NightSky je dokonalým příkladem toho, jak vypadá logická casual hra, neboli hra, která i přesto, že spadá do žánru trapitelů šedé kůry mozkové, je určena především k relaxaci. Zní to možná divně, ale i u přemýšlení a řešení hlavolamů si můžete docela dobře odpočinout. Od začátku se nebudete totiž soužit složitými herními mechanismy, jak funguje fyzika ví přece každý. Proto se budete cítit po prvních vteřinách ve hře doma, jako tučňák na Galapágách.
S fyzikou proti nástrahám terénu
Herní princip je vesměs velmi jednoduchý. Vtělíte se do role magického krystalu a snažíte se projít všemi deseti designově rozličnými světy. Ke svému postupu a překonávání překážek využíváte jednoduše zákony fyziky. Můžete se pohybovat pouze doleva a doprava. Skákat krystal nemůže, nejedná se totiž o elastickou mičudu nebo hopík.
Pokud se chcete dostat na vyvýšené místo, jednoduše naberete velkou rychlost a namíříte si to na přírodně vytvořenou rampu a za pomocí setrvačné energie se na cílené místo vymrštíte. V některých částech je možné využít magickou moc. Například zrychlení rotací nebo narušení fyzikálních zákonů.
Variabilní prostředí
Mapy se skládají ze tří obrazů, jejichž překonání vás posune do další úrovně v kapitole. Pohyb z jednoho rámečku do druhého ve mně evokoval pocit skákání z jednoho komiksového políčka do druhého a jednoduchý a vždy dodržený koncept úrovně, udržuje celkem svižné tempo hry. Abyste překonali nástrahy v následujícím obraze, musíte občas nabrat trochu rychlosti v tom druhém nebo aktivovat či posunout nějaký předmět.
Úžasná audiovizuální stránka hraje prim
Prostředí i grafická stylizace se v jednotlivých kapitolách radikálně liší a to hraje ruku v ruce i s přizpůsobení herní strategie. V zamrzlé pustině řešíte jiné hlavolamy, než na deštivých blatech. Ono střídání designu výtečně bojuje proti pádu hry do stereotypu. Při hraní jsem se vždy docela těšil, co nového si pro mě vývojáři připravili nebo do jakých končin se svým kulatým avatarem zavítám.
NightSky dělá opravdu čest svému jménu a prostředí, v němž se většinu času pohybujete, je svým způsobem velmi pochmurné. Postupně se nebe rozednívá, ale i tak vás v prvních kapitolách může zaskočit jemně depresivní atmosféra. Ihned jsem si vzpomněl na hru Limbo, jež nedávno vyšla po Xboxu 360 i na PC. Všechny objekty jsou černé. Celá scéna lehce připomíná rozpohybovaný linoryt, u něhož hraje v pozadí minimalistická hudba. Ta většinou ustupuje hlasitějším zvukům prostředí, ale obraz výtečně podbarvuje. Nesmělé brnkání na kytaru může v některých situací udělat víc, než celý symfonický orchestr s epickou symfonií.
Co asi vývojáři neplánovali…
Největší problém jsem ovšem měl s opravdu špatným level designem. Jsem si jist, že valnou většinou překážek jsem překonal jinak, než si autoři představovali, což je u logické hry velký nedostatek. Občas se stačilo rozjet ohromnou rychlostí kupředu a na konec úrovně se dostanete, aniž vlastně víte jak. Prostě se dá hrubou silou a s malou dávkou štěstí protlačit až do cíle. Zachraňuje to naštěstí možnost přepnout na vyšší úroveň obtížnosti, ale i tak mě mrzelo, že po mě NightSky nevyžadovalo moc přemýšlení.
Příjemné oživení koulející hratelnosti občas nastane, když je vám umožněno osedlat jeden z bizarních strojů. Ty vypadají jako z dílny Leonarda da Vinciho a váš krystal je jejich srdcem i motorem. Můžete si tak v některých úrovních zalétat nebo projet v autě poháněném rotací. Oněch situací se sice ve hře nevyskytuje tolik, ale potěší. Někdy jsem si daný level jen tak zopakoval, protože jízda po hrbolatém terénu byla velká legrace.
Závěr a hodnocení
Za NightSky stojí stejné herní studio, jako za před nějakým časem recenzovaným Cave Story. Vývojáři z Nicalis (doporučuji navštívit jejich webové stránky) rádi portují své produkty na všechny možné platformy od PC po kapesní konzole či mobily a to je jedině dobře, protože je velmi pravděpodobné, že se s dalšími jejich hrami v budoucnosti ještě setkáme. NightSky možná není ve velké konkurenci logických her, založených na využívání fyziky, jedničkou, ale času stráveného v její společnosti rozhodně nelituji. O svátky jsem si díky ní skvěle odpočinul a po uplynutí poměrně krátké herní doby jsem ji začal hrát znovu na vyšší obtížnost. Dle mého názoru hra za zkoušku rozhodně stojí. Nebýt špatného designu úrovní, bylo by hodnocení jistě o hvězdičku vyšší.
Výhody
- Atmosféra
- Grafika
- Hudba
- Herní mechanismy
- Variabilita prostředí
Nevýhody
- Level design
- Délka hry
- Obtížnost
