O. Neff: Upřímně nenávidím woknový Word

Jestli jsem něco zaslechl? Já mám na hajzlu počítač (router) a ten jede na Linuxu. Takže v intimních chvilkách mi Linux šeptá do ucha. Dokonce tam mám přístup, až na to, že jsem zapomněl heslo. Tím jsem přišel o skvělou příležitost udělat neuváženými zásahy v systému paseku.

Z toho plynou dvě věci, jednak že jsi spokojený uživatel Linuxu :) a druhák, že patříš k lidem, kterým je lépe zakázat přístup k určitým oblastem v počítači, pokud má ještě někdy fungovat. Je to tak nebo někdy neodoláš a podíváš se počítači ‚na zoubek‘?

Přirozeně, že mi to vrtá v hlavě. On to není comp, který by byl akorát tak na podepření viklavý nohy od stolu. Mám s ním ZÁMJERY dalekosáhlého výhledu. Akorát že já blb zapomněl to heslo.

Aha, takže se chystáš používat Linux i k jiným věcem, než je šeptání do ucha na záchodě? Budou si tedy čtenáři někdy číst Psa napsaného v texťáku pod Linuxem?

Já si myslím, že čtenáři je putna, jestli je text napsaný husím brkem nebo linuxovým texťákem. Spíš mám záměry s tím počítačem – upgradoval jsem ho a bude nadále sloužit jako server. No a rád bych aspoň trochu nakouk linuxu pod pokličku. Já se kdysi docela bezproblémově orientoval v DOSu a tak si myslím, že ten linux nemůže být úplná Kabbala!

To určitě není a věřím, že Linux v Tobě získá nového fanouška. Jaký je vlastně Tvůj názor na souboj Linux (Apple) vs. Microsoft, potažmo názor na Microsoft samotný? Je to geniálně řízená firma, která jde tvrdě za svým cílem, nebezpečný monopol, který nám může přerůst přes hlavu nebo jde jen o relativně krátkodobou záležitost a za dvacet let nebude nikdo vědět co to byly Windows?

Asi tě zklamu. Já nejsem antimrkvosoftový fanatik. Upřímně nenávidím woknový Word a myslím si, že vychází z chybné filosofie „univerzálního nástroje“. Proto je těžkopádný a fakt, že ve své poslední verzi produkuje multikilobytové fajly svědčí o tom, že v Redmondu kašlou na zákazníka: ve věku elektronické pošty je toto čisté svinstvo.
Nicméně, k woknům samotným: pochopitelně že je to kopie jablečného rozhraní. Jenže, zase, mně jako uživateli je to jedno, zda je něco kopie nebo není. Já potřebuju pracovat a od verze 95 se mi s wokny pracuje velmi dobře. Uznávám, že je to příšerně těžkopádný, neelegantní systém. Slouží mi ale už čtyři roky bez větších problémů. Až minulý týden si mi kleknul počítač, ale musím podotknout, že je to spíš vina hardwaru než woken.
Souboj Linux – Mrkvosoft respektive wokna těžko posoudím. Mohu jen hádat, a pak tedy řeknu, že si nedovedu představit, že by se podařilo široké vrstvy publika přesvědčit, aby přešly na Linux. To by musel Linux přinést nějaké evidentní výhody – a ty, o kterých zatím slýchám vyprávět, nejsou, obávám se, pro běžného jůzera rozhodující. Co bude za dvacet let nikdo seriózní nebude hádat – záleží na hardwaru, jaký bude v té době.
Podle mě nyní jde o jedno: o voice recognition. Kdo vyřeší hlasovou komunikaci s počítači (v praxi jsme to viděli v Blade Runnerovi), ten to vyhraje. Pak totiž jůzer vůbec nebude vnímat nějaký operační systém. Prostě – bude komunikovat s počítačem, jako komunikujeme my dva. A my dva taky nevíme, přes jaké servery naše maily běží a jaké mají OS. Je nám to putna. Já to ani nechci vědět. Jsem zvědavý na tvoje zajímavé otázky :-).

Rozumná hlasová komunikace s počítačem je podle mě zatím ještě sci-fi (Tvůj obor :), nebojíš se, že tím počítače definitivně ztratí určité kouzlo? Nebude svět, ve kterém si budu povídat s ledničkou, sporákem, myčkou, televizí atd., trochu smutný? I když představa sekretářky křičící na počítač ‚kontrol-alt-dylít‘, je vcelku zábavná :).

Gramofón na kliku měl mnohem větší kouzlo, než CD player – jen jakou měl krásnou trumpetu! A což teprve kočár se šesti lipicány – postav vedle něho felicii! Jsou dva druhy kouzla. Jedno, to je estetická nostalgie k minulosti. Líbí se nám gramofóny s klikou, líbí se nám kočáry. Jenže chceme poslouchat muziku v hi-fi kvalitě a chceme stát v zácpě na Barrandovském mostě ve felicii. To je to druhé kouzlo – to vyplývá z interakce s moderní technikou. To první kouzlo, to je pasivní, čistě estetické. Kdežto kouzlo druhé, to je akce, to je soužití, mnohdy i konflikt.
Soužití s počítačem: jak je to dávno, kdy jsme pracovali pod DOSem. Byla to vcelku romantická záležitost. Psali jsme si makra, pak přišly 386ky, na nich dosovské programy lítaly jako když Němci skáčou do krytu… No a pak přišly wokna. Já se držel DOSu zuby nehty, až do 95 roku. Přišel internet, multimédia, sdílení úloh. Ve woknech.Přišel jsem o nějaké kouzlo? Jistě. Ale pracovat chci na osmi otevřených aplikacích najednou a to DOS nikdy nedokázal (nedokázal to uspokojivě, snaha byla, já taky zkoušel DR-DOS 6ku). Tohle kouzlo druhého typu, to si neseš v sobě, a bude tě ovládat, ať budou mašiny a operační systémy jakékoli.

To je moc hezky řečeno, přesto mi z dokonale počítačového světa běhá mráz po zádech. Už dnes si občas počítače dělají co je ‚napadne‘ a to nemají na starosti relativně nic podstatného. Viděl jsi Matrix? Všichni si říkají pohádka, ale stejná pohádka byl před sto lety Internet. Myslíš si, že lidstvo dospěje k podobným koncům nebo jsme přeci jen inteligentnější než si o sobě myslíme a podobnou sci-fi nedopustíme?

Počítačový svět nebude nikdy dokonalý. Zrovna dneska jsem nainstaloval všechny shity do Pentia III. na 450 MHz a říkám si, no konečně mám pořádnou mašinu! Jenže taky vím že si … kdy? za měsíc? za čtvrt roku? … budu říkat, to je ale líná svině! Prostě, dřív jsme se s compem bavili přes stavovou řádku, teď myšujeme a pak na něho budeme řvát. Tím to myslím skončí, nevěřím na „direct communication mind to machine“. On ten vývoj nepůjde pořád takhle strmě.
Pokud jde o Matrix, to je samozřejmě závažná výzva, to co v tom filmu je. V umělém světě do velké míry žijeme už teď. Například naše vnímání politického prostředí je totálně umělé, zprostředkované, virtuální. A dále: už brzy bude veden masivní útok na psychiku a jejího hlavního (věřím že ne jediného) nositele a generátora, na mozek. Dovedu si představit „brain boostering“ nebo „brain upgrade“, a taky si dovedu představit prostředky, které činnost mozku budou ovlivňovat. Jenže to není nic nového, první o tom psal Huxley v Brave new world, u nás se to zpravidla překládá jako Konec civilizace. To je špatný překlad, protože to JE civilizace, a bohužel ne její konec ale začátek. Počítače, či jejich nástupci, se na tom budou taky podílet. Viděl jsi na Interkameře brejlovou televizi, něco jako video-walkman? To bude první krok. Budeme si vkládat interfejsy do mozku a taky na všechny smysly co máme. Konec konců, už i voňavka je filtr na pachy světa, nemyslíš? Walkman je filtr na zvuky světa, lidi se dobrovolně vzdávají radosti poslouchat pěnkavy a volí místo toho techno. Neodsuzuju to. Otázka, jestli něco dopustíme nebo nedopustíme je úplně mimo. Nemáme na to vliv, je to meta-přírodní proces, na který máme stejně malý vliv jako jednotlivci, jako na sluneční erupce.

Určitě by bylo zajímavé vidět svět za sto let a přesvědčit se na vlastní kůži, co se splnilo a co ne, ale to se asi ani mě, ani Tobě nepovede, takže se vraťme zpět do přítomnosti. Prostor určen pro náš rozhovor se pomalu naplňuje a tak bych se Tě na závěr zeptal, co chystáš nového, na co se mohou těšit příznivci Psa a Digineffa?

Zrovna dneska jsem přivezl z tiskárny balíky s novým vydáním knižního Neviditelného psa. Koncem října by měl vyjít Klon´99 – Zakázané technologie, Vize 21. století plus nějaké nevydané povídky. No a chystám se rozjet román. Rozhodně to nebude pokračování Tmy, do toho mě sice pár lidí tlačí, ale nedám se. Bude to humoristická drasťárna a asi se to bude jmenovat Děti. Pěkný hajzlové, tyhle Děti!
:-)

Díky za rozhovor