Názory k článku Nestandardní grafické režimy karty VGA

jak vlastně monitory, které nebyly multisync, zjistily, co zobrazovat? Mají jen HSyncy a VSyncy, žádný pixel clock, žádný postranní datový kanál pro DDC2 a hlavně neví (IMHO), jak dopočítat řádky. Kdysi se to řešilo polaritou synců, ale to asi už VGA nemůže stačit ne?

Analogový monitor jen kreslí RGB signál, co má na vstupu. Žádná vazba na pixely neexistuje. Na HSync se posune na další řádek, na VSync začne nový frame. Pokud je frekvence HSync a VSync v akceptovatelném rozsahu, tak to funguje. Analogové displeje měly nastavení výšky a šírky obrazu, aby to rozumně vyplnilo obrazovku, tím se dorovnaly rozdíly v časování.
Multisync měl jen paměť, kde se dalo uložit různé nastavení pro různé rozlišení, aby se s tím nemuselo ladit při každé změně.

no jasně, ale ten monitor musí vědět kolik řádků kreslit a taky jak dlouhej je řádek (časově). Určitě analogové displeje nemusely být konfigurovány při přepnutí, to vím, protože VGA od IBM nebyly multisync a zvládaly přepínání (dokonce hned, na rozdíl od multisync, kterým to trvá).

Resp. nemusí vědět, kolik řádků kreslit, ale musí vědět, o kolik se posunout na další řádek, aby se mu tam pěkně vlezlo 350, 400, 480 řádků.

To se asi detekovalo.

Jeden čas jsem si hral s registry, měl jsem program, kde jsem si mohl nastavit dle libovůle jakýkoliv registr a nastavení třeba uložit. Dalo se tam nastavit hodně. Například šířku borderu - jisté době jsem psal emulátor ZX Spectrum a právě nastavení VGA aby šlo zobrazit věrně 256x192 s borderem, kdy se border choval stejně jako na ULA, tedy změnou jednoho registru na VGA se změnila barva borderu

Monitory typicky detekovali horizontální frekvenci a pokud nastavení registru znamenala změnu frekvence, tak obraz poskočil, jak si monitor přepočítal vlastní frekvenci aby se chytil. A když se to dostalo mimo rozsah, tak se rozpadla synchronizace úplně, někdy za přítomnosti artefaktů, jindy monitor prostě zhasl a přešel do sleepu. Zlý jazykové tvrdily, že se dá nastavením monitor i zničit, ale asi jak kus od kusu, a zřejmě se to týkalo starších monitorů

Stejně tak se detekovala vertikální frekvence a nezřídka některá nastavení způsobila, že monitor maloval mimo obrazovku. Většinou monitor kompenzoval nezvyklou frekvenci tak, že obraz centroval v obou osách, takže třeba zvětšení šířky se projevilo vytečením obrazu na obou krajích a stejně tak zvětšení délky zase nahoře a dole.

Nejsem sice televizák, ale HSync je frekvence, tím se vlastně říká kolik řádků chce obsloužit (do dalšího vsync), takže na prasáka by platilo, čím nižší frekvence, tím větší výchylka. Zda to také automaticky měnilo dělo (síla paprsku) aby to zasáhlo určitou oblast, to nevím ale mělo by (jinak by to bylo rastrované). A když to bylo mimo regulační mez (málo = obraz by se nedokreslil, víc = pod rozlišovací mez výchylovaček), tak stačilo dělo prostě vypnout.

můj monitor, ale to už byl multisync, něco hlasitě přepínal. říkal jsem si, že je to relátko, který přepíná obvody s různými sync obvody ale popravě moc netuším.

Jinak staré no-multisync monitory sledovaly polaritu VSyncu a HSyncu:

Vertical Scan Lines    350     400     480
Horiz. Sync Polarity   POS     NEG     NEG
Vert. Sync Polarity    NEG     POS     NEG

(šlo by zjistit osciloskopem pro tyto režimy, ale na to budu mít čas až o víkendu, takže nemůžu ověřit)

Časování pixel clocku lze najít tady http://martin.hinner.info/vga/timing.html
ale pixel clock nešel do VGA, je to interní věc grafické karty (VGA měla několik krystalů).

"musí vědět, o kolik se posunout na další řádek, aby se mu tam pěkně vlezlo 350, 400, 480 řádků." - nevim, ale hadam, ze monitor to nemusel vedet dopredu. Stacilo par snimku aby zmeril pocet Hsync ve Vsync, a prenasobil posuv po jednom radku tak, aby 350, 400 i 480 radku vzdy zabralo stejnou fyzickou vysku. Staci kdyz to zmeri na 5 %, takovy rozdil pri zmene zobrazovaciho rezimu clovek skoro ani nepozna. A pokud pri zmene rezimu se upravi fyzicka vyska obrazu po 5 snimcich, tak to taky asi neni moc rusive. Co ja pamatuju tak zmena rezimu na starych monitorech byla provazena probliknutim.

ano, takto to nejak delaji multisync monitory. Ty predchozi mely jen par moznosti a IMHO az do dob VGA se divaly na polaritu syncu, ze kterych se ty obvody prepinaly. Nekdy se takovej monitor "zblaznil" a bud se nesyncnul vubec nebo jsem videl i to, ze scrolloval obraz (jako na starych TV Salermo, ale to uz asi nikdo nepamatuje ;)

Tohle resily synchronizacni obvody (H/V). Puvodne se detekovala polarita H/V pulsu a podle toho se nastavil fixni kmitocet vertikalniho a horizontalniho vychylovani. Jakmile tech rezimu bylo vic, resilo se to specializovanymi rozkladovymi IC, ktere byly schopny detekovat H/V rozkladove frekvence v sirokem rozsahu (v podstate na pricipu fazoveho zavesu, zprvu i s asistenci externi logiky) a podle toho upravit/doladit periodu vychylovacich signalu a sirku zatemnovaciho intervalu. Max. intenzita a fokusace elektronových svazku R, G, B a anodove napeti se rovnez odvozovaly od detekovane periody H/V pulsu, aby vykreslovane radky na stinitku vzdy "vertikalne navazovaly" a jas zustaval napric rezimy zhruba stejny. Nekterym IC/monitorům se toto darilo dobre a pri prepnuti nebylo treba sahnout na manualni adjustaci, nektere na tom byly hure a pri vyuziti plne plochy odkryteho stinitka bylo videt, ze se obrazu o par mm zmenil rozmer. Trochu potiz byla s horizontalnim rozkladem, protoze tam je kmitoctovy rozsah pomerne velky (> 1:2) a s indukcnosti hor. vychylovaci civky + linearizacni civky nejde hybat. Resilo se to prepinanim kondenzatovu v horizontalni sekci, a jelikoz jde o docela vysoke napeti, tak pouzitii relatka je nasnade. To je to cvaknuti pri prepinani nezi nekterymi rezimy.
Pokud mel monitor blby dizajn a pri nestandardni frekvenci H/V syncu se nechaly vychylovaci obvody zvlcet a utect s frekvenci nekam hodne daleko, pak mohlo dojit k napetovemu/prou­dovemu/vykono­vemu pretizeni vysokonapetovych prvku vcetne nasobice HV pro anodu obrazovky (ten z prirozenych duvodu musi bezet na hor. rozkladovem kmitoctu), a bylo vymalovano.

Jj, takhle mi před 25 lety nový počítač odpráskl starý monitor :-) Nehlídal si max horizontální frekvenci.

Na CRT monitorech bylo nutno vždycky upravit vykreslování tak aby byl obraz roztažený po celém stínítku (velikost X,Y a posun X,Y). U starších analogových na to byly potenciometry, u modernějších s digitálním ovládáním tlačítka a menu, případně i nějaká automatika.
U LCD předpokládám že řídící mikroprocesor to nastaví, když musí pomocí A/D analyzovat VGA signál a vytvořit bity peo ovládání jednotlivých pixelů.

Uvedu příklad co jsem ted viděl. Mám ve třídě už asi rok zobrazovací dotykový panel s úlopříčkou ke 2m (od nejmenované holandské firmy). Zařízení má v sobě android a může pracovat samostatně, ale i s počítačem. Pokud byl připojen pomocí HDMI a snímání doteku do počítače jde po USB projevuje se obrovská prodleva. Když vezmu tužku a chci psát tak se mi to zobrazuje se zpožděním asi jednoho písmenka. Proto jsem zkusil VGA a je to bez zpoždění (sice je horší rozlišení - jen FullHD - ale to je pro dané účely naprosto dostečné). Všechno bylo vpořádku, až do okamžiku kdy jsem měl puštěnou prezentaci 4:3 a měla po krajích černé pruhy. Najednou jsem potřeboval přepnout na jiný zdroj signálu, aplikace interního androidu, a pak jsem přepnul zpět. Automatika vyhodnotila černý pruh vedle prezentace jako "že už tam není obraz", a celý se to roztáhlo tak, aby barevný snímek končil přesně na okraji panelu. Průšvih je, že je tam nějaká SW chyba a i když jsem pak přepnul na jiný obraz (plocha počítače) už obraz zůstal roztažený. Pomohl až restart do továrního nastavení.

Jeden dobrý člověk mi někdy kolem 1995 vyrobil prohlížeč PCX souborů, který přesně využíval režim 320x400. Kód v C stále mám, asi maximum, co šlo na tehdejších grafikách zobrazit. Každému, kdo se pak připojil do sítě, jsem pak mohl zobrazit jeden náhodný obrázek denně :-)

Přesně takový prohlížeč jsem kdysi taky vyráběl. ;oD
Největší fór byl v tom, že ty obrázky měly rozlišení 320×240 čtvercových bodů, 256 barev, a já je přepočítával na VGA 640×480/16 (původní nebo modifikovaná paleta barev), 320×200/256 (vynechat každý šestý řádek) či 320×400/256 (vzít tři řádky jako 1., 3. a 5., dopočítat 2. a 4. jako průměr barev z těch sousedních - a najít v paletě tu nejbližší, s ditheringem).
Proto jsem ten režim 320×400 neměl rád. ;o)

V roce 1995 jsem si jako student koupil své první skutečné PC (PP06 před tím nepočítám), které mělo grafiku Trident TGUI9440 na VESA LOCAL BUS s 1 MB paměti. Tato grafika uměla True colour v 640x480 nebo 16 bit barvy v 800x600 případně driver pod windows uměl i virtuální plochu kdy se využil celý ten 1 MB RAM a plocha windows byla o pár desítek pixelů větší na zvolenou stranu. Takže v roce 1995 šlo zcela běžně zobrazit více než 320x400. Ten můj počítač nebyl žádné dělo. Byla to 486DX2 v době když už šlo koupit Pentium až na 133 MHz (za násobek ceny).

Ten programu musel být trochu starší.

O rok dřív jsem si koupil AMD 486 DX4 100MHz, taky s TGUI9440 :) Zpočátku jsem tu kartu proklínal, protože ve vydání Slackware, které jsem si pracně stahal na diskety na fakultě, na ní nebyl ovladač a tak jsem pár měsíců měl v Linuxu jenom standardní VGA.

Jo a taky si vzpomínám, že v tomhle PC byla na VLB nejen grafika ale zároveň i karta IDE. Kupodivu to fungovalo celkem bez problémů.

Taky jsem měl na VESA i IDE řadič (a i COM/LPT porty ?). Já jsem o něco později "proklínal" ty VESA sloty, protože cca půl roku po koupi mého PC už se prodávali za stejnou cenu 486ky s PCI sběrnicí. A zatímco do PCI šlo koupit třeba 3dfx voodoo, tak s VESA sloty jsem měl smůlu a musel jsem si počkat na upgrade všeho na K6-2.

Mimochodem tu IDE VESA kartu jsem později zkusil zapojit do ISA slotu a fungovalo to ačkoliv byla zapojena jen polovina karty :-). Stabilní to nebylo, ale překvapilo mě že to vůbec jelo.

:)

První povýšení jsem měl v roce 96 na cyrix 6x86. Pokud si pamatuju, měl jsem hybridní základní desku, kde byla jak sběrnice ISA, tak i PCI, takže přechod na PCI jsem měl postupně.

VESA byla taková náhrada na pár let. Sice byla/mohla být rychlejší než PCI (já to tak měl na 486DX2 přetaktované na 80MHz), ale bylo to moc navázané na CPU, ty karty mohly být snad jen dvě a osobně mi pro programování vyhovovalo PCI s bus master přenosem

Mimochodem: obrázek v režimu 320×400/256 barev, ve formátu BMP, se vyskytoval ve Windows 95 - jako úvodní logo.
Pokud ležel pod jménem LOGO.SYS v rootu bootovacího média, tak se při startu zobrazil. Kromě toho ještě byly LOGOW.SYS (Za chvíli bude možné počítač vypnout) a LOGOS.SYS (Nyní můžete počítač bez obav vypnout).
(Ještě ho mám schovanej - na obrazu bootovací diskety. ;oD )

Z her v 320x400@256 bežely třeba RPG Ravenloft: Strad­th's Possession, Menzoberanzzan a Ravenloft: Stone Prophet (všechny na stejném enginu) a RTS Blood & Magic (iirc).

Ten Syndicate je prostě nádherný. Děkuji. Asi první hra, která graficky obstojí i v dnešní době a jeví se graficky hratelná. Dokonce bych řekl, že mnohem hezčí, než mnoho současných komerčních indie počinů.