Nesmyslně velký adresní prostor umožňuje přežívat nesmyslně nastaveným pravidlům přiřazování adres. Je to takový zajímavý paradox, že IPv6 bude možná vyčerpáno dříve, než IPv4. Pokud budou adresy přidělovány současným způsobem a pokud si o ně řekne těch 98% uživatelů, budeme se možná už za 5 let divit a plánovat nějaké další IPv…
Takže nevýhoda nesmyslně velkého adresního prostoru je ta, že svádí k nesmyslně velkému plýtvání. A v případě IPv6 byli autoři svedeni úplně stejně, jako v počátcích IPv4. A je to o to horší, že zatímco v případě IPv4 se adresy A a B dávaly z lehkovážnosti, v případě IPv6 je tohle plýtvání zakotveno přímo v RFC.