"Později to bylo nazváno Zlatým věkem hackingu, toto zázračné soužití v devátém podlaží Tech Square [na MIT]. Trávili svůj čas v šedivé počítačové místnosti nebo v rozbordelených kancelářích kolem. Shromažďovali se kolem terminálů, po kterých běhaly řádky a řádky zelených znaků zdrojového kódu, a tužkou vytáhlou z kapsy košile zatrhávali důležitá místa ve strojových výpisech. Dohadovali se ve svém podivném žargonu o téhle nekonečné smyčce či tamté chybné funkci. Ten shluk technických mnichů, kteří laboratoř obývali, byl tak blízko ráji, jak jen to bylo možné. Benevolentně anarchistický životní styl byl zasvěcen produktivitě a vášni k PDP-6. Umění, věda a hra se spojily v tu magickou činnost programování, každý hacker byl všemohoucím mistrem v regulaci toku informací uvnitř počítače. Odladěný život ve vší své slávě.
Ale byť se hackeři snažili žít svůj hackerský sen bez interakce s pateticky zkroucenými systémy ,Reálného světa', bylo to nemožné."
– Stevan Levy, Hackers, heroes of the computer revolution
Hackeři z MIT měli lidem co sdělit. Měli svoji ,,Hackerskou etiku'', neocenitelný dar všem, kdo měli zájem, něco, co přišlo s prvními počítači. Bylo to něco neuchopitelného, co vyvolalo tohle šílenství na devátém poschodí MIT. Věřím, že to byla náhlá pohádková snadnost kopírování informací a jejich zpracování, co přinesly počítače, a co tehdy nastartovalo tu magickou atmosféru. Chtěli změnit svět k lepšímu a snad by se jim to i povedlo, kdyby dokázali s počítači šířit tuto myšlenku, myšlenku na sdílení informací, myšlenku otevřenosti a decentralizace, volného přístupu k počítačům a nenávisti k umělým překážkám. Oni to ale nedokázali, byli příliš naivní. Když konečně vykoukli z okna, aby zjistili, jak vypadá okolní svět, počítače již byly všude kolem, ale hackerská etika pořád jen na devátém poschodí Tech Square…
„Richard Stallman: Poslední z hackerů, který se zapřisáhl bránit principy hackerství až do trpkého konce. Zůstal na MIT do té doby, než už tam nebylo s kým chodit do čínských restaurací.“
– Stevan Levy, Hackers, heroes of the computer revolution
My však už dnes víme, že hackerská etika nebyla úplně ztracena. V posledním okamžiku Stallman odstartoval projekt GNU, který měl za cíl vytvořit systém bez omezení, na kterém bude moci jednou vzniknout nová svobodná hackerská kultura, měl to být systém, který ponese tyto vznešené ideály dál a bude je lidem připomínat.
Dneska tu ten systém je a téměř nikdo není opravdu nucen používat proprietární software a zrazovat hackerskou etiku. Něco ale přeci jen chybí. Hackerská etika.
Kolem sebe vidím, že i toto druhé úsilí z velké části selhává. A opět je to kvůli naivitě těch lidí, kvůli jejich snaze o izolaci před okolním světem, což, jak jsme již viděli, není možné naplnit.
My, programátoři svobodného software, lidé píšící k němu dokumentaci, grafici, zkrátka všichni, kdo se na tomto společném úsilí alespoň občas podílíme, selháváme v úkolu vysvětlovat ostatním, obyčejným lidem, co vlastně děláme a jaký je náš cíl. Budete teď namítat, že je přeci všude spousta článků o GNU/Linuxu a různých aplikacích. A to je právě ten problém. Pro samotné stromy nevidíme les. Žádný z těch článků se nezmiňuje o hackerské etice, žádný nevysvětluje samotnou podstatu věci, žádný nekřičí, že nebýt ziskuchtivých hlupáků, mohl by dnes díky počítačům každý člověk na světě mít přístup ke všem dostupným informacím lidstva.
Počítače totiž nejsou jen nástrojem na psaní textu nebo na vedení účetnictví. Poprvé v historii lidstva umožňují oprostit informaci od samotného média a šířit ji s nulovými nebo prakticky nulovými náklady. To má pro lidstvo nedozírné implikace, ale ono o tom ani neví, nikdo mu to zatím neřekl… Ti, kdo to vědí, jsou buď sami tím faktem příliš fascinováni, než aby o tom stihli někomu vykládat, nebo prostě pojímají vůči společnosti naprostou skepsi a myslí si, že jejich úsilí by bylo marné.
„Na mnohé věci se neodvažujeme ne proto, že by byly těžké, ale proto, že se na ně neodvažujeme.“
– Seneca
Troufnu si říci, že dnes již ani většina uživatelů svobodného software netuší o jeho podstatě a o staré hackerské kultuře, natož pak ostatní lidé. Uživatelé GNU/Linuxu v něm vidí pouze technicky vyspělejší systém nebo jim bližší technickou filosofii, nikoliv už nějaké poselství – o svobodě, o sdílení informací, o otevřenosti a spolupráci. Je právem každého uživatele se od těchto cílů z nějakého důvodu odvrátit, např. jistá skupina začala záměrně používat termín ,,Open Source'', aby se těmto otázkám vyhnula, ale je škoda, když se o nich lidé ani nedozvědí, aby měli možnost je akceptovat, nebo zavrhnout.
Z historie jsme měli možnost se přesvědčit, že úsilí, které se zaměří pouze na technickou stránku věci a interakci s okolním světem odloží jako nepodstatnou, úsilí, které si myslí, že běžné lidi bude ke stejným myšlenkám nabádat sama technika, je odsouzeno k nezdaru. Je třeba vysvětlovat a tentokrát bychom si tu příležitost neměli nechat proklouznout mezi prsty, jiná už možná nebude.
Proto vás všechny, mí čtenáři, nabádám, šiřte hackerskou etiku dále, pište články, vysvětlujte vašim známým, co to ten počítač ve skutečnosti je, jaké úžasné věci s ním lze dělat a jak jim může pomoci. Vzneste otázku volného šíření informací a upozorněte je na problém s copyrighty jako dnes umělým omezením této možnosti. Snažte se potenciál počítačů a hackerskou etiku sami hlouběji pochopit a postavit se za ni v těžké situaci.
Sám jsem před nějakou dobou pravidelně přispíval na stránky různých ezinů články o starých hackerech a o svobodném software. Dnes je to snadné. S pomocí internetu může sdělovat informace poměrně velké čtenářské obci každý, kdo je schopen formulovat své myšlenky na papíře. Nejsem profesionál, ale přesto jsem vedl o tomto tématu na Živě dva seriály pro obyčejné lidi. Až do konce je vydrželo sledovat asi tak 2000 lidí. Troufám si tvrdit, že ti teď hackerské etice rozumí lépe. Dva tisíce z deseti milionů. Pokud se nás takových, kteří jsou ochotni říci o těchto věcech ostatním, nenajde více, bylo mé úsilí bezcenné. Nejde mi o propagandu, mluvte odměřeně, dívejte se skepticky, ale prosím, prosím, prosím mluvte…
Nejde o jednorázovou akci, úsilí musí být vytrvalé. A neříkejte, že právě vy se na to nehodíte. Já se na to nehodím, nemám dobrý sloh a občas bych ty články nejraději zahodil, ale přesto jsem to dělal. Je to vděčné téma, čtenáři vám malá klopýtnutí prominou, protože to, co říkáte, má pro mnohé z nich váhu.
Co to vlastně ta hackerská etika je? Není jednoduché ji formulovat, vlastně je to asi nemožné. Hackerská etika je atmosféra z MIT šedesátých let, je to atmosféra projektu GNU a GNU Manifestu, je to atmosféra Wikipedie.
Steven Levy se pokusil vystihnout hackerskou etiku v těchto šesti bodech, které se nyní chystám okomentovat.
1) Přístup k počítačům a čemukoliv, co by vás mohlo naučit něco o tom, jak funguje svět, by měl být neomezený a úplný. Vždy dbejte na rozkaz „Hands-on“.
Dnes je přístup většiny lidí k počítačům velmi omezený. Ve školách a firmách je zakázáno instalovat software, dělat na počítačích jiné než předem vypsané věci, na školách je používání techniky často omezeno hloupým a neefektivním systémem přístupu na karty nebo dokonce studenti vůbec mimo hodiny informatiky přístup k počítačům nemají a zamknutá místnost je prázdná. Přitom jsou vyvinuty způsoby, jak nechat lidem absolutní volnost v přístupu k počítačům i jejich činnosti na nich a přesto zabezpečit, že budou příště bez problémů použitelné i pro někoho jiného (kompletní reinstalací image disku přes síť). Věřím, že takovým hloupým byrokratickým omezením je třeba se bránit nebo alespoň hlasitě s nimi vyjadřovat nesouhlas.
2) Všechny informace by měly být volné (svobodné).
Počítače (a internet) jsou nástroj, který technicky může naprosto vyřešit problém nedostatku informací v jakémkoliv oboru. Vše, co lidstvo ví, by mohlo být dostupné každému na Zemi, bez rozdílu. To má obrovský význam pro jednotlivce stejně, jako to může pomoci chudým státům v Africe. Počítače jsou schopny vyrobit kopii informace za nulovou cenu. Informace, ve všech svých podobách, tedy již nejsou přirozeně vzácným statkem, technicky by jich mohl být dostatek. Jakákoliv umělá omezení tohoto nyní přirozeného práva je šířit jsou hackerskou etikou považovány za nepřístupné.
3) Nevěřte autoritám – podporujte decentralizaci
„Já vlastně nevím, jestli existuje hackerská etika jako taková, ale určitě existovala etika Laboratoře umělé inteligence na MIT. Ta tvrdila, že byrokracii nesmí být dovoleno dostat se do cesty čemukoliv užitečnému. Nezáleželo na pravidlech – záleželo na výsledcích. Na pravidla ve formě počítačové bezpečnosti nebo zámků na dveřích se hledělo s neomezeným a totálním disrespektem. Byli jsme pyšní na to, jak rychle jsme se dokázali zbavovat jakéhokoliv kousku byrokracie, který se nám dostal do cesty, a jak málo času nám to zabralo. Kdokoliv se opovážil zamknout terminál ve své kanceláři, třeba protože to byl profesor a myslel si, že je důležitější než ostatní lidé, nejspíše našel příští den ráno dveře kanceláře otevřené. Prostě jsem tam přelezl po římse nebo z dalšího patra a ten terminál odnesl, nebo jsem nechal otevřené dveře a na ně přilepil ceduli se vzkazem, že je to otrava muset lézt do kanceláře oknem a tak ,prosím již neobtěžujte lidi zamykáním zámků.' Dokonce ještě dnes visí u vstupu do laboratoře velký hasák a pod ním cedulka ,,hlavní klíč do sedmého patra'' pro případ, že by se někdo opovážil zamknout jeden z těch fantastických terminálů.“
– Richard Stallman
4) Hackeři by měli být posuzováni podle své schopnosti hackovat, ne podle falešných kriterií, jako jsou tituly, věk, rasa nebo postavení.
Někteří lidé již pochopili, že na internetu, ve všech těch báječných věcech, které se tu dají dělat, je úplně jedno, jakou máte barvu kůže nebo kolik je vám let, rozhodující je, jak se chováte, protože vás stejně nikdo v realitě nevidí. Hackeři z MIT ale šli dále, oni věděli, kolik je komu let a jaké je rasy, přesto tomu nepřikládali žádnou důležitost. Peter Deutsch přišel do AI Lab, když mu bylo dvanáct let… a hackeři ho mezi sebe přijali jako rovnocenného kolegu.
5) Na počítači můžete tvořit umění a krásu.
Lidé vnímají počítače jako jednu z mnoha technických pomůcek, jako něco složitého, nepřátelského, studeného. Všeobecný postoj k počítačům tak, jak jej vnímám já, je velmi negativní. Netechničtí lidé nechápou naše nadšení. Často se setkávám s postojem: „Já tomu nerozumím, jak u toho počítače můžeš pořád vydržet sedět.“ Ale to přece není, že bych pořád seděl u počítače. Počítač není cíl, počítač mi slouží jako nástroj, jak dělat ohromné věci. Můžu s ním zkoumat přírodu, když se zajímám o vědu, můžu na něm malovat nebo tvořit hudbu, můžu tvořit programy nebo psát články do novin nebo do encyklopedie, můžu se pídit po znalostech nebo číst knihy, obdivovat práci jiných či nořit se do tajů jedné z nejmagičtějších disciplín vědy, umělé inteligence. Já nikdy nemám pocit, že bych pracoval „na počítači“, já pracuji „na tomhle programu“, „na tamtom článku“ nebo „na tomhle obrázku“ a počítač mi to všechno umožňuje.
6) Počítače mohou změnit váš život k lepšímu
Mnoho lidí věří, že technika jen přináší problémy a odcizuje lidi. Technika ale problémy nepřináší, problémy přinášejí lidé, kteří ji neumí obsluhovat nebo dělají hloupé chyby. Technika neodcizuje lidi, počítače a internet jsou úžasným nástrojem k tomu, jak přivádět lidi k sobě. Existuje email, ICQ, Hospitality Club a další báječné projekty. To lidi se odcizují sami, když neumějí techniku správně využít, když jezdí všude autem a nikdy nejdou do přírody, když se nezajímají o svět a o vědu. Počítače mohou změnit hodně věcí k lepšímu, když jim lidé porozumí.
Nezapomínejme se tedy o tyto hodnoty podělit. Nezapomínejme, jak to dopadlo minule, když v tomto naši předchůdci selhali, a nenamlouvejme si, že my jsme něco více, že nám se to nestane. Je to teď v rukou každého z vás, mí čtenáři, a v rukou těch, komu o tom budete vyprávět.
Bibliografie:
ČLÁNKY DO MAILU