Názor k článku Ostrava-Jih přechází pod tlakem od Linuxu k Windows od BoneFlute - "...ověření minimální velikosti RAM, typu CPU, kernelových parametrů...

"...ověření minimální velikosti RAM, typu CPU, kernelových parametrů atd."
Na to uživatel nepotřebuje reagovat. Na to stačí být informován.
Na tom odkazu je jasně vidět, že je to zcela zbytečné. Tvůj argument považuji za neprokázaný.

"Vyzvání operátora ke spuštění skriptu je třeba,"
Jak jsem řekl. Naprosto nesmysl. Krom skutečnosti, že v praxi to není problém, jak může mět instalátor nedostatečná práva, když běží pod rootem?

To co říkáš je hlavně naprostý nesmysl.
Balíčkovač v prvé řadě zajišťuje kompaktnost. A tebou skloňovaný požadavek "připravit aplikaci k použití" je přesně to, co dělá.
Že ty jsi zvyklej na klikátka, který to navíc naprosto nesmyslně dělají během instalace, no sorry, do toho nás netahej.

V žádném případě. Zadání adresáře je pouze nouze, pokud výrobce nebo systém neumožňuje normální fungování.
Správný postup je nainstalovat základní systém (Oracle) a požadované komponenty. A administrátorskými nástroji vytvořit takové instalace, jaké jsou požadované.
Mimochodme "To těžko uděláte tím vaším "na nic se neptej, jen zkopíruj soubory z balíčku na předem dané místo"." je tvé vyjádření. A pouze reflektuje tvou zoufalou neznalost problematiky.

"Zadání parametrů je opět součástí setupu. Když instalujete aplikační server, jsou součástí dotazy jako "jaký typ DB mám použít", "mám vytvořit novou DB, nebo použít stávající" apod. Opět tohle balíčky neřeší."
Je mi to líto. Ale takto se to opravdu dělat nedá. Takto to balíčkovače neřeší a ani nikdy nebudou.
Pokud mám starou databázi, tak je jasné, že ji chci použít. Pokud nemám, vytvořím ji.
Za druhé, databáze se nemají co vytvářet či spravovat v setupu, ale až v administraci. Tudíž na takové otázky je příliš brzy.

"pod jakým uživatelem bude ta aplikace běžet"
Opět a znova: Instalace řeší nainstalování aplikace. Nikoliv její změny od normálu.

Ano, také vidím spoustu problémů. Co se týče Windows, tak o nějakém konfortu se nedá v žádném případě hovořit. Přijdu k počítači, zjistím že nějaký dobytek tak instaloval nějakým opravdu šíleným způsobem. Půlka aplikací je vydět v seznamu, půlka není. Zjišťuju, že některé programy jsou tam dvacetkrát. Dobře si pamatuju na radu, že nesmím instalovat jiné, než tyhle kodeky. Pak, že nefunguje nic. Jakto, že něco takového vůbec jde? Některá data patří nikdo neví komu. Ano, to je ten důsledek tebou vyžadované funkčnosti. Doufám, že se toho v Linuxu nikdy nedočkáme.
Na Linuxu vyberu pár balíčků, které požaduji, balíčkovač mi k nim automaticky (ač by z principu nemusel, ale luxus je luxus) dohledá závislosti. Nainstaluju. Pak si nakonfiguruju, že chci mět pět databází (pro každý můj projekt vlastní). A to mluvím pouze o mě, jako o vývojáři. V případě, že jsem uživatele, a například databázi využívá jen ta aplikace, kterou chci, tak ta si ji samozřejmě zkonfiguruje sama.

Samozřejmě, že jsou balíčkovače super. Ne že by na nich nebylo ještě mnoho co vylepšovat. Problém je klasické demokratické: Nic lepší nemáme. Windows Installer? Ten není ani stejně dobré, natož lepší.

Na rozdíl od Windows má každé distro jen jeden balíčkovací systém. Což už samo o sobě je velké plus. (Dobře, pro nás je to samozřejmost. Ale tobě to je třeba zdůraznit. Ty to neznáš.)
Dependenci hell zřejmě existuje. Podobně jako Dll hell. Snad jen s tím rozdílem, že s tím prvým jsem se ještě nesetkal (ale slyšel vyprávět) a s tím druhým žel velice často. No jo, jenže problémy se vyskytnou vždycky o tom žádná. A já ti přeji, že Windows Installer doroste do použitelného stavu alespoň tak, jako balíčky v Linuxu.

Když se tady tak čertíš, jak ti hoří argumenty jako papírový drak, co by jsi mohl nabídnout? Samozřejmě, že neočekávám kód, ale alespoň nějakou inspiraci, jak se to má dělat. Zatím si projevil smutný nedostatek znalostí kritizovaného. Velké schopnosti v rozmazávání polopravd a zevšeobecnění. Na místo funkčních principů se tu oháníš okýnkama a uživatelským rozhraním. (To je hodně legrační.) Bazíruješ na zastaralých principech (výběr cílového adresáře - pch!). Co z toho?