Vlákno názorů k článku Od EGA ke grafickým kartám MCGA a VGA od sgaba - ,,Umožnila vývoj sofistikovanějších her a později byla kombinace...

Já mám pocit, že i Intel 386 DX existoval na 40 MHz - protože to jsem měl, s přidaným 387 koprocesorem. (Mimochodem: byl to můj poslední PC s pasivně chlazeným CPU.)
Napsal bych, že to bylo na svou dobu dělo, ale fakt je, že jsem si to pořizoval ve chvíli, kdy se vyrojily 486-ky. I tak jsem měl doma lepší stroj, než byl můj pracovní v kanceláři (Dell, 386 SX, 25 MHz).

1. 8. 2024, 13:36 editováno autorem komentáře

Intel 386 DX končil na 33 MHz. Všechny 386DX40 u nás (a že jich bylo dost) byly od AMD.

https://en.wikichip.org/wiki/intel/80386
https://en.wikichip.org/wiki/amd/am386

Rozporovat to nebudu, už je to hodně dlouho...!
Jen pamatuji, že jsem na tom měl Windows 3.10, grafickou kartu Paradise VGA (SVGA) s 1 MB paměti - a televizní (grabovací) kartu! Jenže na to grabování už ta 386-ka nestačila (nestíhala komprese, a když jsem přepnul komprimaci na HuffYUV, tak sice stíhal procesor, ale přestal stíhat harddisk), takže jsem upgradoval na 486DX-100, což papírovým výkonem překonalo Novell server, na kterém nám jela firma. ;oD

To je nejaka haluz. 386ka nemohla stihat realtime kompresi absolutne vubec ani z rychliku. TV karty te doby mely obvykle hw kompresi primo na sobe. Ta 386 to musela nestihat kvuli obsluze IO.
Jinak TV karty te doby pro realtime sledovani byly vetsinou propojeny primo na VGA bypassem pres VGA feature konektor.

Je to přesně tak: 386-ka to nestíhala.

Ta karta byla připojená externě VGA kablíkem (délka cca 10 cm), Windows jen nakreslily modý obdélník, předaly souřadnice (levý horní, prvaý dolní...), a kde našla modrou, dala obraz z televize. Grabování prováděla sama, jen to podala skrz Windows na disk. Ten to ale nestíhal.
Zajímavé je, že se tomu dal do cesty postavit kodek, který provedl komprimaci, takže se disku ulevilo - a že HuffYUV to na té 386+387 skoro stíhal (a při dostatku RAM se nechalo nahrát přes 90 minut). Vtip byl v tom, že bez komprese se to cpalo na disk rovnou, jen s nějakou malou cache, zatímco přes kodek toho dost zůstávalo v RAM - takže i mírný stupeň komprimace zajistil, že se to stíhalo.
Nestíhající IO disku bylo navíc důvodem, proč jsem do počítače vrátil starší 40 MB disk - na tom byl systém (C:), zatímco zápis na novější (80 MB, později 135 MB) disk se tolik nebrzdil - limitem byla propustnost jediné IDE kšandy, nikoliv zběsilé kmitání hlaviček.
Nicméně motivace k zakoupení 486-ky byla značná. (Ani pak to ale nějaké real-time komprimování moc nezvládalo - ale mohl jsem na to HuffYUV víc šlápnout. A základní deska měla dva IDE kanály, takže disky mohly být zvlášť.)

Jaká byla kvalita toho videa ? 90 minut na maximálně 80 MB nebo 135 MB aj aj.
Z doby 486ky si pamatuji přehrání MPEG1 klipů co měli snad 176x120 pixelů . Prostě taková větší poštovní známka. Případně nějaké AVI v méně náročném kodeku co bylo o něco větší, ale i tak to nedosahovalo ani na 320x200.

Na takhle dlouhý záznam to šlo na 160x120 bodů (nebo těch 176x120), ale dalo se z toho vytáhnout i 380x224. Obvykle jsem ale nahrával jen kousky, typicky v rozlišení 240x180. (Ještě je mám schovaný, i když po rekompresi - nové programy neznají ty 256-barevné formáty. ;oD ).

Proto grabberi meli vetsinou trochu silnejsi 486 nebo pentium a SCSI disky coz pozdeji vyuzili pro prvni vypalovacky ktere byli tez SCSI.
O trochu pozdeji nekdy kolem roku 96-97 za ery nastubu DVB uz hw komprese nebyla samozrejme treba treba a treba z historickeho receiveru dbox od Nokie slo grabovat primo pres SCSI kabel.

Ona ta karta tenkrát nebyla primárně určená pro grabování, ale opravdu jen sledování televize. To, že jsem byl schopen si film jeden večer (noc) nahrát a druhé odpoledne pustit, byl příjemný bonus. ;o)
Ale je pravda, že mne to motivovalo k posílení stroje - a posléze k pořízení lepší karty... Právě jsem si uvědomil, že s televizí v počítači žiji pěkných kulatých 30 let! ;oD

Fajn, uznávám: kulaté to bude, až to bude 32 let. ;o)

2. 8. 2024, 20:28 editováno autorem komentáře

I já jsem měl grabovací kartu s tunerem. Byl to věčný souboj s mizernými drivery a mizernými aplikacemi, ale uznávám, že se to dalo používat. Od příchodu DVD, a později rychlého internetu, nějak nemám potřebu. Nechce se mi koukat na příšerně dabované filmy, ořezané na formát 4:3, prokládané reklamami na vložky a prací prášky (nebo co zase dneska letí). Raději si pustím film který chci, kdy chci, v daleko lepší kvalitě, bez dubbingu a bez reklam. Upřímně už si nevzpomenu, kdy jsem měl naposledy televizi puštěnou. Asi někde na hotelu před 5-10 lety.

Souboj s ovladači zůstal, ale aplikace se dost zlepšily.
Kdysi, na Windows 3.10, to bylo celkem pohodové, protože ke kartě byly drivery i aplikace. Na Windows 95 to začalo skřípat (drivery byly schopné shodit systém), na Windows NT to byl trochu boj (systém se nenechal shodit a zabil proces klidně vprostřed práce). Krutý byl přechod na Windows 2000, protože drivery pro NT odmítly fungovat, ale aplikace zůstala stejná...
Nicméně dnes mám kartu, která spokojeně funguje ve Windows 10 (jedenáctky budou zase boj...) i Linuxu, druhou na Raspberry PI, program na PVR a klienty na všem.
Programů ořezaných na 4:3 je pomálu, ČT vysílá ve FullHD, a pokud si něco chci nahrát (abych se na to druhý/třetí den podíval), není s tím problém.
Jasně komerční stanice v pozemním vysílání dělají, co mohou, aby se na ně, pokud možno, nikdo s dostatkem příčetnosti a alespoň trochu slušným zrakem nedíval. ;oD

To rád slyším, že se situace alespoň v něčem zlepšila. A na tom posledním odstavci se zcela shodneme :)