pod stropem více než pět metrů nad námi. Má čtvercový průřez o straně asi dvacet centimetrů a je ohýbané vždy do pravého úhlu. To je unikátní věc, kterou pravděpodobně nenajdete v jiném evropském datovém centru. Je to elektrické vedení bus bary, které používáme pro přívod energie z dieselagregátů. Použité generátory jsou totiž nízkonapěťové a při 400 V z nich tečou velké proudy. Vedení v kabelech by tedy bylo velmi náročné, místo toho se používají pásy hliníku uzavřené do samostatného obalu, který připomíná umělý kámen. Funguje to zároveň jako protipožární ochrana, takže nemusíme pro elektrické vedení vytvářet samostatné požární úseky, dodává Uhrík.

Kamery jsou všude

Pak otevírá dveře a pouští nás do prvního sálu se servery. V současné době je to také jediný plně zařízený sál, ve kterém jsou umístěna zařízení zákazníků. Datacube je otevřený asi půl roku, takže je zatím prakticky prázdný. I přesto už tu nějací zákazníci jsou a my si prohlížíme vybavení funkčního sálu.

Na sále

Toto je nás první sál, zákazníci mají možnost si tu pronajmout vlastní klec, pokud chtějí mít svůj prostor, nebo si mohou pořídit jen místo na rack, vysvětluje Peter Uhrík. Celou zadní stěnu sálu zabírá ještě jedna velká klec s dalšími racky. To je takzvaný meet me room, kam si svá zařízení umisťují telekomunikační operátoři. Odtud poskytují konektivitu jednotlivým zákazníkům. Dozvídáme se, že i ve vedlejším sále je stejný prostor, kde končí záložní linky stejných operátorů.

První sál, zatím obsazený jen z části

Jsme ‚carrier neutral‘, takže dáváme zákazníkovi možnost vybrat si operátora. Pro některé z nich je to dokonce naprosto kritická vlastnost a chtějí být připojeni k více operátorům najednou, říká nám Imrich Valach. Žádný operátor tu nemůže prosazovat svůj vliv a diktovat ceny zákazníkům, pro které není lehké se přestěhovat do jiného datacentra kvůli jinému připojení. Máme tu několik velkých operátorů, místních i mezinárodních, máme dvě georedundantní trasy do Sitelu, který je z historických důvodů velmi důležitý a je od nás jen 800 metrů, vysvětlil Valach.

Bavíme se o zdejší podlaze a mezitím už náš druhý průvodce přináší přísavku podobnou té, která se používá na přenášení skleněných tabulí. Přisaje ji k podlaze a zvedne čtvercový blok o hraně zhruba sedmdesát centimetrů a tloušťce asi sedm centimetrů. Potěžkáváme si ho, váží určitě dvacet kilo. Je to podlaha kategorie pět, která má bodové zatížení 500 kilogramů.

Pod podlahou

Nosnost podlahy na tomto patře je pět tun na čtvereční metr, ve vyšších patrech je to pak jeden a půl tuny na metr, říká Peter Uhrík. Nahlížíme do osvětleného prostoru vysokého jeden metr. Pod podlahou vedeme jen elektrické bus bary, abychom pod ní měli dostatek místa pro efektivní chlazení. Veškerá datová kabeláž je pak vedena ve žlabech pod stropem, říká Uhrík a ukazuje vzhůru na žluté plastové žlaby na optiku a plechové na metaliku.

Zásadní pro bezpečnost je také hasicí systém, ten vidíme jak pod stropem, tak i pod podlahou. Hasíme dusíkem, který je nejekologičtějším hasivem. Navíc je bezpečný i pro člověka, který by případně zůstal v místnosti. Vždycky říkám, že bude mít ‚himalájský zážitek‘, ale přežije, říká se smíchem Uhrík. Poukazuje na to, že v místnosti nejsou chladící jednotky. Ty jsou umístěné do samostatného menšího sálu vedle.

V zákulisí

Odcházíme ze sálu a jdeme se podívat na klimatizační jednotky. Jsou hned vedle a důvody pro jejich oddělení jsou dva. Jednak je to bezpečnostní riziko, protože případní servisní technici se nedostanou k serverům, ale také jsme tím ze sálů odstranili zdroj kapalin. Všechny trubky jsou tady, k serverům už jen fouká vzduch, popisuje Uhrík. Každá z dvanácti klimatizačních jednotek má výkon 100 kW a stejně jako servery je připojena ke dvěma napájecím větvím. Samotné chladiče jsou pak umístěny na střeše.

Chladiče na střeše

Přecházíme do větší místnosti plné lahví s hasicím dusíkem. Toto je zásoba dusíku na zahašení dvou velkých úseků. Je to finální řešení pro celou budovu, už sem přibudou jen trubky do ostatních místností, až je zaplníme, vysvětluje Peter Uhrík.

Lahve. Dusík inside

Vede nás dále do dalších sálů, které už ale nejsou vybavené. Protože datové centrum se nestaví na dva roky, chceme mít prostory pro další rozšiřování, až to bude potřeba, říká náš průvodce a otevírá dveře do obrovského prostoru, který je úplně prázdný. Tyto sály se budou vybavovat až ve chvíli, kdy budou potřeba, a do plného provozu je umíme dostat do tří měsíců.

Neumíme si ale představit, že by do běžícího datacentra najely míchačky, kolečka a zedníci a začalo by se stavět. Imrich Valach nás ale uklidňuje. Veškerá ‚mokrá práce‘ už je hotová, tady se už bude jen montovat, je to už jen skládačka, říká a dodává, že výhodou tohoto postupu je, že umožní v budoucnu nasadit nejnovější technologie. Třeba v chlazení znamená každé procento efektivity obrovskou úsporu.

Nakonec procházíme kolem zatím neobsazených kancelářských prostor a jdeme do dohledového centra. V něm sedí několik techniků, kteří monitorují stav všech zařízení v budově. Dokud svítí vše zeleně, je to v pořádku. Jakmile se něco porouchá, rozsvítí se oranžová a je třeba opravovat. Po tu dobu ale běží záložní systémy. Až kdyby se rozsvítila červená, přichází stres, protože něco doopravdy vypadlo, vysvětluje nám jeden z techniků.

Chladicí jednotky, 100 kW chladu v každé

Zajímá nás, jak přesně probíhá testování kritických systémů. Máme přesný harmonogram, který říká, kdy se testují která technologická řešení, říká nám šéf techniků. Včera jsme třeba měli na programu výpadek primárního trafa. Nasimulovali jsme mu, že je přetížené, takže systém automaticky přešel na záložní trafo. Tomu jsme zase nasimulovali výpadek jističe, což spustilo dieselový generátor a tomu zase zkrat na lince. Tím jsme spustili záložní generátor, který nějakou dobu běžel a měřili jsme ho, vysvětluje nám technik komplexní testování.

Tady naše zahraniční návštěva končí, loučíme se a domlouváme se mezi sebou, že určitě pro srovnání navštívíme některé české datacentrum. Jsme zvědavi, co najdeme tam, vzhledem k tomu, že drtivá většina z nich není postavená na zelené louce jako Datacube, ale jedná se o vestavbu do kancelářských budov. Těšte se na další návštěvy.