Papers, Please vám zprostředkuje strach občana žijícího v diktatuře. Jako hrdý člen pracující třídy jste byl vylosován v národní loterii, abyste chránil hranice totalitního státu Arstotzka. Kvůli bezpečnosti země musíte každého, kdo chce přejít přes hranice, důkladně prověřit. Bohužel, doba je nebezpečná, a tak se různá bezpečnostní nařízení neustále mění. Zatímco v minulosti byl potřeba pouze platný pas, časem musíte kontrolovat i víza, pracovní povolení a nebo provádět namátkové kontroly u občanů nepřátelské země.
I když Papers, Please vypadá jako jednoduchá postřehová hra, je velmi hluboká. Nejen, že zprostředkuje autentický strach z totalitního režimu, ale také vás přímo konfrontuje se starostmi a příběhy lidí, které kontrolujete. Ti vás někdy požádají o pomoc. Za poskytnutí laskavosti však budete vždy drasticky potrestáni. V první řadě musíte živit rodinu, peníze dostanete jen za každého odbaveného návštěvníka či občana, dále jste neustále sledováni tajnými agenty režimu.
Čeká vás 20 konců
Vaše volby pak vyústí k jednomu z 20 konců. Většina z nich však nejsou happyendem, stejně jako osudy lidí, které jste nepustili přes hranice nebo byli zastřeleni, když se ze zoufalství snažili přeběhnout čáru.
Příběh je vyprávěn pomocí náznaků. Nikdo ve státu Arstotzka netuší, co je za hranicemi, snad kromě vysokých úředníků. O něčem vás informuje tisk, ale lze mu vůbec věřit? Sem tam se nové informace dozvíte při rutinních otázkách při kontrole s lidmi. Někdo se může pozastavit nad tím, že při kontrole nepoužíváte počítač a podobně. Náznaků je hra plná a vaše svědomí či věrnost režimu může kdykoliv zvrátit její směřování.
Sem tam se i střílí
V pozdějších fází už se nestáváte pouze okem a ušima režimu, ale také její ozbrojenou pěstí. Bude vám přidělena zbraň a v případě ohrožení máte povinnost zasáhnout. Že nejste vojáci nebo nechcete zabíjet lidi? Smůla. Váš syn je nemocný a nemáte žádné peníze v zásobě na nájem. Pokud v kritickém okamžiku nezmáčknete spoušť, vaše rodina bude pomalu umírat a vás zavřou.
Hra se ovládá pouze myší. Máte k dispozici dvě pracovní desky. Na jednu vám dávají lidé doklady a další deska slouží k jejich kontrole. Každý pas i dokument má své číslo, datum narození emigranta a fotku. Údaje se postupně začnou množit a vám zabere každá kontrola víc času. To znamená menší výdělek a tím pádem i větší riziko pro vaši rodinu. Když nebude na topení, může třeba vaše žena onemocnět a pak platíte víc peněz za léky.
Řiďte se pokyny
Sem tam vás zbržďují i lidé, kteří se neřídí doporučenými pokyny. Třeba vám nepředloží pas a vy je o něj budete muset zdlouhavě žádat. Taky se sem tam objeví člověk, který vlastně ani nechce projít nebo má na první pohled falešné průkazy. V pozdějších fázích se soustředíte i na různé pašované předměty, a to jste teprve rádi, když stihnete bezpečně odbavit pár desítek lidí. Taky se může stát, že vám směna skončí předčasně kvůli teroristickému útoku. Některé události prostě nelze ovlivnit.
Další zajímavou složkou hry je temná pixelová grafika. Ta navodí chladnou a nemilosrdnou atmosféru režimu. Tváře lidí i přes málo detailní grafiku přesto dýchají životem a jsou plné emocí. Prim však hraje zvuk. Z dunivé jednotvárné hudby jde strach. Váš hlas zní příšerně, když se ozve z megafonu na věži strážnice. V audiovizuální stránce neexistuje jediný prvek, který by vám dopřál jemné pohlazení pozitivní emocí.
Někomu na hře může vadit ovládání pomocí myši. To se tváří někdy neohrabaně a pod záplavou papírů a formulářů klesá i přehlednost. To je však záměr designéra. Také může odradit velká obtížnost. Dostat se ke šťastnému konci chce opravdu značnou dávku zručnosti a sem tam i štěstí. I přes poměrně jednoduchý koncept u hry strávíte minimálně několik hodin a množství konců je dostatečná motivace k opětovnému zahrání.
Závěr a konečné hodnocení
Papers, Please není jen hra. Je to test vaší osobnosti. Dokážete přežít v totalitním režimu a zachovat si alespoň náznak lidskosti, nebo tuto stránku zapudíte a stanete se jen prodlouženou rukou režimu? Každá z těchto volba je bolestivá a neobejde se bez následků. Tak tedy: „Glory to Arstotzka!“
Výhody
- Atmosféra
- Hloubka hry
- Audiovizuální stránka
- 20 konců
Nevýhody
- Obtížnost
