Většinou jsme zvyklí o open source hovořit jen v oblasti technologií – ať již jde o otevřené protokoly, na kterých stojí internet, formáty dokumentů a především software. Ostatně právě v této oblasti se celá myšlenka open source začala rodit. Dnes jde ale o fenomén, který daleko tyto hranice překračuje. Začalo se hovořit o otevřeném školství, vědě, přístupu k informacím, dokonce o politice, kultuře či etice. Ve všech těchto oblastech se více či méně uplatňují tyto otevřené koncepty a je zajímavé sledovat, do jaké míry jsou myšlenky ze světa technologií „přetavitelné“ na obecné společenské paradigma.
Za zmínku jistě stojí etika, která je postavená na konceptu open source. Pokud chceme budovat nějaký ucelený etický systém, pak je třeba si říci, z jakých premis budeme vycházet a co je pro nás důležité ve vztahu k činům – zda akt jako takový, jeho důsledek nebo třeba jen motivace. Etické systémy jsou různé, protože mají odlišný vztah k činům a právě silnou diferenci v přijatých premisách.
Tak například Kant by do nich zahrnul kategorický imperativ ve dvou verzích: 1. vždy jednej tak, aby se minima tvého jednání mohla stát maximy obecného zákonodárství a 2. nikdy není možné člověka použít jako nástroj, ale vždy jako účel sám o sobě. Jiné systémy by mohli stát na požadavku obecného blaha a sociální spravedlnosti.
V zásadě všechny etické systémy, které jsou otevřené do premis, připojují požadavek na to, aby člověk tvořil a publikoval otevřeně a dostupně pro každého. V tomto kontextu se samozřejmě objevují také motivy sociální či humanitární. Takové jednání by vedlo k odstranění patentů a autorských práv (co se týče jejich ekonomické vymahatelnosti) a podle některých by mohlo přispět ke snížení cen léků a zvýšení jejich dostupnosti pro země třetího světa. Jistě není bez zajímavosti připomenout, že na těchto principech stavěl raně středověký systém křesťanské kultury – nikdo svá díla nepodepisoval a díla se volně šířila mezi kláštery Evropou.
Mimo open-source kultury se objevuje ještě jeden významný proud, který se nazývá Free culture. Ten uznává právo autora na určitou autorskou ochranu. Propaguje tak například šíření bezplatných knih, fotografií atp. Objekty jsou tedy šířeny zdarma, ale není možné je svobodně upravovat, zasahovat do nich a dále je využívat pro vlastní uměleckou práci. Jde o směr, který je zřejmě rozšířenější a má mezi autory více zastánců, protože chrání (alespoň atomicky) jejich práva a oceňuje jejich jedinečnou a osobitou roli. Oba směry žijí vedle sebe, navzájem se ovlivňují a často také prostupují.
Open-source film
Zřejmě nejviditelnější oblastí, kde se dnes open source kultura prosazuje, je film. Podat nějakou přesnou definici toho, co vlastně do této kategorie spadá, není úplně snadné, ale obecně je možné sledovat několik základních kritérií. Předně je to otázka licenční politiky – je třeba aby byl film volně šiřitelný, bylo možné jej stáhnout a snadno editovat. Licence musí být volena tak, aby umožňovala takové nakládání s filmem. Dalším požadavkem je dostupnost všech zdrojových dat (například všech původně natočených scén, hudby, dialogy, scénáře,… – to je možné většinou jen v určité omezené míře), případně vytvoření v některém otevřeném nástroji pro editaci videa.
Pokud bychom se chtěli podívat na to, jakým filmům se v této oblasti nejvíce daří, tak je možné vysledovat několik základních kategorií. Velký úspěch mají animované filmy, které jsou často vytvořené v Blenderu a nejsou příliš dlouhé. Jejich kvalita je na velice slušné úrovni, jsou vtipné, hravé a pěkné. Druhou velkou kategorií jsou pak dokumentární filmy, které mají často přesah až k uměleckým snímkům. Samozřejmě se pak najdou také díla, která není možná do žádné s těchto kategorií zařadit.
Pokud bychom měli uvést alespoň některé ukázky, tak je možné zmínit například Sintel, který byl vytvořený v Blenderu. Krátký animovaný film pochází z roku 2010 a tři dny po svém festivalovém uvedení byl již k dispozici na internetu. Hlavní dějová linie se točí okolo vztahu dívky a draka, kterému pomůže přežít zranění, ale později jej nevědomky zabije. Děj má spád, kvalita zpracování je velice dobrá. Rozpočet byl 400 000 Euro.
Elephants Dream je dalším animovaným filmem, který je přibližně dvanáct minut dlouhý, taktéž vytvořený v Blenderu. Na DVD jsou umístěny všechny použité materiály, takže není problém v díle kdykoli pokračovat. Základní dějovou linií je příběh dvou mužů, kteří jsou uvnitř stroje a hledají z něj cestu ven.
BoyWhoNeverSlept je hraným snímkem na hranici komedie a romance. Nabízí příběh dvacet tři let starého spisovatele, který prožívá vztah s šestnáctiletou dívkou. Rozpočet byl asi 200 dolarů.
Filmů, které byly vytvořené jako open source, je ale mnohem více – doporučit můžeme především Code Rush, který popisuje uvolnění zdrojových kódů Netscape, na kterých mohl vzniknout projekt Mozilla. Pěkný je také animovaný snímek Big Buck Bunny či hraný film Valkaama.
Závěrem
Ač je open source kultura podstatně bohatší, než jsme zde mohli naznačit, podařilo se snad ukázat, že tento přístup může být zajímavý také například v oblasti filmové tvorby. A to nejen v tom, že je možné snadno vytvářet pokračování snímků (zvláště těch animovaných), o které již nikdo nestojí, ale je samozřejmě možné jim dávat také 3D rozměr, modernizovat je, nebo na základě publikovaných materiálů vytvořit něco zcela nového.
Přiložení zdrojových kódů k dílu mu tak dává další rozměr, který do procesu kreativity může zatáhnout podstatně více lidí, než kolik by bylo možné u filmu, který je dostupný jen pod některou z Creative commons licencí.
ČLÁNKY DO MAILU