Na návštěvě v pražském SUSE: tady se vyvíjí a testuje Linux

19. 9. 2017
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Karel Choc, Internet Info
Navštívili jsme nové kancelářské prostory pražské pobočky společnosti SUSE. Viděli jsme vývojáře, testery, servery, ale zahráli jsme si tu i fotbálek a vypili dobrou kávu. Jak to vypadá u chameleonů?

Nové pražské kanceláře společnosti SUSE Linux, s.r.o. najdete v Karlíně v jednom patře moderní kancelářské budovy. Hned u vchodu nás přivítá známé logo a několik velkých plyšových chameleonů. Kromě nich tu pracuje také přibližně stovka lidí, především vývojářů a testerů. Prostorem nás postupně provázeli Tomáš Chvátal, Tomáš Čech a Martin Čaj.

Podívejte se také na galerii ze starých kanceláří a všechny fotky pořízené v těch nových.

V kanceláři

Procházíme dlouhou chodbou, podél které za skly sedí velké množství lidí za nejrůznějšími monitory, obklopeni technikou, kabely i krabicemi. Součástí práce pražské pobočky je podpora uživatelů. Tady zrovna sedí podpora L3, což je podpora zákazníků na úrovni kódu. Ti už nekomunikují přímo se zákazníkem, vysvětluje nám Tomáš Chvátal. Podpora úrovně L1 se týká koncových uživatelů. Připojil jsem si myš a nefunguje to, dodává se smíchem příklad Chvátal. Úroveň L2 se týká pokročilých problémů, například se serverovými službami. L3 pak už reaguje na konkrétní chyby v kódu, které je potřeba opravit.

Dále v prostorách potkáváme call centrum. Tady sedí právě podpora L2, která přímo mluví se zákazníky, kteří potřebují poradit. Dalších několik kanceláří zabírá velké oddělení QA. Tam pracují lidé, kteří nejvíc zlobí programátory, protože jim pořád hlásí nějaké chyby, směje se Chvátal. Máme tam testery ještě nevydaných produktů, kde je to rozbité úplně, a také testery vydaných a podporovaných produktů, které jsou rozbité jen trošičku.

Dále jsou tu kanceláře s odděleními vyvíjejícími pokladní systémy (POS), konfigurační a instalační nástroj YaST, tým připravující balíčky pro distribuci, desktop tým, dokumentaci a vývojáře GCC. Samozřejmě tu máme také správce serverů, kteří se nám starají o techniku a několik dalších lidí starajících se o naši podporu, dodává Chvátal.

Procházíme kolem malé kuchyňky na rohu dvou chodeb. Můžeme se tu zastavit a udělat si kafe. Vzadu je ještě velká kuchyňka, tam se pak podíváme, zastavuje Tomáš Chvátal a dělá naší výpravě kávu a neustále nám vypráví o dění ve firmě. Dozvídáme se například, že QA tým je rozdělený do více lokalit: dva jsou v Praze, další třeba v Německu, v Číně a na dalších místech. Všude se dělá totéž: týmy testují všechny balíky, které společnost vydává. Musíme zajistit, aby se balíky dostaly k uživatelům v požadované kvalitě a aby nezpůsobovaly žádné další problémy na produkčních systémech.

Dáme fotbálek?

To už si nás ale přebírá Tomáš Čech, který nás přivítá otázkou: Dáme fotbálek? a vede nás do velké relaxační místnosti s pohovkami, televizí a oním fotbálkem. Po pár minutách hraní se ho ptáme, jestli nám ukáže taky něco z firmy se na nás překvapeně dívá. Já provázím lidi, kteří chtějí hrát fotbálek, říká nejdřív vážně a pak se rozesměje. Tohle je prostor, kde se neformálně setkáváme nebo pořádáme hromadné promítání. Už jsme tu dělali i release party.

Poté nás vede do už zmiňované velké kuchyňky, kde nás zaujme velká tabule s fotkami zaměstnanců. Nevím, co máte v kuchyňce ve firmě vy, ale my tu máme sebe, vtipkuje opět Tomáš. Na nástěnce vidíme některé známé obličeje z linuxového světa. Pokud navštěvujete velké české linuxácké konference a zajímáte se o přednášky týkající se vývoje, určitě některé lidi ze zdejší pobočky SUSE znáte.

Kuchyňka je jistě zajímavé a užitečné místo, ale my se ptáme spíše po technologiích. Třeba co bychom mohli najít ve zdejší serverovně. Je tam třeba virtualizační platforma pro můj L3 tým, ale máme tam i zajímavější věci, třeba servery méně standardních platforem, říká Tomáš Čech. Řadí mezi ně servery s procesory PowerPC a ARM. Server S/390 máme bohužel v Norimberku, to je taková pěkná lednička, říká Čech a přebírá si nás Martin Čaj, který nás vede do serverovny.

U serverů

Při odemykání protipožárních dveří nám vysvětluje, jak se to má ve firmě se servery. Dříve měl každý tým svou malou serverovnu, kde byly rozestrkané různé servery po celém patře. Teď jsme to sjednotili a máme všechno v jednom sále, vysvětluje nám Martin Čaj, který tu dělá admina. Vcházíme do hučícího sálu a Martin si nasazuje sluchátka. Tohle tu máme a opravdu používáme, ten hluk je po chvíli nepříjemný.

Serverovna je tu proto, že zdejší vývojáři potřebují vlastní infrastrukturu. Jednak je to klasicky internet, pošta a tak dále, ale hlavně se tu přímo vyvíjí a testuje. Přímo tady se vyvíjí linuxové jádro, cloudové služby, storage a podobně. Jsou tu i nějaké buildovací mašiny, ale není jich tolik. Build service, kterou uživatelé znají, běží v Německu. Je v plánu tu udělat zálohu, ale na tom zatím pracujeme.

Provádí nás celkem klasickou serverovnou plnou racků. Máme tu chlazení systémem studené a horké uličky, chladný vzduch se nasává spodem a vyfukuje horem. Platí tu určitá interní bezpečnostní pravidla, protože tu jsou různé technologie různých týmů. Každý rack musí být zamčený, když na něm někdo dokončí svou práci. Tým má od svého racku vždy svůj klíč. Když někdo pracuje na serverech QA, nedostane se k serverům od Labs a obráceně, vysvětluje Čaj a otevírá jeden z racků. On sám má jako správce serverovny samozřejmě univerzální klíč ke všem.

Všechny servery i kabely tu mají své popisky a vše je přehledně evidováno. Používáme software RackTables, ve kterém máme detailní dokumentaci. Je to samozřejmě open source, směje se Martin Čaj.

Ukazuje na sadu několika zařízení u sebe a vysvětluje: Tohle je SUSE Enterprise Storage, je to hotové řešení od našeho hardwarového partnera. Zajímavé na tom je, že to zákazník dostane jako komplet: servery, switche, kabeláž, licenci a je to nainstalované a připravené rovnou k použití.

Další rack pak otevírá, aby vysvětlil, jak má obsah správně vypadat. Takhle to je, když se to udělá správně. Vpravo vedou data, vlevo energie, všechno je vyvázané a přehledné. Většina ethernetových kabelů končí přímo v racku ve switchích a data se pak ven vedou optikou. Spojení mezi racky máme velmi málo, většina se toho odehrává uvnitř, na serverech jednoho týmu.

Záloha je tu řešena centrální UPS, kritické servery mají zdvojené zdroje. Půlka napájení je zálohovaná pomocí dieselu, ta druhá pomocí pomocí centrální UPS. V případě výpadku všechno běží dál. Baterie v UPS se pravidelně udržují a čtyřikrát do roka se testují. V tuhle chvíli udrží naše servery v chodu po dobu delší než 100 minut.

Část sálu je oddělena samostatnou mříží a Martin Čaj nám vysvětluje, že je to kvůli dalšímu stupni zabezpečení. Tam jsou produkční věci, databáze a podobně a nesmí se tam nikdo nepovolaný dostat. Tam vám běžný klíček nestačí, dodává.

Jeden z racků nám náš průvodce zakáže fotit. Tohle jsou prototypy, které ještě nejsou na trhu. Máme je tu pro testování a certifikaci, ale nefoťte to, je to tajné. Když se pochybovačně ptáme, jak moc vážně to myslí, odpoví: Myslím to vážně, je to opravdu tajné.

ict ve školství 24

Ptáme se, zda na všem tady běží SUSE. Samozřejmě, všude je SUSE. Některé kousky hardware jsou starší a postupně je měníme za novější, je to ale otázka peněz, vysvětluje nám Martin Čaj. Firma většinou nakupuje servery značky Super Micro. Pro nás je hlavní výhodou, že mají velmi dobře řešené IPMI. Zkoušeli jsme jiné značky, ale buď to nemají tak dobře řešené nebo vyžadují další licenci.

Jinde než ve svých prostorách prý SUSE servery nemá. Všechno podstatné je tady, pokud potřebujeme nějakou zálohu, uděláme si ji v jiné pobočce SUSE, třeba v Norimberku. Nepotřebujeme si najímat komerční datacentra, vysvětluje Martin Čaj a loučí se s námi.

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.