Starý problém II
Není to tak dávno, co jsme na Rootu ukázali zajímavé zábavní zařízení. Krabička určená k přehrávání médií na televizoru se od obdobné krabičky se značkou jablka liší nejenom výrobcem a cenou, ale také faktem, že její firmware byl vydán jako open source. Co to znamená? Nic menšího, než že se výrobce na rozdíl od Apple (Microsoftu, Sony a dalších dodavatelů multimediálních zábavních center) rozhodl software, který krabičku pohání, netajit pro další komerční využití a ochranu obsahu, ale naopak jej zpřístupnit, aby svým uživatelům dodal co největší hodnotu přitom za nižší cenu (a s nižšími náklady na vývoj) než mají ostatní. Komerčně to není nic nelogického, jen prodejní model uváděného zařízení je jednoduše jiný, než je u konkurence podobné.
Apple, kterým bylo otevřené multimediální centrum inspirováno, má ale i novější produkt. Je jím telefon iPhone. Roztomilá kombinace 2,5G telefonu, PDA a digitální hračky je na rozdíl od televizní krabice úplnou, a dlouho očekávanou novinkou. A současně zatím asi nejdrsnějším příkladem toho, co jsem popisoval v odkazovaném článku o přístroji OSD. Totiž velmi tvrdé politiky výrobce hardwaru k ochraně výrobku. I když je iPhone standardním GSM telefonem a potřebuje SIM kartu, česká v něm (zatím) nefunguje. A stejně tak ani žádná jiná, než speciálně pro něj určená. Abyste jej mohli používat funkce PDA a MP3 přehrávače, musíte telefon složitě a přes internet aktivovat. Výrobce se tak brání tomu, aby se jeho exkluzivní šperk nestal tím, čím stejně je. Tedy obyčejným mobilem, který se dá použít s jakoukoliv sítí a nejen s pečlivě vybraným partnerem a jeho mastným tarifem.
Otázku toho, zda precizní ochrana iPhone vydrží nebo ne, případně jak dlouho, ponechme jiným, a považujme za víceméně vyřešenou, avšak je zde něco jiného, co zasluhuje mnohem více naší pozornosti. Totiž otevřený klon.
Další alternativa
Neo 1973 z našeho hlediska neznámého výrobce OpenMoko je pro iPhone přesně tím, čím je OSD pro Apple TV. Podobně vypadající a podobně funkční zařízení lišící se od originálu tím, že dává k dispozici svůj firmware. Ten může být využit buď portováním na jiné, obdobné zařízení, nebo, a to hlavně, ke zdokonalení. Zatímco tvůrci iPhone strávili podle některých neoficiálních odhadů tvorbou ochrany a aktivace až 30 % času vývoje telefonu, Neo nic takového nepotřebuje. Po technické stránce nabízí standardní GSM ovšem bez rychlých dat. Naproti tomu ale má GPS a USB port s možností přepínat režim klienta a hostitele. Vstupně výstupní jednotkou je VGA displej s dotykovou vrstvou, přístrojek se dá rozšířit o mikro SD karty. Interní paměť čítá 128+64 megabajtů. Tvůrci inzerují mimořádně kvalitní zvukový kodek.
Další podrobnosti jsme o přístroji zatím nezjistili, ale možná se objeví. Osobně bych si telefon bez Bluetooth nekoupil, ale to není důležité (autoři plánují vyšší model, ten aktuální je určen hlavně pro vývojáře). Podstatným totiž je, že Neo chce iPhone konkurovat především a hlavně otevřeným softwarem založeným na Linuxu. A absencí brutálních ochran.
Nový trend?
Zařízení kopírující oblíbený design hraček průmyslového mainstreamu, ale přitom využívající otevřený software, nejsou ničím novým. Už delší dobu existují PDA a chytré telefony založené na Linuxu. Na rozdíl od směrovačů, ADSL modemů, hotspotů a podobných zařízení, ve kterých je operační systém pro uživatele transparentní, si ale příliš mnoho uživatelů nenašly. A to i když se je jejich tvůrci snaží co nejvíce přiblížit tomu, na co je zákazník zvyklý, někdy za cenu technologických ústupků. Nemůžeme tak říci, že by zařízení s otevřeným softwarem á la nejnovější hit byla něčím přelomovým, existují přinejmenším sedm let.
Přesto stojí za pozornost. Chytrý telefon i PDA jsou nástroji erudovaného a často profesionálního uživatele. Apple TV a iPhone jsou nástroji zaměřenými na laika a na domácího uživatele (jejich cena ovšem toto určení u nás trochu popírá). Laik je ochoten si koupit asijský pseudo-MP4, protože je lacinější než iPod a přitom toho nabízí více (i když v horší kvalitě). Tak proč by si nemohl koupit lacinější verzi multimediální konzole nebo iPhone s tím, že bude vybudována na systému GNU/Linux? Rozdíl v systému pro něj není tak významný jako pro profesionála, ostatně s technickými detaily a charakteristikami správně nemá ani přijít do kontaktu. Zato účet za novou hračku a případné potíže spojené s jejím uvedením do provozu jsou velmi významným motivátorem, který onoho obyčejného člověka má potenciál přesvědčit o výhodách otevřeného řešení jeho nejnovějšího domácího, nebo přenosného centra zábavy. Nebylo by ničím zvláštním, kdyby ona dvě zařízení představovala ve skutečnosti pouze začátek nového trendu stylových a funkčních multimediálních hraček, odvozených nejen ze dvou produktů Apple, ale i z dalších zařízení, jiných výrobců.
Ten iPod si nekupujte
Pak by vcelku nic nebránilo z těchto otevřených a podstatně použitelnějších odvozenin udělat ve skutečnosti mainstream. A i když ve srovnání s takovým OSD zůstane Apple TV nedostižným vzorem, a stejně tak i iPhone, zákazníci by mohli přicházet.
„Ten iPod si nekupujte”, říkal prodavač ve známém obchodě s elektrem zákazníkovi okolo čtyřicítky. Následovalo krátké shrnutí nedostatků (není rádio, není záznamník, nutnost používat iTunes) a doporučení ke koupi přehrávače jiné značky. Nevím, zda zákazník koupil, nebo ne. Ale už samotný fakt, že prodavač, který má pomoci vybrat si nejlepší z nabízených variant, mu doporučoval zjevnou kopii jmenovaného produktu, je důležitý. Protože stejně by mohl doporučovat i lacinější a funkčnější Linuxový iPhone, alternativu k Apple TV, k multimediálnímu centru. A v důsledku toho třeba také PC s Linuxem. Že je to nemožné? Když nastal boom iPodů, Apple zjistil, že se zvýšily i prodeje počítačů Mac. Proč asi?
