Ověření předpokladů NENÍ ověřením toho, jestli jsou nainstalované nějaké balíčky. Může jít o ověření minimální velikosti RAM, typu CPU, kernelových parametrů atd. Viz link. Jinými slovy balíčky to neřeší. Když to vyřešíte pomocí vloženého skriptu, nebudete schopen s uživatelem slušně komunikovat, opět viz link jak to má vypadat. http://download.oracle.com/docs/cd/B32119_01/doc/contentdb.1012/b31419/img/db_install1.gif
Vyzvání operátora ke spuštění skriptu je třeba, pokud instalátor nemá oprávnění. Může jít například o vytvoření datových adresářů.
Výběr instalovaných features aplikace je zásadní věc. Uživatel chce provést setup aplikace, tedy připravit ji k použití. Že u vás na Linuxu setup znamená "vyber si balíček s pár soubory a skriptem, který se nakopíruje na předem dané místo", a víc neumíte, to je úplně jiná věc.
Zadání instalačního adresáře je zásadní. Třeba u toho Oracle si můžete všimnout, že můžete mít na jednom stroji více instancí, každou s jinými komponentami, jednu v clusteru a jinou ne. To těžko uděláte tím vaším "na nic se neptej, jen zkopíruj soubory z balíčku na předem dané místo".
Zadání parametrů je opět součástí setupu. Když instalujete aplikační server, jsou součástí dotazy jako "jaký typ DB mám použít", "mám vytvořit novou DB, nebo použít stávající" apod. Opět tohle balíčky neřeší.
Když instalujete serverovou aplikaci, chcete například určit, pod jakým uživatelem bude ta aplikace běžet. Opět tohle balíčky neřeší.
Takže ano, vidím řadu problémů, které balíčky vůbec neřeší. Postup instalace na Windows: uživatel spustí instalátor, a je komfortně proveden celou instalací, včetně výběru komponent a případného zadání požadovaných informací. Na Linuxu: máte změť tisíců balíčků v repository, a každý z nich obsahuje pár souborů které se nakopírují na předem danou lokaci. Nic víc balíček neumí. Výběr balíčků a vlastní zprovoznění aplikace provádí uživatel na vlastní triko, protože mu v tom setup aplikace nijak nepomůže. K tomu mají různá distra různé balíčkovací systémy, a navíc jsou balíčky specifické pro konktétní verzi konkrétního distra, a navíc existuje radost zvaná dependency hell (jako přímý důsledek mizerného řešení zpětné kompatibility). Z nějakého důvodu mi přesto tvrdíte, jak je to na Linuxu super.