„Z co - ze schodů“? Opravdu nejste lingvista... ;-)
Ale vážně:
„2. S 2. pádem S 2. pádem se pojí předložka z (ze). Té je možno užít ve spojení s 2. pádem vždy. Např. (jíst) z talíře, (vyjít) z domu, (vstát) ze židle, z postele, (sebrat) z podlahy, (přicházet) z náměstí, z hor, z dovolené, (poletovat) z květu na květ, (sklízet) z pole, (hudba) z desky, setřít pot z čela, stáhnout prsten z prstu, sundat klobouk z hlavy, spadnout ze stromu, stékat ze střechy, skočit z můstku, (spadnout) z měsíce, (sejít) z cesty, z mysli, z očí, (vzít) vítr z plachet; ze strany, z hlediska, ze stanoviska, ze zřetele atd.
Pozn. Jen v případě, kdy píšící považuje za potřebné naznačit předložkou východisko pohybu z povrchu pryč, popř. po povrchu dolů, může zvolit předložku s, např. (vzít) se stolu, se skříně.“
To je dnešní stav, kdy se to přihnulo, aby všude bylo univerzální „z“. To tak ale nebylo vždycky, do roku 1974 platilo podle mého soudu celkem logické členění „v → z, ze“ (ve skříni → ze skříně), „na → s, se“. Miminálně tehdy by si purista pod slovy „šel ze schodů“ mohl představit něco jako „vycházel ven dírou ve schodech“. Úzus to ovšem nakonec přechýlil k z
Podle pravidel by však „se schodů“ podle mě měl stále být povolený tvar.