Jenže těch „pár příkazů“ by se muselo vyjmenovat, popsat, co mají dělat. Taky by se nejspíš zjistilo, že nedostačují na popis všech požadovaných vzorců, takže by se muselo přidat i něco dalšího, co se v TeXu řeší jinak, než pomocí těch „pár příkazů“.
Samozřejmě, že z pohledu autora by bylo nejjednodušší plácnout na web jeden veliký obrázek, ve kterém bude celá „webová stránka“. A ještě lepší než obrázek je dokument v MS Wordu… Ale přeci jen se už píše rok 2012 a nároky se trochu změnily – už nejde o co nejméně práce pro autora, ale o co nejméně práce pro konzumenta.
Výhoda sémantického zápisu je mimo jiné v tom, že je možné vzoreček zformátovat podle kulturních zvyklostí uživatele, kterému vzoreček zobrazujete. Případně je možné kdykoli doplnit informace, které jsou z tradičního zobrazení nejednoznačné. Nic takového neumí ani obrázek, ani zápis orientovaný na způsob zobrazení (např. TeX). Citlivost na velikost znaků a umístění je také lepší vyřešit jednou na straně vykreslovacího algoritmu, než když to musí řešit každý autor pro každý vzoreček.