Telefon zapůjčila společnost Millenium Gate Company s.r.o., provozující e-shop www.FreeRunner.cz.
V minulém článku o telefonu Neo FreeRunner jsme se zabývali pocity z prvního setkání s přístrojem. Probrali jsme samotné balení, dodávané příslušenství a především vzhled a fyzické uspořádání Nea.
Dnes pokročíme dále a podíváme se na to, co se skrývá po povrchem, jaké možnosti nám „otevřený telefon“ skýtá a co umí vestavěný operační systém, který je obvykle označován za nedokončený a téměř nepoužitelný. Je to pravda?
Co je pod kapotou
Geeky, pro které je telefon především určen, bude zajímat především hardwarová výbava Nea. Už jsme si řekli, že displej má fyzické rozměry 58 x 44 milimetrů. Jeho rozlišení je velmi příjemných 480 × 640 a má velmi jemné zobrazení i poměrně vysoký kontrast. Displej je samozřejmě dotykový a reaguje přiměřeně a přesně.
Uvnitř telefonu tepe procesor Samsung 2442 taktovaný na 400 MHz, který využívá standardní architekturu ARM. Tomu při práci pomáhá 128 MB RAM a úložný prostor je možno využít 256 MB vnitřní paměti, kterou je možno rozšířit pomocí paměťových karet formátu microSD.
Z dalších důležitých periferií je tu WiFi čip Atheros AR6K podporující standardy 802.11 b/g, Bluetooth čip a integrovaný GPS modul. Zajímavý je 3D akcelerometr, který dovoluje aplikacím sledovat měnící se polohu přístroje.
Příjemné je, že integrovaný USB port dokáže napájet hostovaná zařízení standardními 500 mA, což umožňuje připojit standardní USB zařízení jako jsou klávesnice, flashdisky, web kamery a další. Samozřejmě se to nepříznivě projeví na výdrži Nea.
Jelikož se jedná v první řadě o telefon, nesmí samozřejmě chybět integrovaný GSM modul. Ten je označen slůvkem „triband“, což znamená, že zvládá tři GSM pásma: 900, 1800 a 1900 MHz. Bohužel telefon nezvládá žádný z moderních standardů pro rychlou výměnu dat. Budete se tak muset spokojit jen s GPRS.
Zapínáme a odlétáme
Před prvním spuštěním je třeba přístroj nejprve nabít. K tomu slouží přiložená nabíječka, případně můžete nabíjet libovolným USB kabelem třeba z počítače. Pro zapnutí stačí delší dobu podržet boční tlačítko, které telefon oživí.
V tu chvíli nás „přivítá“ důvěrně známý textový výpis, který generuje nabíhající linuxové jádro. Po několika sekundách se na displeji objeví grafické prostředí s obrázkem bot, nápisem „booting“ a teploměrem ukazujícím stav startu. Nakonec se objeví kulaté logo OpenMoko s dalším teploměrem, zazní hudba a je nastartováno.
Bohužel celý proces je značně rozvleklý a trvá přesně minutu a padesát pět sekund, což je opravdu velmi dlouhá doba. Poté se už zobrazí úvodní obrazovka samotného OpenMoko rozhraní.
Jak funguje systém v Neo?
Dovolím si malou, ale důležitou odbočku. Pokud si FreeRunner pořídíte, dostanete k němu operační systém OpenMoko, který je přímo zaveden v telefonu a budeme si o něm povídat dále. Důležité ale je, že nainstalovat je možno v podstatě libovolný operační systém zkompilovaný pro platformu ARM.
Tvůrci přístroje dodávají linuxového démona Gsmd, který dokáže ovládat vestavěný GSM modul. S ním je možné telefonovat, posílat zprávy či spouštět datové přenosy. Pokud tedy zvolíte jiný systém, či se dokonce rozhodnete připravit vlastní distribuci pro Neo, stačí využít služeb zmíněného démona.
Vestavěné prostředí
Pokud jste na tento článek narazili náhodou, nepatříte mezi linuxové nadšence a říkáte si, že si telefon pořídíte a začnete jej rovnou používat, pravděpodobně vás zklamu. FreeRunner je od začátku koncipován jako „otevřený hardware“ a výrobce očekává, že uživatelé se postarají o zbytek. Přístroj tak můžeme označit hezkým českým pojmem DODO.
Předinstalované OpenMoko je totiž funkčně velmi omezené, obsahuje jen opravdu základní aplikace pro telefonování, posílání SMS zpráv, několik her, kalendář, adresář, webový prohlížeč (jádro WebKit) a přehrávač médií. Vše ostatní je třeba doinstalovat v terminálu z balíčků.
Ani vzhledově není standardní OpenMoko nijak oslnivé, jedná se o poměrně strohé prostředí vyvedené v tmavé barvě, které není podle mého názoru ani příliš intuitivní. Některé jeho ovládací prvky jsou navíc poměrně titěrné a abyste se do nich trefili, budete potřebovat skutečně pečlivě zastřižený nehet nebo dodávaný stylus (tužku), který ovšem není z nejmenších, jak jsem zmínil už v předchozím článku.
Musím tak jen potvrdit hlasy, které se ozývají v mnohých diskusích: software dodávaný ve FreeRunneru je hrubě nedostačující a není příliš k používání. Naštěstí už nyní existuje několik alternativ, které telefon dostávají na zcela jinou úroveň.
Další distribuce
Jak již bylo řečeno, přístroj můžete využívat s mnoha různými linuxovými distribucemi. Tvůrci Nea další iniciativu v tomto směru očekávají a vítají. Jen s dobrým operačním systémem a hromadou aplikací se z FreeRunnera stane široce použitelný nástroj.
V současné době je k dispozici několik různých distribucí: oficiální OpenMoko, několik jeho neoficiálních větví, Qtopia, Debian a Gentoo. Do konce roku 2009 by se měl pro Neo objevit také Google Android. Na jeho portaci se usilovně pracuje a zasnoubení obou otevřených technologií by mohlo přinést zajímavé výsledky.
Zatím je v podpoře Nea nejdál distribuce Debian, která nabízí funkční prostředí, mnoho aplikací a plnou podporu hardware. Příště se podíváme na instalaci a provoz Neo FreeRunner s Debianem.
ČLÁNKY DO MAILU