Vlákno názorů k článku O falešné nutnosti archivovat vše a topení se v nepodstatných detailech od Michal Kubeček - Koho dnes trápí, že z 5 tisíc kratičkých...

Koho dnes trápí, že z 5 tisíc kratičkých domácích videí, která natočil svým smartphonem, mu jich 1 750 umřelo s původním iPhonem?

Videa točím jen zřídka , ale u fotek to mám spíš naopak. Jednou za čas si jen tak procházím starší fotky, z nichž jsem většinu nikdy nikomu neukazoval. Uchovávám všechno od roku 2003, kdy jsem začal fotit digitálně, a kdyby část z toho zmizela, sice bych se z toho nezhroutil, ale určitě by mi to vadilo dost. Spíš je mi líto, jak málo se toho zachovalo z doby předdigitální.

Je mi ale jasné, že většina lidí to má přesně naopak: všechno do minuty nasdílet a po pár dnech (většinou spíš druhý den) už to až na pár výjimek nikdy nikdo neuvidí, včetně autora.

Já také fotky archivuji, ale je fakt že foťám foťákem a ne telefonem. Jenže ona realita je taková, že většina lidí nefotí, většina lidí sdílí zážitky. Když někdo vyfotí telefonem řekněme orloj, tak ve skutečnosti vůbec nejde o tu fotku. Když to někomu pošle nasdílí, tak ne jako "koukej, jakou jsem udělal pěknou fotku orloje", ale jako "koukej, jaký tu mají orloj". Kvalita nikoho nezajímá, protože jde čistě o to sdílení zážitku, ta fotka je pouze prostředek.

To "sdileni zazitku" je spis o psychicke nevyrovnanosti... Lide sdili prevazne kvuli umocneni pocitu, ze dany "objekt" za neco stoji a oni byli u toho. Pokud dojde ke kladnemu hodnoceni ostatnich, dojde k ziskani sebejistoty, ze to byl dobry napad "to zazit"... V opacnem pripade nabehne zklamani a diskreditace... Jde tedy opravdu ve skutecnosti o cilene poznavani a nebo o udrzovani predstavy o svem socialnim kreditu ? ...Kazdopadne je asi treba se v budoucnu zamyslet nad tim balastem, ktery kolem sebe nabalujeme, protoze az se preneseme pres udrzitelnou hranici... tak nas budouci generace proste smaznou.... Kdo by to taky mel chut tridit, ze jo :)

Komu záleží, jestli nás budoucí generace smáznou nebo ne, budeme mrtví.

Ale ono jsou lide kterym zalezi co bude az budou mrtvi. Jinak by si nestaveli pomniky jiz za sveho zivota ze?

Ty ses psychicka nevyrovnanost. Proste nekteri lidi radi sdili sve zazitky s jinymi. A obvykle to neni znamka nevyrovnanosti, jen jsou proste jini nez ty. Sestimsmir.

"Proste nekteri lidi radi sdili sve zazitky s jinymi. " - delat neco rad, je zase jen o tom, jaky pocit z toho mate. Neni to bezucelne ;)

Lide sdili prevazne kvuli umocneni pocitu, ze dany "objekt" za neco stoji a oni byli u toho.

Něco na tom bude. Teď v srpnu jsem takhle u Pančavského vodopádu fascinovaně sledoval, jak jeden člověk za druhým vstupuje na vyhlídku, na vodopád se skoro ani nepodívá, otočí se zády, udělá si selfie a jde pryč.

tak nas budouci generace proste smaznou.... Kdo by to taky mel chut tridit, ze jo :)

S tím počítám, že celý ten můj archiv mne nepřežije. I když, jeden nikdy neví. :-)

Takhle jsem vylezl na jeden kopec, kam samozřejmě vedla i lanovka. A když jsem se vyškrábal až na rozhlednu nahoru, a spočinul zrakem v dáli, tak hned na mě dvě slečny vybafly: "Uděláte nám fotku?"
Samozřejmě oblečené na Instagram či Only fans focení.

8. 9. 2023, 15:50 editováno autorem komentáře

To je pravda a IMHO je ten jev obecnější, netýká se jen focení. Mám pro to soukromý termín společenské ADHD. Já mám proti tomu nějakou přirozenou imunitu, takže většinu fenoménů, které hýbou světem, buď vydržím ignorovat, dokud zase nezapadnou (což trvá čím dál kratší dobu), nebo je vezmu na milost až když jsou prověřené časem, což se v praxi obvykle shoduje s dobou, kdy už pro většinu ostatních začínají být pasé.

Mám to úplně stejně - buď si nějakého dobového fenoménu všimnu až už když je (někdy i hodně dlouhou dobu) pasé nebo mi přijde jako totální pitomost, kterou je snadné ignorovat viz barbie selfie apod. Mám to tak už od dob tamagotchi :D

Já u toho neustálého focení a natáčení všeho a všude vnímám ještě jeden rozměr: Často to na mě dělá dojem, že pro dotyčné je důležitější to nafotit nebo natočit, ale víc se soustředí na ono pořizování záznamu, než aby si užili tu pěknou nebo zajímavou chvíli. Takovým pěkným ilustračním příkladem je, když si lidi natáčí nebo fotí svými super smártfouny ohňostroj, kde se střídá černá obloha s jasnými záblesky (takže o kvalitě záznamu takovým zařízením se dá alespoň u většiny z nich úspěšně pochybovat). A místo aby si užili ty pěkné pyrotechnické efekty na obloze, koukají celou dobu do mobilu a natáčí video nevalné kvality, na které si za pár dní už nejspíš ani nevzpomenou.

Přesně takhle jsem kroutil hlavou, když jsem teď nedávno viděl záběry na tribuny na MS v atletice. To mi přijde ještě absurdnější než ten ohňostroj.

Ten příklad s ohňostrojem je to pěkný příklad a trefil jste přímo do černého.