S blížícím se uvedením herní konzole poháněné parou se Valve snaží všemožně zvýšit její potenciál. Mimo jiné i tím, že pomáhá vývojářům, kteří využívají jejich Source engine, portovat již existující hry na Linux. Jednou z těchto her je i Nuclear Dawn. Původně vznikala jako pouhá modifikace pro Half-Life 2, ale její vývoj později přešel pod křídla studia InterWave, které ji vydalo již jako plnohodnotnou hru.
Jedná se o multiplayerový titul kombinující strategické prvky a FPS, podobně jako je tomu u nedávno recenzovaného Natural Selection 2. V tomto případě je však hra zasazena do zdevastovaného budoucnosti na Zemi a zápletka „modří vs. červení“ není nikterak originální, avšak u hry tohoto žánru není podstatná. Obě soupeřící strany jsou tedy víceméně identické až na drobné odlišnosti, jako je například drsný ruský přízvuk v dabingu rudého týmu.
Pravdu má náčelník!
Hráči jsou rozděleni do dvou týmů, jejichž základny jsou umístěny na protilehlých stranách mapy. Každý tým má také svého velitele. Ten sedí v bunkru (může jej kdykoliv opustit), hru vidí z ptačí perspektivy, díky čemuž má skvělý přehled o situaci na bojišti, a pomocí stavby budov se snaží expandovat k soupeřově základně, kterou je potřeba zničit.
Budovy není samozřejmě možné stavět zadarmo, ale jsou k tomu zapotřebí zdroje (Resources), které jsou různě rozmístěné na mapě. Hráč přiběhne k vyznačenému bodu, ten po chvíli čekání v jeho blízkosti získá barvu daného týmu a dokud jej soupeř „nepřebarví“, plyne z něj týmu zisk. Zde platí přímá úměra, tedy čím větší bod, tím delší doba je potřeba k jeho obsazení (řádově ve vteřinách) a tím vyšší příjem generuje.
Na mapě je krom spousty malých bodů také dvojice středních bodů a uprostřed mapy vždy jeden primární, k jehož obsazení je potřebná přítomnost několika hráčů současně. Tento bod je klíčovým zdrojem příjmu, je tedy rozumné pokusit se jej zmocnit dříve, než se to podaří soupeři a ideálně se zde udržet do doby, než k němu expanduje velitel a obklopí jej podpůrnými budovami.
Do této fáze lze držet krok se soupeřem i bez dobře spolupracujícího týmu či zkušeného velitele. Avšak ve chvíli, kdy jeden z týmů začne expandovat ze středu směrem k soupeřově základně, přichází ta pravá esence týmové hry. K základnám vede vždy několik různých cest a pokud velitel není schopný koordinovat své jednotky a nedokáže jim poskytovat podporu v podobě útočných věží či zásob munice v klíčových lokacích, soupeř na některém z míst velmi pravděpodobně prorazí a i během krátké chvíle může pocuchat linii natolik, že nezbude nic jiného, než se stáhnout daleko za původně dobyté pozice.
Pokud je boj vyrovnaný, fronta se dlouho nehýbe nebo naopak hrozí, že se pohne tím špatným směrem, lze se uchýlit i k různým úskokům. Kupříkladu je-li soupeř přespříliš soustředěn na frontu, není nic jednoduššího, než nepozorovaně vběhnout do jeho nechráněné základny, zabít velitele a poté mu bránit ve vstupu do bunkru, čímž ztratí přehled o situaci na bojišti a nemůže tak efektivně koordinovat svůj tým a stavět budovy. Zkrátka cokoliv, s čím soupeř nepočítá a co ho může srazit na kolena, byť jen na krátký okamžik, může zapůsobit jako pověstné mávnutí motýlích křídel a v důsledku rozhodnout celou hru.
Kámen – nůžky – papír
Ve hře jsou k dispozici čtyři typy jednotek. Každý typ má jak své silné stránky, tak i své slabé stránky. Typ jednotky je potřeba volit nejen podle toho, jak si to žádá aktuální situace, ale také tak aby se jednotliví členové týmu vzájemně doplňovali, protože u přespříliš stejnorodého týmu hrozí, že soupeř snadno zneužije jeho slabiny.
Exo je jednotka v mocném exoskeletu. Má několikanásobně vyšší množství hitpointů než ostatní typy a k tomu vysoce účinný rotační kulomet, takže v boji tváří v tvář dokáže jednotlivec zdecimovat i několikanásobnou přesilu nepřátelských jednotek. Exo jednotka by se takto mohla jevit zdánlivě nepřemožitelná, ale to pouze do doby, než se na scéně objeví Stealth.
Stealth disponuje možností aktivovat na omezený čas neviditelnost a ve své výbavě má bodnou zbraň, která dokáže jednou přesně mířenou ranou zezadu zabít kteroukoliv jednotku. Kombinace těchto vlastností a soupeřovy nepozornosti dokáže eliminovat skupinku, která by za jiných okolností hravě zlikvidovala řadu budov či jednotek.
Achillovou patou Stealth jednotek je Útočná pěchota. Má k dispozici speciální mód pohledu, který dokáže neviditelné jednotky odhalit. Tento pohled je nepříjemný pro hráčovy oči, objekty v dálce nejsou snadno rozeznatelné a jeho použití je takto záměrně limitováno.
Trochu stranou z tohoto propletence vzájemných slabin stojí podpůrný typ jednotek, což jej ovšem nečiní nepotřebným. Tento typ dokáže pomocí EMP granátů krátkodobě vyřazovat z činnosti budovy, opravovat budovy vlastní či poskytovat střelivo a zdraví pro okolní jednotky. V pozdějších fázích má k dispozici také plamenomet, který je zhoubou nejen pro budovy, ale i pro šiky nepřátel.
Pátá kolona
Ve většině hráčů je soutěživost pevně zakořeněna. Veškeré počínání ve hře bodováno a celkové hodnocení si lze kdykoliv zobrazit v přehledné tabulce, aby nikdo nezůstal na pochybách o tom, kdo je tady šéf.
Body se získávají za obsazování zdrojů, ničení a opravování budov, eliminaci soupeře či poskytování podpory spoluhráčům. Tato honba za co nejvyšším skóre může někdy vést k tragikomickým situacím. Hlouček bodůchtivých hráčů se bezmyšlenkovitě seběhne u zdroje, jehož získání je bohatě obodováno, namísto eliminace soupeře, který nerušeně ničí budovy opodál, či místo strategického krytí ostatních spoluhráčů během obsazování daného zdroje. Takovéto skupinky jsou také snadným terčem a jediný šikovně hozený granát dokáže hravě zvrátit početní převahu na klíčovém místě na stranu soupeře, jen kvůli „chamtivosti“ jednotlivců. Někdy je tedy potřeba se skřípěním zubů obětovat drobný osobní zisk pro celkové dobro týmu, protože právě jeho vítězství je to, co se ve skutečnosti počítá, nikoliv body v tabulce.
Výhody a nevýhody
Herní mechanika je skvěle vyvážená, ale tato rovnováha je zároveň velice křehká. Pokud se utkají nevyvážené týmy nebo se pozice velitele chopí nezkušený hráč, hra může skončit během desítek minut a taková porážka může být značně demotivující. Při boji dvou vyrovnaných týmů je však hra velice zábavná a natolik strhující, že se snadno přistihnete nad ránem při tom, jak jste si už před několika hodinami plánovali „dát poslední hru a jít spát“.
Komunita této hry není po pár letech od uvedení příliš velká, ale je o to oddanější. Pravděpodobně budete tedy často hrát s těmi samými hráči na těch samých serverech, nicméně díky této komornosti se snadno stanete členem komunity.
Source engine má nejlepší léta za sebou. Hra tedy nenabídne oslnivé efekty jako současné AAA hry, i přesto její zpracování neurazí a lze ji díky tomu snadno provozovat i na strojích s nižším výkonem.
Celkový dojem sráží několik drobných chyb, které se ve hře nacházejí. Jejich odstranění by mělo však přijít spolu s uvedením linuxové verze, která má v současnou chvíli nálepku „beta“.
Hra je k dispozici na Steamu za cenu 8,99 dolarů.
ČLÁNKY DO MAILU