To znamená, že když někdo má dost peněz, tak kohokoli může zažalovat za jakoukoli aktivitu související s Javou.
Zákon prostě neříká, co se smí a nesmí. Zákon funguje tak, že můžeš kohokoli zažalovat u soudu a až ten soud rozhodne, zda se to smělo nebo nesmělo udělat.
Jiné příklady:
Ono to přeložení bytekódu Googlem, aby se vyhnul patentům, je taky činnost obecně neymslná, protože
Jenomže právníci se na právo nedívají logicky, takže z dostatečně gumové směsice textů psaných formálním jazykem získají dojem, že je to „patent na FAT“ nebo „patent na Javu“ a detaily je nezajímají, podle toho se pak soudí.
Ad GPL: ano i ne. GPL explicitně toto nezakazuje, ale implicitně, pokud chcete GPL knihovnu linkovat, tak (pokud nepoužijete vlastnost, že nepotřebujete deklarace, abyste mohl funkci volat) potřebujete hlavičkové soubory a ty jsou GPL a jejich použitím tedy musíte i váš kód uvést pod GPL. Ale pokud tu knihovnu použijete pomocí dlopen + dlsym, tak váš program GPL být nemusí
Rozhraní nejsou předmětem copyrightu. Takže já si můžu napsat prototyp funkce printf int printf(const char *format, ...);
a kdokoli jiný si ho může napsat taky.
To, jestli program je odvozené dílo hlavičkového souboru, je sporná věc. Ten zkompilovaný program neobsahuje žádné jiné informace z toho hlavičkového souboru, pouze názvy funkcí a počty parametrů (což spadá pod onu vyjímku na téma „rozhraní“), takže by se dalo argumentovat tak, že program není odvozené dílo hlavičkového souboru, ač byl hlavičkový soubor použit při jeho tvorbě. Stejně jako není odvozené dílo kompilátoru, kterým se to kompilovalo.
Ale lidi si to vykládají různě. Posledně, co jsem o tom s někým z Debianu diskutoval (protože tvrdil, že se prý Links nesmí linkovat s OpenSSL), tak ta konverzace vypadala asi jako:
BTW. kdyby ses na to zeptal právníka nebo soudního znalce, zda se knihovna s nějakou licencí smí nebo nesmí otevírat přes dlopen a dlsym a zda se smí hlavičkové soubory používat při kompilaci, dostaneš se k tomu, že dotyčný neví, co je to dlopen, dlsym a hlavičkový soubor.
Takže pak řešit co se smí a co se nesmí nemá smysl. To je jak kdybys chtěl alchymistovi vykládat o chemii. Nebude ti rozumnět ani slovo. A ty zas nebudeš schopen svou řeč opatřit dostatečně kostrbatým jazykem a refencemi na mytologii, jaké oni používají, takže nebudeš mít ani šanci mu něco vysvětlit tak, aby on to chápal.